Stydím se
Stydím se více …
… stydím se nejvíce.
Letos jsem “zazdili” -opomněli (jak krásná výmluva), dát za okno krmítko pro ptáčky. Přitom jsem svého času vynaložil nemalé úsilí pro to, abych ho sehnal, aby bylo podle mých představ, aby bylo festovní (betelní), aby bylo vyrobena profíkem, z masivu, …
Manželka ho pak natřela poctivě místečko vedle místečka “lodním” průhledným – bezbarvým lakem, aby vydrželo nepřízeň počasí.
Předtím jsem totiž vyrobil svou variantu podle nějakého “receptáře”, nebo “loskutáka” v papírové – kartónové verzi. Ani nevím, kde skončilo.
Zato, kde je ta “hodobóžová” vím docela přesně.
Pořád jsem si říkal, že letos žádný sníh nebude. Zprvu to tak dokonce i vypadalo. Pak jsem se vymlouval, že stejně to brzy roztaje a nestojí to už na tu chvilku za to.
A to mám zato. Čím více jsem si to z čiré lenivosti říkal, tím více mi to dělala a dělá zima naschvál. Jak už to tak v životě bývá, že?
A teď je mi všech těch kosů černých, vrabců domácích, vrabců polních, hrdliček zahradních, sýkor koňader a modřinek, stehlíků obecných, zvonků zelených, strakapoudů, datlů černých, brhlíků lesních, káně lesního, krahujců obecných, sov, kachen divokých, labutí velkých, slípek zelenonohých, lysek černých, potápek malých, racků, nejčastěji chechtavých, orlů mořských, pěnic černohlavých, rehků domácích, budníčků menších, čápů bílých, brkoslavů chocholavých, křivek obecných, ořešníků kropenatých, čečetek zimních, pěnkav jikavek, drozdů kvíčal, havranů polních, krahujců a strnadů obecních líto.
Když se dívám na tu vysokou, souvislou vrstvu sněhové pokrývky, pod kterou se všichni ti “zpěváčkové” nedostanou.
Naštěstí jsou v domě i soucitnější spolubydlící, kteří rozmístili jiná tři krmítka.
To jsem si oddychl.
