Je něco mezi nebem a zemí
TT 7.1. – 13.1.2019, Nadpřirozeno
Manželka svého času hodně sledovala v televizi pořad Vědmy radí, s věštkyněmi a věštci, a řekl bych, že na něm byla závislá. Já jsem v tu dobu pomyslně odcházel od televize, protože to odmítala přepnout a já jsem to považoval za kardinální békoviny.
Pak přišly v naší rodině dva zásadní momenty. Vnučka řešila dilema na jakou střední školu má jít a na mě přišly hodně vážné zdravotní problémy.
Přesto, že ty telefonní hovory přišly na dost peněz, tak žena, aniž mi to řekla, tak volala.
Když jsem ležel v Ostravě na fakultce na chirurgii, tak mi Martina Blažena Boháčová – předpověděla imobilitu – řekla, že ji vidí. A měla pravdu.
Alenka Pastelka věštila Adélce 20% znalosti k přijímacím zkouškám, měla se doučit!!! 14 dní jsme se jí s manželkou věnovali a přineslo to své ovoce. Nakonec byla přijata na dvě střední školy a mohla si vybrat. Ta prognóza zněla takto:
1. Střední pedagogická škola Krnov – 80 % ANO
2. Střední pedagogická škola Přerov – 20 %
3. Střední zdravotnická škola Krnov – 100 %
4. Hotelová škola Vincence Priessnitze Jeseník – 0 %
Ale není vhodná pro internát – jen 20 %, výška duše 9, čistá, upřímná dušička.
Byli tam ještě Kartář Láďa, Annie a Jana Skálová, ta mi poslala do ostravské nemocnice energie reiki. Jen upozornila manželku, že budu mít možná průjem nebo budu zvracet. Do té doby jsme neměl o těch telefonátech ani poruchy, řekla mi to až po návratu domů. Jenže přesně v tu dobu jsme měl v nemocnici zároveň ukrutný průjem a příšerné zvracení – současně! Šlo to ze mě, jak se říká, horem dolem. Tak nevím???
Janička Skálová bohužel zemřela – sama sobě pomoci nedokázala.
***
Na církev mám obdobný názor jako režisér Troška (i když vlastně nevím jestli je to opravdu jeho názor, protože mi to přišlo e-mailem, i když z důvěryhodného zdroje). Ale ať je to jakkoli, mohl bych se pod to klidně podepsat, tak nějak to cítím.
“Ano, nemám rád církev svatou. A proč bych měl mít? Jako kluk jsem chodil na náboženství, dlouhá léta jsem ministroval, hrál u nás v kostelíku na varhany. A dospívaje díval jsem se kolem sebe, dával různě věci do souvislostí, hlavně v nábožensko-historickém kontextu. Ano, jedna věc je víra. Ať věří každý, čemu chce, je to jeho svobodná volba, a pokud mu pomáhá v životě, je vše v pořádku. Jiná věc je náboženství a církev, to je už o lidech. Církev je firma, náboženství její velice dobře promyšlený program. Pozorně jsem si prostudoval dějiny církve, papežství, inkvizice, církevních řádů a vůbec evropskou historii. A výsledek? Dva tisíce let trvající boj o moc a majetek, nic víc. Ve jménu Boha a Krista. Ti, kdo se ozvali a nesouhlasili s tím či oním, byli prohlášeni za kacíře a bez milosti likvidováni. Stejně jako to dělali všichni diktátoři. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, jak jde církev ve šlépějích svého Pána. On ve lněné košili a bos, oni v drahých ornátech a v mercedesech. On rozdával chudým, oni je obírají jménem nestydatých restitucí. Myslím, že kdyby to dneska Kristus viděl, hořce by zaplakal a šel by radši k Flekům na pivo.”
Chodil jsem na obecné škole do náboženství. Dodnes si pamatuji, jak pan farář maloval na tabuli Boží oko a jak při světové potopě dělal déšť tak, že mu křída nějak skákala po tabuli a tím vznikala za charakteristického zvuku přerušovaná čára. Byl jsem u prvního svatého přijímání a mám někde fotku s tou slavnostní svíčkou, která je skoro větší než já. Kamarád pak šel i k svatému biřmování a dostal za to hodinky, já jsem hodinky neměl, tak jsem mu záviděl. Potom dlouho ministroval a do kostela chodí dodnes.
Na fotkách ze základní školy má kolem krku pionýrský šátek. A nejen on. Kolik z nich jsou dnes velcí demokraté a antikomunisti?
Moje mamka měla na přívěsku zlatý křížek s českými granáty, který, co si pamatuji, nosila na krku. Při pozůsalosti jsem ho nenašel, nevím, kam se ztratil a mrzí mě to.
