Etikety

Držet jazyk za zuby

Líbí se mi ta neverbální komunikace, kdy naznačujeme před ústy, že je zamykáme.
Jiná otázka pak je, jestli ten zámek někdo neotevře násilím – neurazí kladívkem, nepřecvikne kleštěmi, nebo rozbrousí visací zámek?
Existuje přísloví: Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Většinou slíbíme, že nikomu neřekneme to, co je jakýmsi tajemstvím.
Také po nás někdo chce: “Prosím tě, nikomu to neříkej!” Důvody můžou být různé.
Systém tiché pošty většinou nefunguje, protože to někdo nevydrží a ten řetězec přetrhne. V horším případě je pak na konci úplně jiná informace, a to už jsou drby.
Můžeme také zapomenout, že jsme dali slib mlčenlivosti a z návalu radosti podělit se také o tu radostnou zprávu, to ze sebe vybalíme.
Pak je skupina tzv. “státních tajemství”, kdy jsme se smluvně zavázali, že se o nám známých skutečnostech nebudeme šířit. Možná jste už viděli razítko PŘÍSNĚ TAJNÉ!
Jsme asi schopni akceptovat, že jsou informace, které nejsou určeny pro všechny uši.
Mlčet se musí umět. Chce to velkou míru disciplíny. Je lépe napřed myslet a až potom mluvit. Dobře si rozmyslet co chceme říct, říct si to napřed v duchu, nanečisto a teprve pak otevřít ústa a napnout hlasivky.
0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *