Nejsme něco víc-ba naopak …

Každé ráno se dívám z otevřeného okna, abych se nadýchal čerstvého vzduchu. Dne šla kolem slečna s malým, chlupatým, bílým psíkem. Měla ho na vodítku. Pejsek se zastavil u našeho šeříku a očichával ho. Když ho slečna, nebo mladá paní tahala, ať už jde, tak on přičapl a zadníma nohama se zašprajcoval.
Říkam: “On si čte ranní tisk.”
Slečna: “No jo no.”

Pokračovat ve čtení “Nejsme něco víc-ba naopak …”
0
0