Jak si kapitalisti mastí kapsy

Samozřejmě na náš úkor – nás spotřebitelů. Pěkně se to přelévá z naší kapsy do jejich.
Ty “finty” jsou obecně známe, jen si výrobci myslí, že na to nepřijdeme – že jsme tak blbí.
Kdysi se tomu říkalo šizení a hříšníci se namáčeli v koši do ledové Vltavy.
Teď to dělají korporace nenápadně a je to jako “plíživá kontrarevoluce”. Nejčastěji je to snížení gramáže a zvýšení ceny.
Jako například u tohoto křehkého chleba:

Rozdíl je na první pohled zřejmý.

Dále pozorujeme, že zubní pasty jsou řidčí, mýdlo se dříve omyje …
Kupujeme tělní tekutinu – CYTEAL, původně byl na předpis, byl hustý a pěkně pěnil. Teď ho dali na volno, zřídnul a téměř nepění.

Máte v mysli nějaké další příklady? Pokud ano doplňte mi je, prosím, do komentářů.
Děkuji.

0
0

Neskonalý hnus a blivajs

Omlouvám se, ale jinak se to vyjádřit nedá.
Kostelecké uzeniny byly vždy synonymem špičkové kvality a tradice. Koneckonců, když přijíždíte do Zábřehu, tak na zdi sila je stále obrovská reklama.
Zatoužil jsem po párcích, které nemůžou při ohřívání prasknout, protože jsou tzv. svlékací a v horké vodě jen nabobtnají. Mimochodem, manželka je nemohla nikde v našich pěti hyper-super-giga marketech sehnat. Všimněte si, že se dnes zase “shání”!!!
Nakonec donesla něco co se zatím párkům podobalo. Do doby než jsem je ohřál a ochutnali jsme je. Nevím jak to smyslově popsat, prostě se nedaly jíst. Normálně bych snědl 4 ks, dnes ráno jen dva a to mě napadlo smíchat hořčici s wasabi pastou.

Přiznávám se bez mučení, že jsem v minulosti volil ANO – čili kapitalistu Babiše. Letos k volbám s manželkou nepůjdeme.

0,680 g stálo 69,90 tzn. kilogramovou cenu 102,80!!!

0
0

Chci se odstěhovat do Vietnamu

Nebo do Jižní Koreje. V krajním případě do Japonska, nebo Číny – prostě do Asie.
“Zažral” (obrazně i doslova) jsem se totiž do sledování videí z přípravy, porcování a prodeje jídla na ulici. Myslím, že naší hygieně by minimálně naskočily pupínky.
Pak jsem zjistil, že není problém najít internetové obchody, které nabízí úplně všechno z mých milovaných destinaci (jen mít peníze).

Instantní polévky jsem znal už dříve, např. v Kauflandu mají docela bohatý sortiment. Kupoval jsem ty najznámější YumYum. Pak mě ale přepadla Ulcerózní kolitida, tak jsem toho musel nechat.
A spadl jsem do toho znova (myslím do jejich kupování, ne do střevního zánětu). Jsou v kelímcích, tak na jedno jídlo. Odtrhne se víčko, jen do poloviny, nalije se vřelá voda po značku, víčko se přiklopí a za pět minut máte oběd. Jsou sice vesměs pálivé jako čert, ale dá se to vydržet. Tak za půl hodiny už o ničem nevíte.

0
1

NENÍ TO ŽÁDNÁ CHŘIPEČKA!!!!

Volal mi nedávno celoživotní, nejlepší kamarád a byl úplně na sračku. Občas si voláme a mi bylo divné, že se po Silvestru dlouho neozval. Nebyl schopen ani posílat e-maily. Měl Covida nejen on, ale i jeho manželka a s nimi i dcera s manželem, kteří bydlí nahoře v jednom baráku. Zajímavé, že malé děti to minulo.
Říkal, že v životě mu tak špatně nebylo, bolelo ho celé tělo, hlava, za krkem a horečka. Přitom, co ho znám, tak nikdy nemocný nebyl.
Divné je, že na to nedávají žádné léky a po konci karantény se už na žádné testy nejde.

Covid – 19

Bije to kolem nás. Nedávno jsme viděli parte jednoho známého. Jeho mladší brácha, který kdysi u nás dělal na expedici, stejně tak, jak jejich maminka, která ještě žije. Prý byl strašně tvrdohlavý, a nedal si říct, posílal ho k lékaři a pak do nemocnice, až bylo pozdě a dopadlo to tak, jak dopadlo.
Manželka byla u praktické lékařky a ta jí řekla, že měla také koronavirus a stejně tak zdravotní sestřička u které objednáváme léky a ta to měla navíc hodně silné a vážné. Také mimo jiné to má nebo mělo spousta zdravotníků.

0
0

Nejsem koza ani králík.

Byl jsem celý život masožravec. S věkem se ale člověk mění. Vegetariánem jsem se nestal, ale když mi začne lézt šunka krkem a z masa mě už natahuje, tak si tu zeleninu rád dám.
Mívali ji v BILE, teď už tam vidět nebývá. Je to v igelidu zavařená směs zeleniny, už umyté a připravené ke konzumaci. Tentokrát ji žena koupila v LIDLu. Je to značka jakou neznám a ještě jsem ji neměl.
Uděláme emulzi z olivového oleje, citronu a cukru (v našem případě s cukerinem).
Dělám to jen pro sebe, takže to ještě vylepším aceto balsamico.

