Mistr Jan Hus přijel do lázní

Konkrétně na Gräfenberk.

My jsme tam nebyli snad dva roky, až toho 6. července. Vyrazili jsme brzy ráno, když byla modrá obloha.
Když jsme jeli kolem záchytného parkoviště, tak bylo poloprázdné. Nahoře jsou všechna parkovací místa obšancovaná závorama. „Ať platí“! Takže jsme si museli nechat vyjet parkovací lístek. Když si ale dáte pořádné jídlo, tak vám dá vrchní lístek na vyjetí bez placení. Tak jsme se ve Wiener Kaffeehaus posadili na terasu. Je otamtud nádherný výhled na Mikulovice. Předtím jsme si objeli „kolo bláznů“, kde jsem vyfotil „nemocný“ strom. Bohužel na terase měl borec jen grilovaná jídla a hamburgery. Ten obsluhující „lemra“ (asi byl nasraný, že musel být ve svátek v práci) nás ale tak otrávil, že jsme si dali jen frapé a kafelatté. Zvedli jsme se a zaplatili s tím, že si ten „smažák dáme v restauraci, která má také terásku se slunečníky. Nakonec jsme si to rozmysleli, že si dáme něco dole ve městě. Když jsme vyjížděli přes závoru, tak směrem dovnitř stála fronta a vrátný pouštěl auta jedno po druhém, až se uvolnilo místo. Dole z kopce jsme viděli odstavné parkoviště narvané až po strop.

Padla volba na „Bobras“. A udělali jsme moc dobře. Tak vynikající smažený sýr s kroketkama, stejkovýma hranolkama (lodičky) a tatarkou jsme snad ještě nejedli. K tomu čepovaný ovocný Birell a jedenáctka Gambrinus. Ještě bychom poseděli, ale vyhnaly nás kapky jako hrachy.
***
„Nemocný“ strom na kterém se ale daří chorošům. Četl jsme, že některé choroše jsou jedlé.
***

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *