Glosy,  Hotovky,  TT

Moje oblíbená auta

Téma č.1 – únor 2022

Řidičský průkaz mám od 18 let, jako součást výučního listu.
Nejprve jsem v areálu servisu naboural “stejšna” a v kleci jsem k tomu zdemoloval sklad použité plechařiny. Naštěstí jsem měl “protiblbostní” pojistku a otec to za mě všechno vyřídil.
Miluji dvě auta: Tatru 603 se kterou jsem vozil “papaláše”. Říkali jsme: “Tatra nezná bratra.” Tehdy byly povolené v pneumatikách nastřelené hroty, takže auto brzdilo i na ledu.
Pak mi babička půjčila nějakou korunu, tak jsme si s manželkou koupili ojetou Š 1000MB. Hned jsme s ní jeli do Bulharska, což bylo bratru 1500 km tam a totéž zpátky. Tehdy měli v Rumunsku energetickou krizi, tak kontrolovali, zda má každý plnou nádrž a ještě 20 l benzínu v kanystru. Všichni jsme se vraceli zpět do příhraničního města v Bulharsku (Giurgiu – Ruse). Na zahrádce jsme měli stan, takže plný plastový kanyst byl na zadním sedadle vedle malé dcery.

Po čase nazrála doba na celkovou rekonstrukci a generálku tohoto auta. Pomáhali mi s tím kamarádi. Spolužák z rodného města měl dílnu a vládl autogenu, tak ten mi vyvařil nové prahy, podběhy a dali jsme nové blatníky. Já jsem pak celý spodek natřel Tlumexem. Můj nejlepší kamarád z dětství byl vyučený montérem motorových lokomotiv, tak s ním jsme v jeho garáži provedli generálku motoru, převodovky a náprav. Takže na autě by se snad nenašla žádná původní součástka.
Další spolužák z automobilní průmky byl vedoucím servisu a ten mi nechal celé auto přestříkat vypalovacím lakem barvy sahara.
Byl jsem na to auto náležitě pyšný.

Jenže po nějaké době po pár sezónách v prosolené břečce začaly lemy blatníků a dveře prokvétat rzí. Zhlédli jsme se v nové Škodě 120L modelM, tak jsme miláčka prodali nějakému horníkovi z Havířova.

0
0

4 komentáře

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *