Baví/nebaví
Mám dilema.
Baví mne žít?
Jak kdy. Celý život jsem se snažil někam se vypracovat.
Kdyby mi někdo řekl v roce 1968, kdy jsem se učil u SAD-u automechanikem, že budu mít jednou maturitu na gymnáziu, tak bych se mu vysmál.
Kdyby mi někdo řekl později, že budu mít vysokou školu, a budu systémovým inženýrem, tak bych si poklepal na čelo.
Kdyby mi někdo předpověděl, že se z Ostravy přestěhuju do pohraničí, tak bych ho považoval za šarlatána.
Kdybych byl jen tušil, že se po revoluci stanu soukromým podnikatelem, tak bych do toho nikdy nešel.
Kdo by předpokládal, že přes agitaci a sliby o podpoře malého a drobného podnikání nám nakonec hodili klacek pod nohy v podobě masivní podpory, obchodních řetězců a nadnárodních monopolů. Ze čtrnácti malých, ručních, živnostenských pekáren zůstala v regionu jen jedna.
Takže jsem si musel udělat druhou maturitu na SPŠ PT v Pardubicích.
Kdyby mi pak někdo řekl, že budu jednou učitelem, tak bych si myslel, že se zbláznil. Takže jsem si musel ještě dodělat pedagogické vzdělání na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity.
K čemu to bylo všechno dobré, ta honba za penězi?
Dnes jsem v penzi s důchodem, jaký asi mají učitelé z jejich platů?
A navíc jsem skončil na ivalidním vozíku pro zdravotní komplikace, které jsem si možná přivodil sám, když jsem nedbal o své zdraví.
Tak, co myslíte, že mě má ještě bavit svět?
