Zdraví sílu, najdeš v sýru

Aneb sýrománie

Tolik sýrů, kolik jsem za života snědl se nevejde do žádného teleobjektivu.
Kdybych měl oživit svou chuťovou paměť, tak se mi momentálně vybavuje takový salámový uzený sýr, který vapadal

opravdu jako tyčka salámu. Byl v takové zvláštní slupce, která se musela oloupat. Tuším, že to bylo něco jako vosk.
Jinak se samozřejmě hrdě hlásím k národu 30% cihly Eidam!!! Gouda byla a je dosti drahá a o nějakém Parmazánu jsme jen vzdáleně tušili, že existuje.
Nepřeberné množství bylo a je v sortimentu tavených sýrů. Na cesty do Bulharska nebo do Jugoslávie se do kempu výborně hodily sýry v tubě, podobně jako zubní pasta. Ty se ale z trhu nějak stratily. Pak byly zajímavé a dobré sýrečky v síťce, ve tvaru malých bochánků, u kterých se zatáhlo za takový proužek a voskový obal se pěkně rozdělil na dvě poloviny a sýr šel vyloupnout. Tento sýr jsem ještě nedávno viděl.
Co mě ale nejvíc mrzí, že od jisté doby již nejsou Olomoucké tvarůžky to co byly. Jsou nějaké zmršené – podělané. Za prvé nechávají při jídle na konci takový divný „ocas“ – pachuť a za druhé vůbec typicky tvarůžkově nesmrdí (jinak se tomu odéru říct nedalo). Dříve, když takový člen rodiny, milovník této vzácné pochoutky, se pustil večer do jídla (+ čerstvý chleba s máslem a pivo), tak si ostatní zacpávali nosy, šli do kina, nebo se muselo větrat. Dnes, když někdo doma rozbalí tuto specialitu, tak to ostatní ani nezaregistrujou.
Teď mě napadá, že musím ještě vyzkoušet jejich bratrance Romadůr a Pivní sýr (zrající pod mazem). Ty také pěkně „táhli“.
***
***
Na téma sýry by se dala napsat dizertační práce. Ale kdo z vás by ji četl. Budu rád, když si přečtete těch mých pár vět a třeba napíšete, jak to máte vy?
***

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *