„Taky slizoň“

Ženám ze severu Moravy, najmě z ostravska, to nemusím vysvětlovat.

Ty by to dovedly popsat lépe než já.

Ne už tak pražandy nebo jihočešky, nevím co jihomoravanky.
Vlastně ne to, ale koho. Jeden takový sedí se mnou u stolu.

Oplzloň.

Nemá v hlavě nic jiného než to jedno. Pořád se vrtí a otáčí, hledá, kde jde jaká žena – nejlépe mladá, štíhlá a blondýna a líčí nám jaké by to s ní bylo a jakákoliv příležitost a záminka je mu dobrá, aby takový objekt oslovil, přitom šišlá a není mu rozumět. Není to žádný krasavec, ani urostlý mužný typ. Já být ženou, tak si o něj neopřu ani kolo.
Slizoň je také většinou zavalitější – při těle, potí se a má vlhké ruce.
Tyhle oplzlé řeči vede kdykoliv a kdekoliv, kde ho během dne ještě potkávám. Ještě, že s ním nehodím na pivo a na taneční večery. Kdybych s ním měl být na pokoji, tak požádám o přestěhování, nebo ukončím pobyt.

Nevím, jak by na tom byl v reálu, kdyby nedejbože došlo na věc a některá mu na ty žvásty skočila? Možná dobře, ale aby to nebylo tak, že pes který štěká nekouše.

I když znám týpky, kteří mluví od rána do večera, žen je kolem nich plno a smějí se jak urvané. Přitom z mého pohledu jsou to řeči o ničem a jen blbé žvásty.
Nemrava je někdo úplně jiný (říká se „není sprostý ten, kdo sprostě mluví, ale kdo sprostě smýšlí“ – pod to bych se ale nepodepsal Rozpačitý).
A chlípník je asi také jiná sorta.

Pozor neplést si to s gřuponěm.

A protiklad všem výše uvedeným: Kristián v podání Oldřicha Nového.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *