V soukromí v klidu

Svého času jsme se se spolužákem vždycky nasmáli, když jsme si vzpoměli na německou frázi “ruhige lage”. Bylo to z konverzace o ubytování na hotelu. V městě možná někdo nechce mít okna s výhledem do rušné ulice, zvlášť pokud stojí hotel na rohu křižovatky, kde kromě aut jezdí ještě tramvaje, autobusy a trolejbusy. Hosté pak požadují pokoj, kde je klid a není tam rušno z ulice. Raději pak ztráví okna do dvora.

Nás jednou ubytovali v zahraničí u moře na pokoji v přízemí, kde pod námi byl vchod do kuchyně s umaštěným asfaltem a smradlavými popelnicemi. Šli jsme to na recepci reklamovat a dostali jsme pokoj s výhledem na moře.

Klid ještě neznamená soukromí.

Koupit se dá téměř všechno, ale kdo by chtěl trávit klid na lůžku, i když si zaplatí nadstandartní pokoj, kde je sám. Najmě na LDN.

Včera jsem v šumperské nemocnici ležel asi dvě hodiny na chodbě, protože mi dělali dvakrát rentgen a dvakrát CT. Kdysi visely v nemocnicích tabulky s nápisem: Ticho léčí. Tak tam rozhodně ticho nebylo. Byl tam naopak neskutečný kravál z křiku některých pacientů, z drnčících vozíků, létání saniťáků a vyvolávání sestřiček. Možná bych tam měl raději soukromí. ale což o to, hlavně tam byl průvan. To už jsem rovnpu mohl ležet na chodníku, ale na parkovišti moc soukromí není. Uvažoval jsem o to, zda ten průvan neměl být prevence chřipkové epidemie.

Teď mě napadá, že klid máme stoprocentně v kadibudce. Ta plstová chemicky reagující – TOJ-TOJ se dá koupit, a nebo můžeme na dvorku vykopat díru a na ní postavit tu dřevěnou, kde se výměšky zasypávají nehašeným vápnem.

Napadá mě, že soukromí bychom měli o půlnoci na hřbitově, pokud by tam nebyl někdo, kdo by hledal číslo hrobu třeba 52 a já bych mu odpověděl: “To si nepamatuješ, odkud jsi vylezl?” Takže na závěr trochu černého humoru: “Odpočívej v pokoji.”