Těch vzpomínek by ale bylo …
Sbíral jsem v životě kdeco.
Počínaje poštovníma známkama, přes odznáčky na veškerá témata (nejraději jsem ale měl odznáčky fotbalových klubů, jmenovitě Benfica Lisabon), nálepky ze sirek, pivní tácky, pivní etikety, mince, bankovky a určitě jsem teď na něco zapoměl.
V dospělosti, už v hodně starším věku se to ustálilo na vzpomínky z cest do západní Evropy. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale výběr padl na nože, nožíky, dýky, vrhací nože, mačety a meče. A to i tak, že jsem mnohdy trnul, jestli mi projdou celní a devizovou kontrolou a jestli mi vezmou kufr s vyčnívajícím mečem do letadla.
Tím druhým sortimentem byly hole, hůlky, špacírky, valašky a jeden bejkovec. Jestli si vzpomínám, na místa, odkud jsou? Někdy ano, někdy ne. Takové ty extravagantní, tak u těch přesně vidím ten specializovaný obchůdek, jako v Cala ď Or, kde měli vše ze dřeva oliv. Nebo ze stánku na tržišti v Palma de Mallorca, takovou hůl, že mi ji závidí Mikuláš s andělem a čertem, ale já jim ji nepůjčím. Na jedněch trzích s ovocem a zeleninou, kde nabízeli místní zemědělci kde co, jsem koupil právě ten bejkovec.
Jednou jsem přišel o nádhernou špacírku, která měla hlavu z pravého stříbra, protože jsem na ni neměl tolik pesetas. Odešel jsem s hlavou sklopenou a i jsem se styděl, protože to byl tak luxusní obchod, že jsme se tam my čeští turisti v tričku a kraťasech cítili jako na pranýři.
Hodně dobrých hůlek se dá koupit v normálních bazarech, starožitnictvích, antikvariátech a obchodech se suvenýry v turistických centrech navštěvovaných hodně i cizinci, např. v Českém Krumlově, na Hluboké, a pod. Zajímavé jsou takové turistické hůlky, které jsou pokryté přibitými plechovými “odznáčky”, nebo jak to nazvat. V neposlední ředě i valašky se sekyrkou na konci.
Z Bulharska se dříve vozil takový typický malovaný porcelán, nebo ze dřeva vyřezaní oslíci. Z Jugoslávie dodatek do jelima Podravka a pokud započítáme i suvenýry, kterými jsme podarovali přibuzné, tak i Pliska, a Slanchev Bryag i Rakia.
Velké množství suvenýrů jsme měli z turistiky po česku a slovensku, většinou ozdobně-užitkových předmětů ze skla, dřeva, kamene, pískovce, mramoru a žuly. V paměti nám utkvěla osobní prohlídka zámku v Častolovicích, s výkladem hraběnky Franzisky Diany Sternbergové Phipps a nákupem skleněných výtvorů, které máme dodnes.
Na rozdíl od neuvěřitelného množství předmětů, kterých jsme se museli postupně zbavit při stěhování do stále menších a menších bytů. Některých je mi docel líto, ale nebylo zbytí. Jen tak namátkou, kdysi byly hitem ve zlatnictví prodávaných miniatur všeho, které se vystavovaly do k tomu speciálně vyrobených pidi poliček.
Pryč je i taková dvacítka roztodivných mlýnků na zrnkovou kávu a množství dárkového skla a památečního křišťálu.
Když se jen tak přes rameno otočím od počítače, tak je na co vzpomínat.
A vzpomínky nám nikdo nevezme.
