Bílovecká nemocnice
“Všude žijí lidé.”
Uvedli by nebo zakončily cestopisné filmy, reportáže, seriály.
Já říkám: “Všude jsou jen lidé.”
Vesměs jsou lidé dobří a vzdělaní, čili jak se říká na svém místě. Jen podmínky k práci se mohou, a ve většině také liší. Zvlášť v současné době, kdy vládne neviditelná ruka trhu.
Kolik se toho už nakecalo o zdravotnictví, o nemocnicích, o praktických lékařích, o dentistech,… Jak v té pohádce o červené pančošce. Ještě jsem neslyšel, že by někde bylo něčeho nadbytek, všude něco chybí.
Z tohoto pohledu je Bílovecká nemocnice do dáli viditelně zářící hvězdou.
Byl jsem na základě referencí hospitalizován na Oddělení následné péče, za účelem zhojení mé nehojící se rány.
Kvůli rekonstrukci a modernizace “domovské scény” je v současné době oddělení rozstrkané na několika místech a ty podmínky jsou mnohdy až tristní. Přesto, nebo možná právě proto, navzdory této nelehké situace pracoval personál v čele s primářkou MUDr. Dagmar Palasovou na plné obrátky.
Udělali mi tam to, co u nás v Jesenické nemocnici nebyli schopni udělat za osm měsíců po operaci.
- rentgen stehenní kosti
- fistulografii
- chirurgické konsilium
- 2x komplexní rozbor krve
- aplikace chlorofylu
Nechci to zakřiknout, ale píštěl je uzavřena a pahýl je v klidu.
Jen tak na okraj. Když mi paní primářka vysvětlovala, kde je najdu, tak řekla, že oni jsou taková malá nemocnice.
Není malá, co do rozlehlosti areálu a už vůbec ne svým věhlasem.