Není té svobody moc?

KDYŽ CHYBÍ SVOBODA

O politice se mi moc psát nechce. Ale ono ji nejde úplně obejít. Tak jen na okraj.
Když svoboda čehokoliv chybí, tak je to špatně. Ale stejně špatně je i když je svoboda bezmezná. Všechno má mít své rozumné meze i svoboda a demokracie (ony jsou ta dvě slova v nějaké pevné vazbě). Tak se mi nějak zdá, že dnes je té svobody a volnosti až příliž. Že si každý dělá co chce, což v krajní mezi vede k totálnímu chaosu až anarchii.
Přispívá k tomu přílišná informovanost a desinformace. Když nebyly mobilní telefony a na vesnici byla jedna pevná veřejná linka někde na verandě u sousedů, tak ve městě šířily drby klepny na pavlačích.
Dnes si někdo v Aši prdne a za pár sekund to vědí ve Střelné.
Stále trvám na tom, že blbou náladu dělají novináři. Je jich totiž přehršel a i mnozí z těch slušných, chytrých a poctivých jsou tlačeni do bulváru, jinak by se neuživili. Ten ostatní pleps je na úrovni viz.: FUDr. Petr Fiala, MBA, CSc. Drsc. a spol. Jak ten mohl být rektorem vysoké školy, to nevím. Jestli podle něj je úroveň i ostatních vysokých škol (kterých je mimochodem také hodně), tak potěš pámbů.
Pokud se jedná o svobodu osobní, tak aktuálně můžeme dnes na procházku do lesa. Všechno má své plusy a mínusy. Když to budu chtít trochu odlehčit, tak výhodou probíhající pandemie je např. to, že hospodyňky mohou mít brzy hotový už i vánoční úklid.
Individuálně jsme svobodní natolik, nakolik jsme silní a nemáme strach. Nemáme strach prezentovat své názory veřejně nahlas a i písemně. Pokud si nejsme jisti, co můžeme a co nikoliv, měli bychom si přečíst Ústavu.
Jsme lidé, a proto jsme různí, a to je dobře. Současný školský systém bohužel vede k šedé průměrnosti. Většina nás je dobrých, čili za lidovku – za 3! Ach ta známá Gaussova křivka …Hlavně, že má někdo jedničku, to znamená, že jsem to dobře naučil a vysvětlil, a nějaká pětka, bohužel někdo nedával pozor. Zbytek je ta většina trojkařů. Např. učitelé se dělí na dvě základní skupiny:
Logotrop je učitel, který je zaměřený na svůj obor, potažmo na vědu. Snaží se vyvolat zájem o svůj obor a předat z něj žákům, co nejvíce poznatků. Jeho obor a výuka je přednější než zájem o samotné žáky, což může vést ke kázeňským problémům mezi tímto typem učitele a jeho studenty, především těmi, kteří o daný předmět neprojevují zájem.
Logotrop by mohl mít průpovídku: “Já jim dám, co si myslí! Já se dělám s přípravama o sobotách a nedělích, opravuju písemky do noci, a oni se na to ani nepodívali!”
Paidotrop je naopak učitel zaměřený na žáka. To znamená, že se snaží studentům přiblížit,
porozumět jim a pokud je potřeba, tak i pomoci. To může vést až k tomu, že snižuje požadavky na žáky, zasahuje do jejich osobního života a je k nim shovívavý, čehož můžou jeho žáci zneužívat. Oba typy učitelů v extrémních formách mohou vést k nežádoucích výsledkům při výchově a vzdělávání žáků.
Paidotrop mávne rukou: “Však on je život naučí.”
Málo kdo z rodičů si opravdu uvědomuje, že v základních školách se jedná předevší o VÝCHOVU A VDĚLÁVÁNÍ, a to v tomto pořadí. Takže tíha výchovy leží na rodině.
Jak potom budou dospělí svobodní nebo ne, to se rodí právě v dětství.
Jak budou svobodní jednotlivci, tak bude svobodný celý národ.
0
0

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *