Jak dělám vaječinku
Vaječina, míchaná vejce, neboli smaženice.
Může být různá. V podstatě je to vždy vaječný obsah, zpravidla z vajec slepičích, vyklepnutý do libovolné nádoby s tukem a umíchaný, takže to vlastně může být také ještě míchanice (neplést si prosím s vaječnou omeletou). A teď už jde jen o způsob a míru tepelné úpravy, toho zdrcnutí bílku a žloutku.
Já to mám rád takto:
Nejlépe domácí vepřové sádlo, a to hodně, na teflonovou pánev, aby se nic nelepilo na dno a zůstalo to pěkně separované. Sádlo na pánvi nechám hodně rozehřát (spolehlivá metoda je vložit do sádla dřevěnou vařečku a pozorovat, až z ní začnou utíkat bublinky – to je ten správný okamžik) a pak tam postupně beze spěchu vyklepáván jednotlivá vejce. Tak od dvou do dvanácti (víc by se do běžné pánve asi nevešlo), podle potřeby, hladu a počtu zájemců. Při tomto způsobu je čas vejce hned solit, protože je nechám dělat téměř jako volské oka. Pak je rozsekám na kousky zamíchám a nechám dosti usmažit. V hotové vaječině musí být v tomto případě vidět, jak bílky tak žloutky a musí plavat v tuku. K dokonalosti už pak chybí jen použít v začátku na kostičky nakrájený “turisťák”.
Manželka a děti mají rády úplně jiný typ, který vyžaduje úplně jiný technologický postup. “Adélko, dědeček ti dnes udělá na snídani dobrou vaječinku, takovou tu řiďoučkou”, řekla babička a dešla.
Takže jak na to.
Na hořák plynového sporáku dám drátěnou mřížku, kvůli rozložení plamenů, a hned pánev s nepřilnavým povrchem. Hned také pořádnou dávku pravého másla. Plameny nechám chvilku naplno. Do rozpouštějícího se másle hned přidám sůl, protože pak už není na to čas a solit až hotovou vaječinu, to není ono. Co nejrychleji opatrně vyklepnu všechna vejce, tak aby se žloutek nerozlil. Všimněte si, prosím, že oproti předchozímu způsobu se tentokrát, až do tohoto bodu, postupuje velmi rychle, takže musíme mít všechno připraveno pěkně po ruce vedle sporáku. Včetně solničky vytažené z kuchyňské linky – skříňky. Nezapomeňte! Vlastně možná i pepř, pokud ho budete používat. Ale pepřit můžeme až nakonec, nic se asi nestane. Teď uberu plyn na minimum. Pomalu, opatrně míchám a odděluji žloutky od bílků. Dávám velký pozor, abych nešťouchl do žloutku, aby se nerozlil. Když je veškerý bílek “zdrclý”, zůstanou na pánvi v té bílé hmotě červené kuličky žloutků. To je ta pravá chvíle, kdy do nich šprtnu, aby se rozlily. Míchám, míchám, ale už jen chvilku, jen, aby se směs lehce prohřála (předpokládám, že jsou vejce zdravá a není v nich salmonelozahovnoza :-D). Žloutky vlasně zůstanou tekuté. Ihned přendávám na talíře (bylo by ideální, aby byly předehřáté, ale jak to doma udělat). Na talířích vaječinka lehce dojde – dotáhne se.
A ještě jedna varianta.
S cibulí. A to tak, že opravdu hodně. Typoval bych tak na 4 vejce jedna velká cibule, možná i víc. Nechá se na sádle nebo másle zpěnit a pak se přidají rozšlehaná vejce. Do rozšlehaných vajec je možné přicvrnknout trochu mléka, nebo piva a tuto směs také hned posolit.
A ještě tzv. nastavovaná varianta.
Například dětskou krupičkou. Lehce, velmi krátce ji orestujeme na tuku. Restování je tepelná úprava, při níž se nativní – původní škroby upraví – modifikují a mají pak jiné vlastnosti, např mazovatí i za studena. Na čtyři vejce stačí kávová lžička. A když máme rozšlehaná vejce zředěná mlékem je výsledný produkt směsí bílkovin, tuků, sacharidů a vody, čili všech složek potravy. A není to taková cholesterolová bomba.
Za klasiku považuji vaječinu na špeku.
A když je čerstvý voňavý šnitlík, tak je to také bašta. Vzpomínám si, že se svého času v určitý den, jezdilo dělat vaječinu do přirody. Byl to nějaký svátek. Na Boží Hod (do vody skoč), nebo na Boží Tělo (do vody smělo)?
p.s. A čerstvý křupavý rohlík!!!
p.s. A čerstvý křupavý rohlík!!!
