Společné stravování

Psal jsem o něm podrobně na jiném místě, na jiném webu.

Nyní, kdy už nevyužívám školní jídelnu jsme odkázáni na místní vyvařovnu. Už zdaleka si tak nepochutnáme, jako dřív. Je to jak kdy. Většinou spíš bída než nějaká extra kvalita. Je to jako v tom pekle, kde si hříšné duše mastí karty, protože jednou nepřijede parniválec, pak zas nejsou hřebíky …
“Nejsou lidi” je a bude oblíbené zaklínadlo, nebo výmluva. A protože mnohdy vaří kdo má nohy a ruce, tak to podle toho vypadá.

Právě dnešní oběd se moc nepodařil. “Rajská” píšu v uvozovkách, protože nevím, z čeho ji udělali ale zralá, čerstvá a chutná rajčata to nebyly. Vůbec všechny výpeky, šťávy a omáčky jsou zahušťované spoustou mouky.
Knedlíky mají zřejmě vlastní výroby, protože ve městě u autobusového nádraží prodávají z nedalekých Zlatých Hor hodně dobré.

Ono ani nad uměním, znalostmi a dovednostmi absolventů učebního oboru kuchař-číšník nelze nijak jásat. Z jednoho ročníku, kde je dejme tomu nějakých 50 absolventů, jestli se jich podaří a jsou k použití v reálném světě tak dva, tři, tak je to hodně. A to ještě se jim nastupit do práce také nechce, jejich cílem je ÚP, nebo nakonec zakotví někde úplně jinde.

Ve školní jídelně byla výhoda, že si všichni strávníci sedli ke stolům a nechali se bsluhovat. Co se týká kantorů, tak možná měli jediné privilegium, že jejich porce byly mírně protekční.