Už nikdy…

A zase. Já a po mně i moje dcera jsme “hospůdkoví” maniaci.

“Zajdeme po cestě do nějaké hospůdky na oběd?” To je naše oblíbená věta, jakmile usedneme do auta. Jít todiž do restaurace na oběd z domu, komu by se chtělo kvůli tomu oblékat. To si dám raději chleba se sádlem. A nemáme ve zvyku chodit “ven” na oběd ani v neděli. A přemluvit se k večeři v kavárně to už ani náhodou. Takže zůstávají jen ty “služební” cesty, nebo tématické výletu typu ZOO a podobně. V takových případech se už přímo třepeme, abychom po zaparkování ihned vyrazili k nejbližším stánkům a tam “urazili” ne pár piv, ale nejraději langoše, bramboráky, smažák, točenou kofolu atd., a děti zmrzlinu.

Nejraději mám takové ty vesnické (v uvozovkách) hospody, byť si někdy nadneseně říkají restaurace. Na jednu takovou jsem měl již dlouho zálusk. Leží na cestě mezi Šumperkem a Jeseníkem v obci Loučná nad Desnou. Hned u cesty, jen se přejede fiktivní krajnice a je tam dostatek místa na parkování. Již zvenku upoutá renovovanou “starobou”. A což teprve uvnitř! Nádhera. Dělám jim tímto nepokratě reklamu, protože si to zaslouží. Minimálně za snahu, píli, a také je tam v kuchyni náš bývalý žák Pepa Polák.

Co mě vždy neomylně upoutá a zaujme, když na černé tabuli – roznožce nabízejí “hotovky”, neřkuli domácí kuchyni. To už před očima vidím hovězí gulášek, svíčkovou, vepřo-knedlo-zelo, dršťkovku, zelňačku, česnečku, atd.

Po první návštěvě ve zmiňované Restauraci Na staré poště jsme byli nadmíru spokojeni. Nějaká ostrá masová směs v bramboráku s kyselým zelím fakt neměla chybu.

V čem je tedy problém?

V tom, že většinou při druhé návštěvě je všechno jinak.

Tentokrát to byl účet. 400 Kč. Za 1/2 hodiny konzumace. Neměli jsme nic extra. To nejobyčejnější, a to, co nikdy nezklame, což je smažák. Jenže za obyčejný černý čaj 26,-, za polévku z denní nabídky 30,-, za smažený sýr 85,-. Už cena polévky je dosti vysoká, když si uvědomíme, že leckde jinde se vejdou s celým menu do 60 Kč, včetně kompotu nebo nápoje. Za smažený sýr by to mohla být cena ještě nedávno celkem přiměřená, kdyby to bylo za celé jídlo. Jenže k tomu snad patří ješte brambory a tatarka. A ty jsou navíc. Za vařené (studené) brambory 24,- a za tatarku 15,-. Coca Cola také bývala za 15 a ne za 28,-.

Takže je jen otázkou, zda je to tržba pro majitele, nebo je to jen pro nájemce, a ten z toho živí ještě svého pana “domácího”, nebo, zda na objektu visí nemalá hypotéka. Je potom čtyřista korun za půlhodinový výkon hodně nebo málo? Musí se z toho zaplatit mzda kuchaře, číšníka, ficky, údržbáře, cena surovin, spotřebovaná energie na vlastní přípravu jídle, svícení v temné světnici, topení a podíl na dalších padesát neobsazených míst, když jsme tam v poledne byli sami (kromě pobíhajícího a teskně vyjícího, dotěrného pudla).