Čeho,na co, proč?

Ano či ne? Když jsem chodíval nakupovat do sámošky něco k jídlu, tak mi manželka musela napsat seznam. Nakoupil jsem podle seznamu, za pokladnou si vyškrtal co mám. Namlel jsem zrnkovou kávu, prosvítil vajíčka, dal vše do síťovky a šel těch pár kroků domů.

Vzpomínám si, že taťka si pamatoval jednu věc. Abychom doma měli sádlo, máslo, olej a špek. Já bych ještě přidal mléko a pečivo. (za mě rohlíky).

Teď se role vyměnily a pokročil věk, tak chodí do Kauflandu nakupovat manželka. Také si bere sebou “papírek”, na který jsme průběžně každý dopisovali, co nám chybí, ev. na co máme chuť. Zajímavé je, že se vrátí a stejně něco zapoměla. Další záhadou je, proč ten papírek je formátu A6, ale paragon je dlouhý jak 14 dní.

Manželka vidí do dálky jako ostříž, ale na čtení potřebuje dioptrie a to tak, že dost, takže vlastně neví co nakupuje a až doma se pak diví. Údajně se jí nechcou vytahovat brýle z tašky. Možná by je ani poslepu nenašla.

V současné aktuální situaci to je s rouškou přes ústa a nos téměř nemožné.

Nakupovat potraviny ještě zvládnu, dokonce se bloumám nákupní plochou a honí mě mlsná, co bych si ještě dal. Dokonce i manželka se mě ptá, co bych si ještě dal.

Nesnáším ale lést do prodejen obuvi, oděvů a jiných hader. To čekám vždycky někde venku, na náměstí nebo v parku, nebo v autě na parkovišti.

Rád mám samozřejmě elektro a nejvíc miluji šroubky, vruty, nýtky, matičky, hmoždinky, atd. Jednou v životě jsem zažil želeřství – samoobsluhu. To byl pro mě ráj, tam bych vydržel nekonečně dlouho.

Jednou vymyslel zeťáček takovou hru. Vyfotil nákup, vložil na FCB a nechal diskutující tipovat, kolik za ten nákup zaplatil. Nakonec se někdo aspoň trochu k té ceně přiblížil. Myslím si, že letos od ledna s tak raketovým růstem cen a její neustálou změnou, samozřejmě směrem nahoru, by se někdo asi těžko ztrefoval.