Kverulant

Měl jsem povoleny návštěvy.

V polovině pobytu za mnou přijela manželka s dětmi. Autem. Vezla nějaké krabice se svatebními koláčky, roládami a tak. Velkou oválnou salámovo-sýrovou mísu alá ruská vejce, náhradní prádlo a hole Nordic Walking. Zpět si měla odvážet velký pytel špinavých věcí.

U nás je totiž duben nabitý výročími a oslavami narozenin a svatby v pořadí 10; 12 a 15. Takže, abych náhodou nebyl o něco ochuzen.
Předjela před ozdravovnu a začali jsme věci vykládat z kufru na jednu lavičku. I tak jsme to stejně museli všechno odtahat do vstupní haly, do výtahu, v druhém patře projít koridorem a po schodech do Slovenky. Šlo by to i venkem, ale to by bylo do kopce a ještě horší. Kdo ví o čem mluvím, tak ví, která bije.

V tom, kde se vzal, tu se vzal ON.

Pamatuji si jen, že měl nějaký vypráskaný knír. A spustil:
„Vaše manželka asi nepozná dopravní značky, že?“ Namítl jsem, že mám v písemných pokynech podepsaných zástupcem ředitele, jasně uvedeno tučným písmem, že klienti si mohou pro vyložení a naložení zavazadel předjet až před lázeňský dům. „Je tady všude zákaz vjezdu“, hřímal bručoun a mířil směrem k recepci. Říkám manželce:
„Prosímtě raději rychle přeparkuj, ten vůl je schopen volat policii.“
Tak jsem zapojil děti a smýkali jsme věci směrem k mému pokoji. Manželka mi potom líčila, že když odjížděla, tak jí ten žalobníček dával gestem ruky najevo: „No vidíš ty krávo, že to jde.“ A ona mu nato stejně nonverbálně odpověděla známým gestem: „Stály dva stromy, jeden se skácel a druhý zakymácel.“ Neboli – „takového labakana“.
Uvažoval jsem nad tím, že kdybych nebyl kliďas, tak mohla hádka gradovat. Asi nějak tak.
Já: „Myslíte si, že je manželka tak blbá, že nepozná dopravní značky, nebo tak slepá, že je nevidí?“
On: „Ten zákaz platí pro každého, vy si myslíte, že jste nějaká vyjímka a můžete si dělat co chcete?“
Já: „Pojďte se mnou na pokoj, já vám to povolení ukážu.“
On: „Já nebudu nikam chodit!“
Já: „Vy jste zabedňenec a stálý nespokojenec, máte asi dlouhou chvíli a nudíte se.“
On: „Píšu si vaši espézetku a nechám si vás zjistit!“
Já: Vy posloucháte jen sám sebe a nemáte v sobě špetku empatie.
Za tu dobu, co jsem tady a předtím měsíc v prosinci, jsem viděl na pěší zóně – kolonádě parkovat mnoho automobilů, tj. uvedených do klidu nad dobu vymezenou pro stání. A nikdo z toho nedělal tragédii a ani jednou jsem tam neviděl ani městké strážníky, ani státní policii a ani „odtahovku“.
Celý areál lázní je totiž neprodyšně uzavřen značkami zákaz vjezdu všech vozidel, podobně jako vojenský výcvikový prostor. Kdyby totiž tento zákaz někdo vyžadovat striktně dodržovat a důsledně jeho porušení sankcionoval, tak by tam většina klientů byla jen jednou a naposledy a měli by lázně poloprázdné.
Zřejmě existuje nějaká „tichá dohoda“ a jde samozřejmě především o maximální omezení projížděných vozidel a aby se areál nestal parkovištěm místo klidové a čisté zóny.
Na hlavních dveřích a na pultu recepce je velkým písmem upozornění:

PŘÍSNÝ ZÁKAZ PARKOVÁNÍ U VOLAVEK!!!

Myslel jsem si zprvu, že to co plave po řece jsou volavky a že je tudíž zákaz parkovat na nábřeží. Jenže to jsou kačeny.
Pak jsem se dozvěděl, že jsou to volavky kamenné a je to vlastně socha. Jenže i tu jsem marně hledal a nenašel. Pátral jsem, a vypátral. Na fotkách propagačních letáků jsou, jenže v jezírku, kde mají být, ještě není voda a sochu tam prý dají až později.
Chytrost nejsou žádné čáry a za blbost se platí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *