Ještě jim budeme líbat ruce a nohy a budeme vděční, že tady jsou

Komu a kdo?

Vietnamští přátelé – spoluobčané


Vydali jsme se ráno kolem deváte do města za menšími nákupy a na špacír – na náměstí.
Shodli jsme se v tom, že posnídáme až ve městě. Třeba hamburger u „hladového okénka“.
Jenže byla docela zima a foukal vítr. Tak říkám, že nám ty ruce bez rukavic, než to na stojáka za chůze sníme, umrznou. Dobře, namítla žena, tak co kdybychom si dali nějakou snídani, třeba „ham end ex“ někde v teple restaurace. DOBRÁ!
Než žena oběhla drogerii, já jsem se posadil v HAKU a dal si zelený čaj s citrónem. Za chvíli došla i ona a dala si čaj také. Pro mně tam nic k jídlu nemají, vyjma medové Marlenky a jablečného štrůdlu, což není vhodná strava pro cukrovkáře. Tak jsme dopili, zaplatili a zvedli se. Dole v elektru jsme ještě koupili dvě úsporné žárovky (o tom příště) a vydali se do Slovanu.
Rozbil jsem si – málem noc, protože takové ty automaticky otvírající se dveře se neotevřely. Neměly poruchu. Hotel byl prostě neprodyšně uzavřen. A jestli vás napadne, že třeba otvírali až od jedenácti, tak nevím, nikde nebyla vyvěšena žádná provozní doba.
Druhá možnost. Co Restaurace U radnice? Hurá otevřeno! Vyslíkli jsme se, pohodlně se usadili a čekali na číšníka. Trvalo to hodnou chvíli, než přistoupil k dámě. Mezitím jsme rozebírali, jak se taková obrovská celkem slušně zařízená restaurace asi uživí, když musí svítit, topit, atd a hosté žádní.
Také jsme prostudovali snídaňový jídelní lístek na kterém ale hemenex nebyl.
Tak se po něm ptám, jestli nám ho udělají, příchozího číšníka.
Ten šok! On se nám svěřil, že nám bohužel snídani neudělá, protože v kuchyni nikdo není!
Manželka vypěnila! Říkám jí nerozčiluj se budeš mít žaludeční vředy. Rozčilování se je ničení si zdraví na úkor blbosti jiných. Jestli chceš, tak jim něco napiš do knihy přání a stížností. Odmítla.
Tak jsme se zvedli, zase pracně navlékli do toho všeho zimního oblečení a odcházeli jsme. Jen mě ještě napadlo, jestli nemá obsluha telefon na majitele. No, že prý jo a že mi ho dá. Já říkám, ne já ho nechci, vy mu zavolejte, že vám nepřišel na směnu kuchař. To zase odmítl on. Tak nevím, co si mám o tom myslet?
Pokračovali jsme dál. Prolítlo nám hlavou, kam nepůjdem, protože je to deleko, nebo proto, že víme, že tam otvírají od jedenácti (Pizzerie Pinocchio na Školní  a Tosca na Dukelské). Takže směr „oblouk“. Denní bar BARBADOS je od nového roku bohužel zavřený a nevypadá to, že by se chystali ho znovu uvést do provozu. Samoobslužná jídelna Pradět má v sobotu a v neděli zavřeno.

Zachránilo nás ASIJSKÉ BISTRO!

Měli tam celkem plno, za pultem kmitalo pět mladých lidí, švitořících tím, nám nesrozumitelným jazykem. Česky ale rozumí a umí i prohodit pár potřebných frází.
Tak jsem objednal Twice the number one menu. Smáli se. Byl to smažený sýr s hranolkama a se zelným salátem jako ozdobou plus Pepsi. Přikoupili jsme si ještě tatarku (kečup byl volně k dispozici).  Bratru za 130 korun královský snídaňoobjed – brunch.
Tak, tak je to, vážení….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *