Někdy bych ho s chutí rozšlapal

MOBIL

Ale musím především uznat, že může, (a určitě to dělá) i zachraňovat životy.

Takže jsou zde pověstné dvě misky vah. Plusy a mínusy.
Jestli si myslíte, že si pomocí mobilu přivoláte pomoc, když si v hlubokých hvozdech zlomíte nohu, např. při sběru hub, tak se mýlíte.

Záleží na tom, kde právě jste.

Je-li to v místě mezi dvěma městy a tím s největší pravděpodobností i uprostřed mezi dvěma stožáry celulárního systému, tak asi těžko. Celula je buňka. A jestliže se soustředné vlnové kruhy dvou sousedních buněk neprotínají, nebo aspoň nedotýkají, tak budete mít asi smůlu.
A jestli se vydáte do sousední země, přesněji řečeno na slovensko, a jestli si neuvědomíte, že už nejste “doma” (protože pas k tomu nepotřebujete) a zapomenete si aktivovat roaming, tak se také nikam nedovoláte.

Nezavoláte si také v případě, že nemáte kredit.

To je naštěstí dosti častý případ u žáků a studentů škol, protože, jinak by to bylo fakt k nevydržení.
Je to příšerný nešvar. Byl jsem svědkem toho jak žákyně v kabinetě vedla rozhovor s výchovnou poradkyní a u toho mačkala klávesy mobilu a něco na něm sledovala. To, že je používají ve třídě během vyučování pod lavicí, což se pozná podle sklopených očí (ne že by se tak styděli), je zcela běžná věc a nikdo s tím nic neudělá. Nehne s tím ani zákaz ve školním řádu.
Argumenty, že ty mobily potřebují mít neustále u sebe a zapnuté, co kdyby se něco stalo, neobstojí. Já zásadně ve škole mobil nepoužívám a do vyučování ho ani nenosím.
Použil jsem ho nutně z vážného důvodu jednou, když mi umřel otec. Řešil jsem ten problém o přestávce v kabinetě a pozapoměl jsem, že mám službu na chodbě. “Šéfko” to jako ze zákona schválnosti samozřejmě zjistil, protože byl na chodbě nezvyklý “bordel” a dostal jsem kartáč. Musel jsem se hluboce omluvit.
A to, že má někdo mobily dva nebo dokonce tři, už považuji za zvrácenost.
Zeťáku, promiň.
0
0

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *