KOBZOLE
LIAZ-ka
Neboli brambory
Moje prázdninová brigáda II
Psal jsem o své první prázdninové brigádě v tomto článku.
Další dobrý job (tehdy se to slovo nepoužívalo) byl rozvoz brambor.
Muselo to být spíše na podzim, protože v červenci nebo srpnu je na brambory na uskladnění příliž brzy. Ale na vojnu se rukovalo až v říjnu. Rozvoz brambor organizoval – měl na starost – státní podnik OVOCE-ZELENINA. Vozilo se na náklaďácích s otevřenou korbou a osádku tvořil řidič a dva závozníci. Při rozmachu sídlištního typu bydlení se u jednotlivých vchodů skládaly stohy pytlů. I těm, kteří nebyli momentálně doma, podle jmenovitých objednávek a rozpisu, který jsme obdrželi.
Oni se o to sousedi potom nějak poprali (samozřejmě s mírnou nadsázkou, protože tenkrát byly mezilidské vztahy trochu jiné).
A co na tom bylo tak senzační?
Že bylo hodně těch – zejména starších žen v domácnosti, které chtěly abychom jim ty pytle složili až do sklepa. Což nebyla naše povinnost. Ale udělali jsme to velice rádi, protože z toho vždy káplo nějaké to “všimné”, neboli od cesty, za ochotu.
Sice v těch teplých panelákových sklepích jim ty brambory do jara nevydržely ani náhodou i když jste je uskladnili tím nejsprávnějším způsobem. Byly pak zcvrklé a měly šlahouny kilometr dlouhé.
Jak se svět a vše v něm zásadně a relativně rychle mění. Ty dnešní hypermarketové brambory nevyklíčí ani náhodou, ale také se nedají jíst. A už je snad nikdo ani neskladuje (myslím nikdo z “panelákových” lidí). Jsou k dostání po celý rok.
Teď to nejlepší nakonec
Dovedete si představit loupežníky, jak se dělí o lup? Tak nějak jsme si připadali my tři (i řidič nosil), když jsme spravedlivě dali v kabině auta (po skončení šichty) na jednu hromady všechny ty bankovky (mince ani ne – hodně dávno byla i koruna papírová) a spravedlivě je rozpočítali na tři stejné díly.