Směs salátů.
OrtoRomi

0
0

VÁNOCE 2020

Jak šly letošní “Coronavirové” Vánoce …

Začali jsme houbovým Kubou
Pak začal Advent
Pak trochu v předstihu trochu dietka: Pečené krůtí stehno a domácí kysané zelí zadělané po jihočesku
Takový mini ježíškovský koutek. Stromek alias větvičky kavkazské jedle, mimochodem skoro dražší, než celý smrček a minimalistická výzdoba.
Náš svítící LED stromeček, tak, jak vypadá přes sklo, focený z ulice
Ještě jednou krůta se zelím a tentokráte i s bramborovými noky
Marinovaná žebra pečená v troubě s chlebem
… a Silvestrovský půlnoční přípitek

Tak, a jsme o rok starší.
Jak praví starolatinské blahoformulepřání: Quot, Bonum, Felix, Faustum, Fortunatumque, Sit. (Kéž je to dobré, šťastné, příznivé a zdárné.)
A samozřejmě na prvním místě zdraví, zdraví, pevné zdraví, minimálně přiměřené věku.

0
0

KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ

Údajně se můžou, nebo mají naši ptáčkové zpěváčkové v zimě přikrmovat.
Již několik let máme skoro profesionální krmítko. Posledení dva roky se k nám nějak sýkorkám nechce. Tak jsme přikoupili závěsné krmítko – žalud, ve které byly červené buráky. Napřed přiletělo pár sýkorek – průzkumnic a pak už nic.

Krmítko žalud

A navíc ještě “lojové koule” různých tvarů.

Lojový kruh

Je fakt, že se mohou ptáčci něčeho bát. Celé léto nám tady na louce krákaly straky, jsou přemnožené a mají někde na stromech hnízda. Také nám občas na sloupu vysokého napětí sedává nějaký dravec… A koček tady také běhá dost.
Měl jsem záměr koupit nějakou outdoorovou kameru a přilepit ji na parapet, ale naštěstí z toho sešlo, protože můj kamarád mi poslal video.

Kamera u krmítka Zdroj: www.holavideo.cz

0
0

Tichán ukrutný

Cvičil jsem vleže pahýly (to slovo nenávidím, poučila mě o tom rehabilitační sestra v nemocnici – je to prý odborný výraz). Já to beru tak, že mám jen kratší nohy. Nedávno jsem pro ně vymyslel nový název, říkám jim panožky.
Měl jsem mezi panožkama overball a chtělo se mi slušně řečeno pšouknout. Manželka to nemá ráda, přitom také občas “ujde”. Díky tomu míči byl ten zvuk tak divný, že jsem se rozesmál. Tak potom říkám ženě: “Už sis někdy prdla a měla jsi mezi nohama overball?” Říká že ne a začala se smát. A já na to: “Tak to zkus, je to jako tlumič výfuku, nebo možná i jako odlučovač pevných částic.”
Bohužel to nefunguje jako osvěžovač vzduchu, takže proti jednomu z pšouků, který se příznačně jmenuje TICHÁN UKRUTNÝ to nepůsobí.

Panožky Dírkonošů
0
0

Bílý jogurt s ovocem a křupínky

Výjimečná snídaně

Takovou snídani si dám jen občas, jako dnes v neděli.
Jednak bílý jogurt moc nemusím a druhak vše ostatní jsou v podstatě sacharidy. Když už bílý jogurt, tak Řecký, nebo aspoň řeckého typu, v takovém kyblíku.
Ovoce “codůmdal”, dnes konkrétně hroznové víno, kompotované jahody, pomeranč (bohužel takový “vyšeptaný”, t.j. téměř bez šťávy, manželka ho umí ostrým nožem vyřezat jen tu dužinu, tak jako Annabel Langbein, zbytek se pak vymačká, a Physalis.
Nahoře pak kukuřičné lupínky – corn flakes.

Jsem zvědav, za jak dlouho mi to “vyrajbuje” žaludek a budu mít hlad.

Physalis
0
0

Я иду за грибами

Vlastně jedu. A abych zmátl les, tak si ještě můžu zpívat “ja idu za malinoj”.
Jenže to nebylo potřeba, jelikož pro mě sice houby rostou, ale strašně daleko od sebe, ale volala mi moje dávná žákyně, jestli chci houby. 7 kg á 100,-Kč. Ale musel jsem si pro ně přijet do Karlove Studánky.

Ale teď POZOR!, POZOR!, POZOR! na zatracené objížďky.
Buď nejsou značené vůbec, nebo špatně, nebo na jedné křižovatce někdo čorkne tu oranžovou šipku. To, co se stalo nám jsem ještě nezažil. Přijeli jsme na rozcestí do Domašova a tam značka slepá ulice 4000 m.

Jelikož tu cestu dobře znám, tak je mi jasné, že bych se musel otočit a jet 4 km zpět, t.j. celkem 8 kiláků navíc. Vzal jsem to tedy vBukovicích přes řeku a jel nahoru kolem hřbitova na Rejvíz, Dolní a Horní Údolí, Heřmanovice, Vrbno pod Pradědem a na Karlovu Studánku. Zpět stejnou cestou.
Tak jsme domů dovezli koš hub, aniž bychom vstoupili na jehličí.
A teď co s nimi? Malou část jsme snědli hned jako vaječinu. Pro sřeva to by nějaký šok, takže jak rychle jsme to zhltli, tak rychle to z nás zase druhým koncem vyletělo.
Další část syrových šla do mražáku na omáčku, nebo na guláš. Pak jsme měli nějaké hlavičky jako řízek s brkaší. A pak už se na sýtech jen sušilo.


Pozn.: Tak jsem hledal, až jsem našel …

0
0