Já a moje kouření
Inspiroval mě článek U Blondýny: S Durexem na věčné časy a nikdy jinak …a komentáře pod ním.
Takže tady je můj příběh:
Na nějaké extra pokusy kouřit v dětství, nebo za raného dospívání si moc nepamatuji.
V podstatě v každé etapě mi to nechutnalo a dodnes mi to vlastně smrdí. Takže jsem vždy kouřil jaksi z “donucení”, to proto, že kouřili ostatní nebo jsem nevěděl co s rukama. Například na vojně, když stála rota a všichni kouřili, tak velitel přišel a řekl:”Ty nekouříš, tak pojď na rajóny.”
Na vysoké byly po dvouhodinovce dlouhé přestávky a všichni kouřili, a já tam stál jako tvrdé y. A navíc se vždy našel nějaký dobrák, který říkal:”Na vezmi si!”
Další etapa byla po vysoké, když jsem nastoupil do kanceláře, kde byli tři silní kuřáci a v kanceláři bylo modro. Nejlevnější cigarety s filtrem byly Marsky, když je při nějaké cenové reformě zdražili, tak jsem se zdravě nas**l a sekl jsem s tím. Pak jen tak cik cak, třeba na oslavách, kde se pilo.
Také jsem laškoval s dýmkou, pěkně jsem si ji zakouřil a bafal Amfóru z Tuzexu.
Jen si vypomínám na bonmot kamaráda, který vždycky říkal: “Já nekouřím, já si radši nechám …”
Mohlo by se vám také líbit
Pochopil jsem úspěch fast foodů McDonald’s a KFC
Co mám zase vařit?
