Večeře KETO

Salám, vejce, parmezán, okurka

Běžně se tomu říká hemenex – ham and eggs, neboli šunka s vejcem.
Tato večeře byla ze salámu paprikáč, 3 vajec a parmezánu.
Volská oka musí být uprostřd tekutá. Parmezán nastrouhaný najemno, aby se pěkně roztopil. K tomu sterilovaná okurka.

Slávky s dušenou rýží

Slávky jedlé s dušenou rýží a parmezánem.

Už jsem psal, že mám rád plody moře.
Tentokrát jsem měl k dispozici slávky jedlé. Nechal jsem je rozmrazit, opláchl jsem je ve vodě a nechal okapat. Rýži jsem dělal mým oblíbeným způsobem.
Jen, když jsem do vřící rýže dával bujón, tak jsem tam ještě přihodil slávky.
Na talíři je ještě nastrouhaný parmezán.

Bramborky na kyselo

Dělávala to moje babička a já jsem to měl u ní strašně rád.

Jen místo kyselých okurek k tomu byly nejlepší kvašáky a místo tenkých párků takové tlusté párkové klobásky (ty většinou při vaření praskly, vytekla z nich ta šťáva a to bylo teprve ono…).
Způsobů přípravy je několik, zejména s ohledem na zahuštění. Dnes vychází kuchařkám vstříc konvenience v podobě hotové jíšky. Způsobů přípravy klasické jíšky je několik.
Např. Nejprve dáme vařit nakrájené brambory s bobkovým listem (nenecháme je úplně dovařit, ony se ovaří ještě v dalším průběhu a pozor na ocet, v octové vodě už dále nezměknou). Pak zahustíme, dochutíme octem, solí, pepřem ev. Podravkou, také můžeme dát trochu chilli. Nakonec dáme prohřát párky a je hotovo.

Bílý jogurt s ovocem a křupínky

Výjimečná snídaně

Takovou snídani si dám jen občas, jako dnes v neděli.
Jednak bílý jogurt moc nemusím a druhak vše ostatní jsou v podstatě sacharidy. Když už bílý jogurt, tak Řecký, nebo aspoň řeckého typu, v takovém kyblíku.
Ovoce „codůmdal“, dnes konkrétně hroznové víno, kompotované jahody, pomeranč (bohužel takový „vyšeptaný“, t.j. téměř bez šťávy, manželka ho umí ostrým nožem vyřezat jen tu dužinu, tak jako Annabel Langbein, zbytek se pak vymačká, a Physalis.
Nahoře pak kukuřičné lupínky – corn flakes.

Jsem zvědav, za jak dlouho mi to „vyrajbuje“ žaludek a budu mít hlad.

Physalis

Mořské potvory

Přesně řečeno směs mořských plodů, krevety, chobotničky, škeble, …

Dnešní oběd: Vytáhl jsem polotovar z mrazáku, nechal rozmrazit, propláchl vodou přes sítko a nechal okapat. Na másle nechal ovonět dva stroužky česneku – rozmáčknuté a nasekané. Pak jsem tam dal směs moře a nechal vydusit vodu, až na máslo. Dále jsme přidal nasekané rajčata sušená na slunci, trochu kečupu (jen aby to bylo trochu červené) a pak uvařené špagety. Nakonec jsem vmíchal nastrouhaný parmezán.
Dobrou chuť.

Nedají mi spát

V noci máme v ložnici celkem světlo, protože nám do okna svítí pouliční lampa a obrazovka velké televize. To všechno by mi tak nevadilo ale nad ránem slyším tři televizní pořady, které mi lezou dost na nervy.
Jsou to Popelky, Na plac a Ostříháno. Jsou to takové babince a ty „účinkující“ ječí těmi pronikavými hlásky jedna přes druhou a stejně jim není rozumět.
Usínáme u Honzy Musila a jeho Nebezpečných vztahů. Je to sice také realityšou, ale Honza aspoň klade inteligentní a promýšlené otíázky. Tak vždycky jen mrknu jedním okem koho volá jako dalšího a zase spím dál.
Pak nad ránem jde většinou Kačka Brožová a tu mám rád.
Tu mi ale zase vypne manželka, nebo slyším jen pískání. Tomu se kdysi říkalo monoskop.

VOLBY 2020

Chtěl jsem původně jít k volbám – i když s určitými komplikacemi.
Poté, co jsem se definitivně přesvěčil, že si nakonec stejně udělají co chtějí, jsem dospěl k závěru, že můj has nemá žádnou váhu.
Viz ta komedie a šaškárna s Primulou. Nakonec se pan profesor dorval ke korytu.
Adam Vojtěch se dozvěděl, že už to nechce dělat …

Tak jsem si jen tak proletěl kandidátku ANO a zjistil jsem, že diktatura proletariátu definitivně skončila, respektive vypadlo to slovo diktatura, protože to zavání ,***, no prostě to zavání! A proletariát už tam memáme vůbec. V celé kandidátce není ani jeden dělník.
Takže nám bude vládnout „pracující“ inteligence, která možná nikdy doopravdy nepracovala. A politikové vzděláním to nejsou také. Takže jsou to lidé z praxe.

