Vánoce na VÚ
Nejen Vánoce, ale i Silvestr a Nový rok.
Dva roky z domova 300 km daleko.
Když jsme psali domů dopisy, tak jsme uváděli zpáteční adresu: vojín Jméno Příjmení, VÚčíslo (například 3310) a město.
Během vojny měl každý nárok jednou za rok na dovolenou v délce 10 dní. A na výběr byly buď Vánoční svátky, nebo Silvestr (dovolenou šlo čerpat i v létě, nebo o prázdninách). Pokud si vzpomínám, tak jsem byl jednou tak a podruhé tak. Počítat jsem musel také s tím, že dva dny padly na cestu tam a zpět.
A samozřejmě ve stejnokroji, což důstojnosti oslav mezi kamarády moc nepřidalo. Vysléknout si mundůr a chodit v civilu si dovolili jen velcí ranaři. Jestliže vás přistihla “lítačka”, neboli vojenská policie, tak z toho koukaly i tři dny naostro (za mřížemi ve vězení).
Složitější jsem to měl ještě navíc proto, že jsem ten krátký čas chtěl rozdělit mezi rodiče, kteří se během mé základní prezenční služby přestěhovali a mezi kamarády(-ky), kteří byli v mém rodném městě vzdáleném 50 km.
Vzpomínám si jen na “silvestra”, který se slavil v partě s hudbou a chlastem (jinak se tomu říct nedá, protože byla plná vana lahví různých barev, velikostí, sladkých, hořkých, silných, slabších). Od té doby, mimochodem, nemůžu ani cíti borovičku, protože se mi natahuje.
Štědrý den na VÚ byl jak se patří, s bramborovým salátem a smaženým kaprem.
A co Silvestr na vojně a alkohol? No, jak to říct, rozhodně se neabstinovalo. Na vojnu bylo dovoleno posílat balíky, většinou od rodiny. Tehdy byla zásada, co nejvíce to mužstvo promíchat, takže v Jižních Čechách sloužili kluci z Kežmaroku, pražáci v Ostravě a brňáci v Chebu. A právě to Východní Slovensko a Jižní Morava byly zdrojem, že se v těch balících kromě štanglí salámu našlo i nějaké to sklo. Ne, že by se na bráně balíky nekontrolovaly, ale pokud tam zrovna nebyl dozorčí útvaru, tak se to dalo propašovat. A co pivo? Ve velkém, čepované, ve várnicích (rozvážely se totiž “vejtřaskou” obědy strážím muničních skladů a při návratu je nikdo nekontroloval).
Během vánoc byl na útvarech celkem klid a i kontroly nebyly tak intenzivní. A navíc na chodbě u dozorčího stolku sloužili dva záklaďáci a při příchodu šarže podávali hlášení tak nahlas, že to bylo slyšet i na světnicích a klubovně.
Vojna není kojná a ty dva roky nebyl žádný med, ale protože na to špatné se zapomíná, tak proto chlapi tak rádi na vojnu vzpomínají.
Pozn.: Můj osobní názor je, že by dnešní hoši potřebovali vojnu, jak pes drbání. Ale i některé dívky. Bylo by méně mamánků, singlů, rozvodů a více kazně, pořádku, úcty a respektu.
***
***
Je s námi všude, ať jsme kdekoli (pokud chceme).
