Soucit
Pozor kameňák!!!!
Sedí manžel dvě hodiny na chodbě před operačním sálem. Po strašně dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavenej a smutnej chirurg. Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým, soucitným hlasem říká: “Dělali jsme co jsme mohli, ale vaše paní upadla do hlubokého komatu…”. Manžel vytřeští voči a ptá se: “Co já teď budu dělat??” Doktor vážným hlasem odpoví : “No, budete se muset o ni denně starat…, každý dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat jí plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí… Budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z komatu probere, usměje se na vás a může do něj znova ihned upadnout na dalších pár let… Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se rozklepal. Doktor se k němu nakloní, plácne ho po zádech a rozšafně povídá: “Nebojte se, dělám si prdel…samozřejmě zemřela.”