Téma týdne
-
Je to přesně tak …
ŘÍKÁM TOMU HAVĚŤ. Brouky moc rád do ruky neberu, vadí mi to lehtání a škrábání, mám strach, že mě kousnou, štípnou, či něco podobného (poplivají mě nějakým jedem nebo smradlavými exkrementy, či obrannými látkami). Totéž platí i o housenkách...
-
Jsme ve vesmíru sami?
Někdo chytrý napsal a ústy nějaké známé herečky v určitém filmu řekl: "Kdyby jsme byli ve vesmíru sami, bylo by to plýtvání prostorem." A právě odpověď na tu otázku, jestli jsme ve vesmíru sami, a tudíž jestli již došlo nebo teprve dojde k...
-
Zajímavý fenomén
VŽDYCKY JE V TOM NĚJAKÉ ALE. Ale vždycky. Proč? To netuším. Možná proto, že nemáme rádi, nebo nechceme připustit, že je něco definitivní, neměnné, že tam nejsou ta pověstná zadní vrátka - možnost úniku. Co kdyby nás někdo chytil za slovo, nedej...
-
Není pero jako pero
S TUŽKOU V RUCE Už si ani nepamatuji, kdy jsem měl naposledy v ruce tužku. Myslím takovou tu ze dřeva s tuhou uvnitř. Samozřejmě píšu, nejsem analfabet a dokonce i někdy kreslím a rýsuji - od ruky, ale používám buď průpisku nebo fix. Jsem asi...
-
(ne)Stáří
MLÁDÍ Mládí je opakem stáří? Jak se to vezme, je to taková filosofická otázka. Každopádně jde minimálně o dvě, až tři různé generace, které se na sebe navzájem dívají úplně jinak. Často se hodně diskutuje o tom, jak jsou tyto generace ve...
-
Cizí život bych žít nechtěl
POSLEDNMÍ DOBOU má TT takové filosofické otázky - být či nebýt? Svůj život zatím žít chci. Jsou v životě člověka - lidského tvora různé etapy, podle toho kolik má roků, ve které části běhu životem, se právě nachází. Po narození asi moc o smyslu...
-
Naděje umírá poslední
... ALE UMÍRÁ. Takové pesimistické až morbidní heslo. Rozhodně optimističtější je, když se o nejaké ženě řekne: "Je v naději." To znamená, že se můžeme nadít potomka - nového života. Ta první verze znamená, že jsme nad tím mávli rukou, že jsme...