Sranda

e-mailová karkulka

Přišlo mi elektronickou poštou do schránky.
Vzdávám se proto dobrovolně, bez mučení autorských práv.

V pohledném stavení na konci vesnice,

bydlela sedmkrát trestaná světice,

od mládí fandila procházkám v šeru,

na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,

červeným od rumu – no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,

dala jí facku a potichu pravila:

“Rychle si oblékni červenou sukénku,

babička za lesem dostala žloutenku.”

Karkulka:

“Nač je mi maminko červená suknice,

ta jenom přiláká vilného myslivce!

Jestli mě znásilní, tak jako včera,

nebudu už tvoje nevinná dcera!?!”

Matka:

“Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,

než bába za léky utratí důchod!

Dones jí guláše aspoň půl hrnka

a bába vyskočí zas jako srnka!”

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,

běžela lesem, jak píchnutá šídlem.

Navzdory vábivé červené sukýnce,

nestřetla na cestě vilného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,

brzy jí donesly do známé chaloupky.

Karkulka:

“Co je to za fóry, tak brzo po ránu,

vlk se tu placatí v bábině županu!”

Vlk:

“Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,

s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!

Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,

zato tvá bába byla dost tuhá!!

Karkulka:

“Tak to sis vybral kvalitní potravu!

nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?

Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,

sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!”

Lesem se ozývá zoufalé vytí,

jak se vlk pokouší vyvolat blití.

0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *