Kde domov můj

Všude dobře – doma nejlépe (jen ne na jesenicku)

Již jsem psal

na jiném místě v jiných článcích, že nějakým podivným zázrakem se málokdy dostaneme při ceně na účtence za konzumaci pod magickou hranici 300.

Spíše je to tak 350 korun českých za jídlo pro dvě normálně jedící dospělé osoby, někdy s polévkou, jindy bez, někdy s kávou, jindy bez, někdy s jednou palačinkou na závěr někdy bez. Nikdy to není hovězí biftek ani roštěná s vejcem, nikdy to není žádná super extra speciální minutka šéfkuchaře nebo paní mlynářky, spíš je to mnohdy nikdy nezklamající klasika, smažený sýr, vařené brambory, nebo hranolky a tatarská omáčka a točená kofola.

Vyjímky potvrzují pravidlo:

na pal
To vše a vždy v severomoravském pohraničí (okres na severu) olomouckého kraje.
Dosti často slýchávám i od starousedlíků i přivanrovalců, bez rozdílu stáří, věku a generací, že jsou to “opičí hory”. Nevím přesně, co to znamená, spíš tuším. Pokusím se to definovat a napíšu výsledky průzkumu někdy příště.
Stačí vyjet za hranice bývalého okresu s nejkratší dobou jeho trvání a je všechno jinak. Najednou se vám rozšíří obzory a vidíte svět v úplně jiném světle. Takový nějaký veselejší.
Čerstvý příklad z poslední doby.
8 lidí u stolu. Čtyři dospělí a čtyři děti.
Za místních okolností by to bylo 8 x 150 = 1.200,-
Jenže oni platili zhruba 700 Kč.

Zde je důkaz:

stylováA to měli 8 piv!!!

Co vy na to???

0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *