Vážně/nevážně

šopa

Možná zase “střelím kozla”, ale budu tvrdit, že ne všichni víte, co tím myslím.
Je to výraz z “ostravštiny”, ale v tomto případě nemyslím boudu, bajdu, chatrč, ani kůlničku na dříví.
Souvisí to s předmětem, kterému se říká štylek.
Ještě pořád nic?

Tak na přelomu šedesátých a sedmdesátých let bylo nemyslitelné, aby šla slečna do tanečních a neměla na hlavě šopu.
Trávila proto hodinu i déle v koupelně před zrcadlem, v ruce štylek – speciální hřeben s hrotem na jednom konci a tupírovala si vlasy.
Tím hrotem se natupírované vlasy zvedaly do výšky – popostrkovaly nahoru, stále výš a výš, až vznikla ta “bouda”. Překvapený

Z karbonových vláken onen tupírovací hřeben určitě nebyl, byl to nějaký obyčejný prachsprostý plast (asi PVC – termoplast, nebo bakelit – termoset). Varianta s kovovým hrotem tehdy také k mání nebyla.
Děsná frajeřina byla, když ho chlapci nosili v zadní kapse “ryflí” a ta špice vyčuhovala.

Jak dokládá ilustrační snímek, móda se stále vrací.

0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *