Papír snese všechno 2

Komentář k dědovi tik tak.

Mirek napsal ZDE:
· V armádě jsem byl dva roky. Moc jsme asi stát nestáli, protože jsme měli kovové palandy, nafukovací madračky a spacáky. Pro každého jedna plechová půlskříňka a noční stolek. Celé dva roky jedny maskáče, jedny kanady, bundokošile a mantl. Myli jsme se v kovových žlabech studenou vodou. Topili jsme v kamnech uhlím, zatopilo se až po odpoledním rozkazu a při večerce musely být kamna čisté (vynášeli jsme po schodech ještě žhavý, kouřící popel.
Jedinou technikou v autoparku byly “vejtřasky”, “třince” – T805, a osvoboditelské tanky z druhé světové války.
Na měsíčním cvičení v Boleticích nebo na Libavě jsme ve stanech topili buď v “piliňácích”, nebo nakradeným uhlím, nebo dřívím z lesa. Na záchod jsme chodili nad vykopanou jámu, kde byly dvě tyčky, jedné jsme se drželi a druhou odháněli vlky.
Dnešní armáda je profesionalizovaná, takže to nejde srovnávat.
· Prostitutky musely mít v občance razítko a napsané, že pracují jako uklízečky, protože jinak to byl trestný čin příživnictví.
S kolegou jsme mohli mít výklopně desky stolů, ráno bychom je vyklopili s rozloženými přilepenými lejstry a na konci šichty zase sklopili, protože jsme celých osm hodin na nic nešáhli. Na oddělení nás bylo sedm, ale práci by zvládli tři nebo čtyři. Šéf nedělal nic, to byla jen administrativně-politická figurka.
· Byl jsem na exkurzi ve vodním díle Orlická přehrada. Prošli jsme ji snad celou až k základové desce. Přál bych všem škarohlídům, aby si ji mohli také prohlédnout, možná by získali jiný pohled na práci “socialistických” projektantů, inženýrů a stavařů.
Jezdil jsem často na výstavbu Dětmarovické elektrárny, která byla svým výkonem v té době také unikátem.
Nebo se zajeďte podívat na vodní přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně. Jezdí se tam kochat autobusy zvědavců, turisté na kolech i pěší.
· Samostatnou kapitolou a vrcholem ignorace jsou posměšky na paneláky. Jako školák jsem bydlel s rodiči u matčiných rodičů v domě, na který za války spadla bomba a polovina ho vyhořela. V obýváku jsme měli kamna “klubky” na koks a v kuchyni Petry na brikety (děda byl havíř). Řezali jsme a štípali dřevo na zátop a uhlí se nosilo v uhlácích do schodů. Když jsme se chtěli okoupat, tak jednou týdně ve studené prádelně a voda se musela nahřát v koupelnovém válci. Prádlo se vyvařovalo v kotli.
Když dostal otec přidělen státní byt v paneláku, tak jsme měli parkety, teplou a studenou vodu, ústřední topení, výtah. Chodil jsem do krásné nové školy.
Paneláky se teď zuřivě zateplují, lidé si v nich modernizují byty.
Všem odpůrcům tohoto způsobu bydlení vřele doporučuji prohlédnout si stránky jednoho mladého kluka Mariána Liptáka http://panelaky.info/
· Existovaly takzvané akce Z, čili zadarmo, dnes by se řeklo občané sobě. Tak jsme si například postavili v obci kultůrák. Na brigády o sobotách nebo nedělích nechodili zdaleka všichni. Dříve byl šestidenní pracovní týden, pak byla jedna volná sobota v měsíci, pak dvě a nakonec všechny. Odpracované hodiny se evidovaly, existoval totiž systém socialistických závazků.
· Jako mladí lidé jsme se s budoucí manželskou starali o aktivity mládeže ve volném čase, říkalo se tomu pionýrský vedoucí. Kdyby náhodou chtěl nějaký rozumbrada diskutovat o škodlivosti jisker a pionýrů, tak vřele doporučuji, ať si vytáhne staré fotky spolužáků z padesátých let na konci školního roku a tam uvidí, kdo všechno tam na krku hrdě nese červený pionýrský šátek. Tatáž osoba má možná doma i fotku se svíčkou z Prvního svatého přijímání. Taková byla prostě doba.
· Na dopravu do školy a zpět jsem měl tzv. měsíční síťovku, na celou síť MHD ve městě, kterou jsem ale mohl používat kdykoliv a kamkoliv. Byla za směšný peníz a byla vázána jen na potvrzení o studiu.
· Pokud se týká zemědělství a výroby potravin, tak se přijeďte podívat k nám do pohraničí. Místní mlékárnu zbourali a na jejím místě stojí Kaufland. Místo zracích sklepů na vyhlášené sýry cihla je minipivovar. Na polích už neroste len. Firma Moravolen Šumperk asi neexistuje, provozovny jsou zavřené, a co dělají tkadleny nevím. Po bělidle možná zůstaly někde jen nějaké chemikálie. Nejezdí sem ani brigády gymnazistů sbírat brambory, protože není co. Místo toho jsou všude jen louky, které buď leží ladem, nebo je dvakrát za rok posekají a trávu zaorají. Dostávají totiž na tento postup dotace z EU. V lepším případě je všude žluto od řepky.
Čtrnáct drobných, ručních, živnostenských pekáren, které nadšenci po sametové revoluci obnovili, zaniklo, protože tady máme na pětníku, kolem náměstí pět supermarketů a pečivo do nich dodávají spřátelené řetězce Penam a Delta pekárny.
· My jsme si z novomanželské půjčky pořídili ložnici, rohovou lavici do kuchyně, koberce, záclony, závěsy, … a z účelové půjčky Škodu 120 l. Nebýt výhodných dlouhodobých půjček, tak by valná část našeho města nebyla zastavěna rodinnými domky typu OKAL. Bezúročné půjčky a mnohdy i nenávratné poskytovali zaměstnavatelé.
· ROH mělo své rekreační zařízení u přehrad i na horách a byly i poukazy na letecké zájezdy do Bulharska k moři.
· K tomu jen dodám, že v Americkém parlamentu tleskali Havlovi proto, že si už představovali, jak se jim naplní jejich kapsy. Marx a Engels se v hrobech vrtí, a říkají: “My jsme vám to říkali!”
· Jen poznámka pro mladé o revoluci. Společenské vlastnictví výrobních prostředků se změnilo na soukromé, zrušilo se centrální plánování, které nahradila neviditelná ruka trhu. Proto je teď celosvětový nedostatek mléčného tuku a cena másla roste.
· My už se Mirku žádné změny nedožijeme, i kdybychom žili sto let, protože národ je nejednotný. Možná polovině současný systém z různých důvodů vyhovuje.
0
0

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.