Zahlédl jsem onehdy v televizi reprízu známého seriálu Ano šéfe. Zdeněk Pohlreich tam vedl spor s provozní a majitelkou restaurace o tom , jak má vypadat správné rizoto. On tvrdě prosazuje italský typ, který já nemám rád. Je to spíš rýže v mléce, a parmezán je do rýže zamíchán ještě za horka, takže se rozpustí.
Krémové rizoto:
Pravé italské rizoto, zdroj: http://www.rizotorecept.cz/prave-italske-rizoto/
Restaurace má vlastně dvě provozní, které se střídají ve směnách a dělí se o pravomoc, což je asi nedobře. Celý provoz stojí a padá na kuchaři. Při opakované návštěvě si ho Zdeněk nemohl vynachválit, takže nakonec jim dal nálepku se 3 hvězdami. Jinak je to samozřejmě tzv. “reality šou”, jejíž formát jsme koupili na západě.
Protože vybudování průplavu Labe – Odra – Dunaj je mým celoživotním snem.
Ty důvody, které uvádějí proti jsou nízké a malicherné. Kdyby stejně uvažovala Panamská Republika, tak by nikdy nebyl průplav světového významu, Panamský průplav mezi Atlantským a Tichým oceánem. I když později za pomoci USA na dostavbě. Co brání tomu, aby se na budování “našeho” průplavu domluvila EU? Schvalují se mnohem větší “kraviny”.
Mám v sobě tolik dojmů, že nevím, čím mám začít. Jedna ze zajímavých věcí na Mallorce je, že tam neznají vykání. Všichni, bez rozdílu věku, pohlaví a náboženského vyznání se zdraví “ola”, což je něco jako naše ahoj. (neplést si prosím s “olé” – to je pokřik na býčích zápasech)
Bohužel Covidová pandemie změnila spoustu věcí. Například roušky. Musely se nosit po hotelu a v jídelně. A když jste si chtěli od bazénu odskočit pro pivo, tak si také roušku nesmíte zapomenout. Na stolech v jídelně, ale i u denního baru byly stoly ob jeden označeny křížkem a tam se nesmělo sedat.
Byli jsme tam na přelomu června a července, takže kousek byl bez školáků a zhruba třetího července se tam nahrnuli hlavně němci a poláci. Ale řeknu vám, ty poslední dny nám už ten dětský křik lezl na nervy, byli tam totiž i kojenci a ty jen tak na povel neutišíte. Říkali jsme si, že příště pojedeme jen do adults only.
I když už je vlastně meteorologické léto. Před několika dny rozkvetly šeříky. Karel Hála by si tak mohl zaspívat svou písničku … Dokud bude ve Velké kotlině ležet sníh, tak bude dole ve městě stále zima.
Velká kotlina
Na jihu republiky se teď šplhají denní teploty až ke třícítce, zatímco u nás v severním pohraničí a podhůří je tak slabých 18°C. Příroda se však zlomit nenechá, i když podle známé hlášky ze známé komedie: ” …sveřepí šakali zavyle vyjí na bílý měsíc …”, tak zima byla také sveřepá.😀 V zimě jsme si stěžovali, že se někam schovali ptáčkové, kteří se mají přikrmovat. Měli jsme rozvěšené lojové koule a svíce a do krmítka jsme sypali loupané slunečnice – a nic. Jen hlučely straky a pod okny se nám občas prošla hrdlička zahradní. Zato teď – ráno ve 04:15 to začne. Je to hluk jako v džungli nebo v deštném pralese, snad chybí jen křik paviánů. Probouzím se každý den o půl páté – to mám po svém otci, ten ješte dvacet let v důchodu, i když nechodil do práce, tak vstával ve stejnou hodinu a denně se holil. Před několika týdny byla první letošní bouřka. Po ní se krásně dýchalo. Od té doby vlastně neustále prší. Sleduji každé ráno ještě v psteli apku počasí&radar – mohli to mít nahrané na měsíc dopředu – stále stejná písnička. Včera se konečně oskar snažil tak, že mě to i přes svetr pálilo a hlava se mi asi bude loupat.
Lépe to nedokážu vyjádřit. Podle aplikace radar mělo být teplo a slunečno. Jen co jsem vystrčil “nos” z baráku, tak mě střepla zima. Naštěstí se manželka dívala z balkonu a přišla mi s mikynou. Takže celý rozezlený jsem se vydal po cyklistické stezce směr Bobrovník. Cestou jsem udělal pár výcvaků. Na “konečné” nebyla ani noha, kromě majitelů a nějakého perzonálu. Tak jsem ještě dojel dolů do kempu, celý jsem ho objel a mohl jsem si vybrat kterékoliv z volných stání pro karavany a místa na stany. Ale napřed bych si musel posekat trávu. Chatky neprodyšně uzamčené. Restaurace byla zřejmě otevřená, ale kdo by v té zimě pil pivo a navíc jako první z trubek , kdoví od kdy naposledy.
