Nedráždi hada bosou nohou!

Chápu, že máme pocit, že když jsme malá země, tak se potřebujeme schovat pod něčí křídla.
Jak trefně napsal kdysi Ján Kollár – v lyricko-epické básni Slávy dcera: “k velikému přichyl tomu tam se dubisku,”, myšleno Rusko. Tak dnes jsme se museli přichýlit k USA.

Máme nízké sebevědomí, málo hrdosti – přitom k tomu není žádný důvod. Vzpomeňme např. ženský tenis – jsme tenisovou velmocí, dále děvčata na sněhu – olympijské vítězky Eva Samková a Ester Ledecká. Koneckonců i v hokeji jsme dost dobří! To je jen sport, nemluvě o stavbách, které si zaslouží světovou pozornost: Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně – jeden ze 7 divů Česka ( Karlův most, Pražský hrad, Karlštejn, vysílač s restaurací na Ještědu, zámek Hluboká a Český Krumlov).

Přečerpávací vodní elektrárna

Tak nevím, proč jsme si tak oblíbili anální speleologii. Pořád jsme ve stavu jakési podřízenosti a závislosti, tu onomu a pak někomu jinému.
Chápu, že došlo ke změně politické orientace a ke změně vlastnických poměrů. To, že to můj mozek má snahu pobírat ještě neznamná, že se mi to líbí.
Pořád jsme nadávali, že slyšíme jen: “Uvádí sovětský film”, teď zase nenajdu nikde jiný film než z produkce USA – výjimečně v nějaké koprodukci. Jen české filmy kupodivu rostou jako houby po dešti, ale náš specifický humor američané nechápou.

Co mi ale hodně vadí, že se vměšujeme do vnitřních záležitosti cizích států. Mám na mysli Ukrajinu a současnou vládu.
My starší máme ještě v dobré paměti “pomoc” spojeneckých armád v roce 1968. “Mlaďoši” neví, která bije. Naši rodiče zažili 2. světovou válku. Otec byl jako student gymnázia totálně nasazen a čistil v rajchu výhybky. Mamka byla před nálety ukrytá ve sklepě činžáku a byla svědkem jak jim do domu dopadla bomba. Děda byl hasit vzniklý požár a polovina baráku byla rozbitá.

Teď opět rachotí zbraně, je tady nová studená válka a staví se železná opona.
Jen proboha doufám, že nedojde k opravdovému ozbrojenému konfliktu a že se mocní bojí o své zadky. Protože nějakou další válku – tentokráte jadernou by nikdo z nás nepřežil (možná jen švábi).

Slovy Jiřího Kodeta – parafráze: “Dávám této vládě rok – maximálně dva.”

Bitva v Ardenách
0
0

2 odpovědi na “Nedráždi hada bosou nohou!”

  1. Máš pravdu, porád hledáme ochranná křídla, ačkoliv bychom mohli být díky své poloze státem o jehož přízeň se ostatní ucházejí a ne lézt tam, kde to nakonec smrdí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.