333, 333, 333

Magie čísel?

Nebo jen shoda náhod?

Šťastná/nešťastná – jak už to bývá.
Myslím, že nic z toho. Prostě to tak vyšlo.

První dvě trojice trojek je vzdálenost tam a zpět mezi dvěma body na mapě – odkud-kam. Vypočítal mi to plánovač tras na google nebo na mapy.cz, už nevím. Jeli jsme na týdenní dovolenou do Jižních Čech. Tentokrát jsme se vydali na doporučení právě zmíněných chytrých věciček včetně GPS-ky přes Prahu a pak dolů na jih. Dříve jsme jezdívali na Moravskou Třebovou – Hlinsko – Havlíčkův Brod – Humpolec – Tábor. Tehdy to na Prahu nebylo moc zajímavé, protože dálnice začínala až za Poděbrady. Dnes je dálnice již z Hradce Králové. Z Prahy jsme pak fičeli po R4. Při cestě zpět jsme tak byli za hodinku v Praze a za další hodinku v Hradci králové. Pak už je přímým cestám konec a ten pravý zážitek začíná po odbočení vlevo za Žamberkem. My zdejší tomu říkáme „ty naše opičí hory“. Zvláště v zimě tam končí silnice prosolená až na černý asfalt a najednou, jako když utne začíná pravá Sibiř. Není divu, že když k nám přijedou „brňácííí“, kteří téměř neví, co je to bílá barva, tak tancují na silnice kazačok, anebo jedou jak po**aní.
Poslední třistatřicettrojka je zcela prozaicky účet z hospody.
Seděli jsme venku na nádvoří u druhého stolu. U toho prvního seděli tři, buď místní štamgasti, nebo příležitostní rybáři, nebo dva v jednom. Stoly – dřevěné lavice jsou tam celkem tři.
Když pojedete kolem, tak se tam rozhodně zastavte. Je to v mnoha ohledech a z několika důvodů velmi zajímavé místo. I když možná „zašlá sláva – polní tráva“ (na to, že byl prázdninový měsíc).

Je to Areál Tvrz Holešice.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *