Já a gayové a lesby
Možná to není ten pravý příklad.
Nebo to přirovnání kulhá, ale snažím se vysvětlit žákům – pekařům rozdíl mezi mléčnými bakteriemi homofermentativními a heterofermantativními na sexualitě, která jim je v jejich věku blízká, někdy mi dokonce připadá, že nemají v hlavě nic jiného.
Fermentace je česky kvašení. Bakterie mléčného kvašení, ty homo- (např. Lactobacillus plantarum, Lactobacillus casei, Lactobacillus delbrückii, Lactobacillus leichmannii) jsou jakoby jednodruhové nebo přesněji jednoproduktové. “vyrábějí” jen kyselinu mléčnou. Kdežto ty hetero- (např. Lactobacillus brevis, Lactobacillus fermenti, Lactobacillus pastorianus, Lactobacillus büchneri) jako by byly obojetné, resp. produkují vícero látek. Kromě kyseliny mléčné ještě kyselinu octovou, oxid uhličitý, etanol, malé množství vodíku a další látky.
Homosexualita, i když obsahuje slovo sex, tak si myslím, že souvisí více s láskou – citem, duší, něž s pohlavní touhou a praxí. Nijak mě nepohoršuje ani nepobuřuje, když vidím v televizi “svatbu” dvou lidí stejného pohlaví. (pozn.: jen mě občas napadne otázka a typuji si, kdo dělá tatínka a kdo maminku)
Dokonce jsem tomu rád, že se o tom veřejně hovoří a prosazuje se snaha vysvětlit to i těm, kteří to dosud nechápou. Každý má právo na trochu toho “pokakanýho štěstíčka”, takže jim to všem ze srdce přeji. Dokonce bych řekl, že některé z tzv. celbrit a VIP; i když ty pojmy nemám rád; mám ještě pro to raději, např. Anetu Langerovou, Janise Sidovského, atd.
Sám si dovedu představit cokoli, jen ne to, že bych si s nějakým chlapem dával “francouzáka”. A to je právě to, že je to více láska. A pak samozřejmě následuje vše ostatní co k lásce patří a není tak divu, že chtějí tito lidé sdílet společnou domácnost. Teď je jen diskutabilní, kam až se má s těmi věcmi společnými zajít, kde je jakási pomyslná hranice, nebo čára, za kterou by se už jít nemělo. Je to výchova dětí? Je to otázka majetková – dědictví? Zase je to asi rozdíl v přístupu podle pohlaví, i když v tomto případě, nebo právě proto, stejného. Více jsme asi ochotni připustit, že by dítě jedné z žen vychovávaly dvě ženy, než, kdyby dítě, byť jednoho z otců, vychovávali dva muži. Hodně se v této souvislosti hovoří o jakýchsi mužských nebo ženských vzorech ve výchově. K tomu by ale měli říct a zřejmě i říkají více odborníci – psychologové.
Je ale zajímavé, že my muži zřejmě více tolerujeme a jsme ochotni chápat a brát za samozřejmost, když se za ruce drží dvě dívky než když by takto po ulici šli dva hoši. Když vidíme líbat se (myslím vášnivě) dvě ženy, tak nás to možná i lehtá v podbříšku, ale když vydíme totéž u mužů, tak nám možná naskočí husí kůže.
Na závěr snad jen ještě jeden můj postřeh. Na jedné straně gayové a na druhé lesbičky. A právě ony se brání této zdrobnělině a říkají o sobě a chtějí aby se jim říkalo lesby.
