Poživatiny

Perník na strouhání

Dostal jsem chuť na něco sladkého

Přitom na sladké obecně moc nejsem, jsem vyloženě masožrout, přesněji řečeno uzeninožrout.

Jako dítě jsem miloval takový ten klasický perník (on vlastně ani jiný v obchodech nebyl), byly to nějakou marmeládou slepené dvě poloviny do tvaru skoro válečku a polité pravou hořkou čokoládou (mňam).
Tak zvané perníky pečené doma (myslím ty lité na plech, jako buchta), to je něco úplně jiného. Jsou samozřejmě vynikající, ale profesionální výroba probíhá úplně jinak. Především se nepoužívá med, ale invertní cukr a hotový výrobek má charakter trvanlivého pečiva. Viz.:
Čekal bych, že perník na strouhání bude tvrdý “na kost”. Tento ne. Dal se normálně ukusovat a když jsem ho zapíjel mlékem, tak se v ústech krásně rozpustil a rozvinuly se všechny kořeněné chutě. Kousek jsem nedojedl a nechal ležet na stole a za nějaký, nedlouhý čas už začal rychle vysychat a tvrdnout.

0
0

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *