???Kdy jsem naposledy brečel???
Minulé TT bylo o tom, “kdy jsem naposledy brečel”. Nějak jsem to nestihl, tak píšu příspěvek aspoň teď. Čeština je bohatá, takže to může také být o tom, kdy jsem naposledy plakal, kňoural, řval, vzlykal, lkál, atd…
Kdy bylo cokoliv z toho naposledy si už nepamatuji, ale jinak to mám stejně jako Honza Musil. Brečím u většiny pohádek, když dobro zvítězí nad zlem. Poslední dobou ale takových pohádek nějak ubylo. Pak mě také dojímají dobré romantické filmy, namátkou třeba Vzkaz v lahvi a z českých třeba Probudím se včera, nebo Rebelové.
Nejvíce v životě jsem usedavě vzlykal, když mi umřel kamarád. Vrátili jsme se z vojny. Ve věku 21 let dostal rakovinu a do roka umřel. Ukazoval mi na čundru varle veliké jako pomeranč. Řekl jsem mu, že musí valit k lékaři. V MCHZ v Mariánských Horách měli závodní lékařku. Ta mu řekla, ať si stáhne trenky a ze tří metrů prohlásila, že to má kýlu, a ať jde do nemocnice. V nemocnici mu řekli, že nemají momentálně kapacitu a objednali ho až za dva měsíce. Pak ho uspali a operovali kýlu. Až pak zjistili, že to není kýla, ale nádor. Ihned ho znovu uspali a odebrali mu varle. Po čase měl metastázy v plících, mozku, a tak se jen ptal, kdy už bude pět hodin. To mu jezdila sanitka píchat morfín.
Pak jsem povzlykával, když jsem škemral krásnou dívku, aby si mě vzala. Po svatbě jsme potřebovali ledničku, tak jsem musel prodat svou milenlu, červenou JAWU 250. To mi táké ukápla slza.
Nemůžu říct, že bych během dvouleté základní presentační služby, řval vzteky. Spoluvoják z Blavy, to měl vyřešené. Musel jsem mu na vycházce koupit lékařský toluen a Acilkofin, a ještě něco. Smíchal to, namočil kapesník a čichal. Měl sice červený nos, tvrdil, že má rýmu, ale dupal pořadový pochod, a měl všechno u p**ele. Kolik nastřílel ostrýma na terč si už nepamatuju.
Člověku se spustí slzy, když se dozví, že mu umřel někdo blízký, nebo koho měl rád.