V posledních dvou letech si školní lavice moc neužila, tím pádem ani spolužaček-kamarádek a ani internátu, koneckonců jako ani ostatní žáci na jiných školách, protože mají distanční vzdělávání.
Je ve 4. ročníku Střední pedagogické školy a Střední zdravotnické školy, Krnov. Nedávno byla u přijímacího pohovoru na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Uchazeči se měli prezentovat svou uměleckou tvorbou.
Druhá část pohovoru byla ústní. Uchazeči odpovídali na otázky z teorie umění. Celkový počet bodů za obě části bylo 100. Vnučka dosáhla téměř 80 bodů a bylo jí řečeno, že má velkou naději na přijetí.
Něco z letáku měli a něco už první den neměli. To, co měli a sním to, tak vám pak podám reference, jaké to bylo. Zatím jsem měl ochucené nudle. Myslel jsem si, že je to polévka, ale omyl. Z krabičky se vyndají dva zavakuované pytlíčky – v jednom jsou nudle a ve druhém nějaká hustá omáčka. Obojí se má převést zpět do krabičky, krabičku uzavřít a ohřát asi 3 minuty v mikrovlnce na 170 W. V průběhu promíchat. Pak se to z té krabičky jí. Bytem se linula vůně/pach “azije”, manželůka kroutila nosem, ale mi to chutnalo. U Nich asi tekuté koření starého MAGI neznají, takže to musela být sojovka. Pálivé to bylo tak akorát.
Nudle udon
Nudle Glass
Nudle Chow mein
Nudle Soba
Nudle Egg
Pasta Wasabi
Wasabi pastu vyzkouším brzy, protože se chystám dát si ji ke klobásce nebo k párkům.
Ale stejně mi to nedalo a zase jsem s tím začal (i přes značný odpor manželky,která zjevně chce, abych ještě chvilku požil). Je fakt, že to umějí (přesto, že neobsahují téměř žádné tuky), obsahujínějaké zvýrazňovače chuti. Přesolené také nejsou; pokud výtah z nutričních hodnot nelže… V Lidlu byl týden – Vůně Asijské kuchyně, tak to jsem měl zase eldorádo! Jenže ty potvory toho mají v letáku hafol a hned první den toho je ofik jen polovina. Například jsem toužil ochutnat originál Kimchi. Zato žena donesla mimo nákupní seznam vasabi pastu, tak to jsem zvědav.
Pomalý (multifunkční)hrnec. Kupovali jsme ho původně jako pomalý hrnec, protože jsem se inspiroval asijskými rýžovary. Fascinovalo mě jak utevřeli víko a nabírali krásně lepivou hotovou rýži. Až později jsem zjistil, že to je složitější, a že na trhu je tolik různých hrnců od různých výrobců, že jsou vlastně pomalé hrnce, samostatné rýžovary a multifunkčí hrce (a ještě jsou Sous-Vide hrnce). Ten náš hrnec umí uvařit rýži, má program pomalého vaření (trvající 5 hodin a teplota nepřesahuje 100 °C) a dále má programy pečení, vaření v páře a udržování teploty.
První co jsme uvařili, byl hovězí vývar z hovězích žeber, boku, krku, ev. přední kližky a morkových kostí s kořenovou zeleninou na program pomalé vření. Vynikající je vepřové koleno přední nebo zadní, buď uzené nebo ne. Po pěti hodinách se rozpadá a jde krásně od kostí. Z obojího je krásný čirý vývar, do kterého jde dát jakákoliv zavářka. Tak trochu sváteční jsou játrové knedlíčky, nebo nudle Ramen, či vlasové, rýžové skleněnky. Do vepřové polévky dávala mamka nějaké jiné knedlíčky – byly takové světlé (kvasnicové, krupicové).
Trochu složitější je dušené maso u kterého chceme mít zasmaženou omáčku. Nádoba našeho hrnce je hliníková s nepřilnavou povrchovou úpravou. Do trouby může přijít, ale zda se v ní může restovat na sporáku to nepíšou – ale neriskoval bych to. Takže manželka napřed orestuje cibulka na pánvi, zatáhne na ní maso a pak to převede do nádoby hrnce. Na závěr zapráší moukou nebo přidá hotovou jíšku. Dělali jsme najednou tři druhy masa, vepřový bůček, kotletu a krkovici.
Četl jsem, že některé hospodinky založí jídlo večer do hrnce, jdou klidně spát a ráno mají hotový oběd.
