Věčné téma a pořád stejná otázka: “Co mám pořád vařit?”
Možná, že se necháte mou galerií inspirovat …
Bublanina podle tety Marty
Ona to vlastně není teta, ale moc dobrá kamarádka. Pomohla mě postavit na nohy a teďchodí se mnou cvičit a jednou týdně pomáhá koupat. “Delikates” od ní je vynikající. Já nejsem nijak buchtový, spíš jsem na maso (nebo byl). Tak Honzovy buchty s povidly, nebo svatební koláčky namáčené po upečení v popuštěném másle s rumem, to jo.
Pokračovat ve čtení “Bublanina podle tety Marty”Není to zdraví nebezpečné???
Ano, sice máme nějaká “éčka”, což je někým vydán seznam povolených přídatných látek, zlepšujících texturu, trvanlivost, vaznost, barvu, chuť, emulgátory a další vlastnosti potravinářských výrobků, vedoucích koneckonců k “ojebávání” nás zákazníků a k maximalizaci zisku výrobců.
Pokračovat ve čtení “Není to zdraví nebezpečné???”Sýry zrající pod mazem
Poprvé jsem jedl SYREČEK – JIHOČESKÝ ZRAJÍCÍ SÝR.
Musím říct (subjektivně), že mi chutnal víc než sýry podobného ražení, jako je Pivní sýr a Romadur.
Koláže
Koláže možná šetří čas a místo. Když nic jiného, tak na jednu stránku vejde hodně obrázků/fotek.
Ale několik dní jsem se pral s tím, aby se mi více snímků podařilo vložit do jedné galerie.
Chci do Jižní Koreje, Thajska nebo do Vietnamu.
Co mám zase vařit?
To je pořád dokola. Věčná otázka, když už dochází fantazie. A když chceme vařit tradiční česká jídla, taková, která vařily naše babičky a maminky.
Teď mě tak napadá, že jsme dlouho neměli okurkovou omáčku, nebo cibulkovou. Většinou se omáčky vařily na sobotu, protože bylo hovězí maso z vývaru na hovězí polévku k nedělnímu obědu.
Pokud by z některé fotky nebylo zřejmé, co je to za jídlo, nebo, jak se vaří, tak se nestyďte zeptat.
“Střelil jsem kozla”
Špatný výběr jídla v restauraci. Skočil jsem na lep zeleného lístku s reklamou na hovězí guláš s bramboráčky, karlovarským knedlíkem, s cibulí a feferonkou.
Jediné, co bylo na talíři jakž takž jedlé byly ty bramboráčky. Maso bylo šlachovité a jeden kousek nějak podezřele zaváněl. Karlovarský rohlík byla koule slepených suchých rohlíků a byl tak tvrdý, že nešel ani ukrojit. Do feferonky jsem se netroufal kousnout, byla červená a obří – dobrých 15 cm.
Nejvíc jsem si pochutnal na “bazénu” – velká sklenice half und half Cola Zero a sodová voda.
Ostatní si dali klasiku – smažák s hranolkama a tatarkou, dále bramborové knedlíky plněné uzeným masem se špenátem a olomoucké tvarůžky s brambory a tatarkou. Byli celkem spokojeni o čemž svědčily “vymetené” talíře.
Nakonec nezbytná kafíčka. A opět jsem měl smůlu. Vymyslel jsem si alžírskou kávu. Jenže šlehačka byla zdrclá a po vaječném koňaku ani slechu, ani dechu!
Tělo, resp. žaludek se bránil, takže jsme museli rychle zastavit na kraji silnice a zvracel jsem.
Mapa centra Ostravy z mapy Google 
Pizza Coloseum 
Vstup 
Fotka od zákazníka z mapy Google
Ať děláš, co děláš …
Stejně prasknou.
Sedím u sporáku a hlídám je. Dám je do velkého kastrólu, do studené vody, aby byly ponořené. Až začnou ze dna unikat tvořící se bublinky tak vypnu sporák, přikryju poklicí a nechám 10 minut prohřívat (voda nesmí vařit). PŘESTO PRASKNOU.
Co si pamatuji a pamatuji si hodně, tak za mého mládí párky nepraskaly.
Máte stejnou, nebo jinou zkušenost, a víte, nebo tušíte, co je příčinou.
Napište mi do komentářů.
Děkuji.
Orbánův dar
Maďarský premiér Viktor Orbán přijel na návštěvu České republiky a vezl sebou kamión s mraženými kachňaty. Jinak se tomu říct nedá, i když Kaufland inzeroval, že to jsou kachny (navíc s droby). S hmotností 2 kg se to spíš podobá kuřatům, které se většinou kalibrují na 1500 g.
Jsem zvědav, jak dlouho se bude péct. Možná, že i po 5 hodinách pomalého pečení bude tuhá. Chceme vyzkoušet přípravu na pomerančích.
Až ji upečeme, tak přidám foto.
Polovina pomeranče vlezla dovnitř kachny, plátky nahoru a kolem, podlitá pomerančovým džusem a dvě lžičky medu.
To co se vypeklo je čistý tuk.