Podíl žen k celkovému počtu kandidátů je 16/60, t.j. 27%.

Я иду за грибами

Vlastně jedu. A abych zmátl les, tak si ještě můžu zpívat „ja idu za malinoj“.
Jenže to nebylo potřeba, jelikož pro mě sice houby rostou, ale strašně daleko od sebe, ale volala mi moje dávná žákyně, jestli chci houby. 7 kg á 100,-Kč. Ale musel jsem si pro ně přijet do Karlove Studánky.

Ale teď POZOR!, POZOR!, POZOR! na zatracené objížďky.
Buď nejsou značené vůbec, nebo špatně, nebo na jedné křižovatce někdo čorkne tu oranžovou šipku. To, co se stalo nám jsem ještě nezažil. Přijeli jsme na rozcestí do Domašova a tam značka slepá ulice 4000 m.

Jelikož tu cestu dobře znám, tak je mi jasné, že bych se musel otočit a jet 4 km zpět, t.j. celkem 8 kiláků navíc. Vzal jsem to tedy vBukovicích přes řeku a jel nahoru kolem hřbitova na Rejvíz, Dolní a Horní Údolí, Heřmanovice, Vrbno pod Pradědem a na Karlovu Studánku. Zpět stejnou cestou.
Tak jsme domů dovezli koš hub, aniž bychom vstoupili na jehličí.
A teď co s nimi? Malou část jsme snědli hned jako vaječinu. Pro sřeva to by nějaký šok, takže jak rychle jsme to zhltli, tak rychle to z nás zase druhým koncem vyletělo.
Další část syrových šla do mražáku na omáčku, nebo na guláš. Pak jsme měli nějaké hlavičky jako řízek s brkaší. A pak už se na sýtech jen sušilo.


Pozn.: Tak jsem hledal, až jsem našel …

Nádraží ČD

Ještě jedna výzamná část města mi zbývala, a to je vlakové nádraží.
Po několika špatných dnech se zase udělalo pěkně, tak mi žena nabila „vůz“ a mohl jsem vyrazit.
Fotek moc nemám, jelikož na perónech se nic nedělo – byly prázdné.
Zato před nádražím bylo nezvykle hodně autobusů.
Co se děje jsem pochopil až při hlášení z dopravní kanceláře a byly mi jasné informace ze světelné tabule.
Někde na trati je asi výluka, takže jezdí náhradní doprava.

CORONA II

Slovo vláda je od VLÁDNOUT!!!
Naše republika má vládu, tak ať vládne, to znamená ať vydává příkazy, ůkoly, ať řídí.
Nechápu proč už dávno nenařídila povinnost nosit vždy a všude roušky – ústenky a mít zakryrý nos a ůsta. Přehazovat horký brambor na hygienu je čirý alibismus, prorože víme všichni, že OHS se dosud zbývaly jen myšími hovínky v regálech, tím, zda se nekříží čisté a špinavé cesty, zda máte bezdotykové baterie, zda mají zaměstnanci pokrytou celou vlasovu část hlavy, zda máte nádobu na odmočení přepravek, atd., atd., …
O tom, co je to pandemie asi jen slyšeli.
A ministrem zdravotnictví je právník, který umí zpívat a hrát na klavír. Ale je hodný.
Navíc se provedly záhadně „rekorytace“.
Epidemiolog Rastislav Maďar na vlastní žádost skončil jako člen pracovní skupiny ministra zdravotnictví pro uvolňování karanténních opatření. „Jako epidemiolog se budu dál věnoval pandemii, ale ne cestou ministerstva zdravotnictví. Bral jsem to jako službu lidem, za kterou jsem nechtěl ani korunu. Byla to z mé strany v mnoha ohledech oběť, věc principu, ale abych musel čelit zákeřným pásovým útokům, to nemám zapotřebí,“.
Na svém jednání v noci z 15. na 16. března 2020 vláda změnou statutu umožnila a následně rozhodla o jmenování Romana Prymuly předsedou Ústředního krizového štábu v souvislosti s nouzovým stavem vyhlášeným kvůli epidemii koronavirového onemocnění covid-19. Funkci zastával do 30. března 2020
Premiér Andrej Babiš nabídl Prymulovi post vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví při Úřadu vlády ČR. Ten nabídku přijal a post zastává od června 2020.

Dokud bude pod lavičkami v parku, v podjezdech, v průjezdech, pod mosty a v lesích víc kondomů, než použitých roušek, tak pandemie nezkončí.

A jak nás má ochránit nejvyšší hygienička Jarmila Rážová před nákazou, když nedokáže ochránit ani sama sebe.

Ochrana chrání tebe, ty chráníš mne. Je to stejné jako u roušek.
Roušky likvidujte ekologicky, stejně jako „šprcky“. Pak nikdo nic nepozná.