Nejsme to co jíme, ale to, na co máme chuť
Kdysi dávno, když ještě byl svět normální, tak musely jít dívky o Velikonocích do vody, ať chtěly nebo ne. Naše a kamarádova zahrada sousedily se zahrádkami lidí z “obecňáku”. Oni tam měli vesměs takové kádě z betonových skruží s vodou na zalévání zeleniny. Když se nám klukům podařilo nějakou nebohou dívku dohnat, tak skončila v některé z těch “kádí”.
Později na sídlišti jsme pronikli do bytu kde byla již připravená vaná plná studené vody. Sice pak bylo v koupelně trochu nacákáno, jak sebou oběť cukala.
A prakry-tatary jsme si pletli sami z proutí z vrby bílé, které namočíme do vody. Mě někdo naučil plést mrskůt z bužírky. Mám ho dodnes – viz foto:
Co se týká vajíček, tak mamka je barvila v cibulových slupkách (a pak se potřely sádlem, aby se pěkně leskly). Manželka pak objevila geniální vynález. Byly to takové “nohavičky”, které byly barevně malované, jako kraslice a které se navlékly na vajíčko a v horké vodě se pěkně obtáhly kolem.
Samozřejmě byly také potravinářské barvy a pak mohly být vajíčka každé jinak barevné.
Ona to vlastně není teta, ale moc dobrá kamarádka. Pomohla mě postavit na nohy a teďchodí se mnou cvičit a jednou týdně pomáhá koupat. “Delikates” od ní je vynikající. Já nejsem nijak buchtový, spíš jsem na maso (nebo byl). Tak Honzovy buchty s povidly, nebo svatební koláčky namáčené po upečení v popuštěném másle s rumem, to jo.
Pečeme na 180°C, cca 60 minut (podle barvy)
Oprášili jsme po delší době domácí pekárnu Panasonic SD-253 a upekli vynikající Mléčný chléb se zakysanou smetanou. Jedna z variant je na odkazu níže a úplně původní japonský recept přeložený do němčiny a z němčiny do češtiny je v příručce (návod k obsluze-manuál), kde je spousta jiných preceptů. S pekárnou jsem velmi spokojen, stejnou jsme koupili i pekařům na škole. Dnes se prodávají vylepšené typy.
Původní recept mnou upravený najdete na http://miric.unas.cz/mlecny-chleb-se-zakysanou-smetanou/. Jen odkazy na gelerii nefungují protože BLOG.CZ zrušili.
Jelikož je tak velký bochník na nás dva moc vlký, tak ho nakrájíme a dáme po dvou krajíčcích zamrazit. Když ho chceme jíst, tak ho orestujeme v toustovači.
Každé ráno se dívám z otevřeného okna, abych se nadýchal čerstvého vzduchu. Dne šla kolem slečna s malým, chlupatým, bílým psíkem. Měla ho na vodítku. Pejsek se zastavil u našeho šeříku a očichával ho. Když ho slečna, nebo mladá paní tahala, ať už jde, tak on přičapl a zadníma nohama se zašprajcoval.
Říkam: “On si čte ranní tisk.”
Slečna: “No jo no.”
Hned jsem si uvědomil, kde jsou schopnosti našeho čichu a o kolik násobně jemnější a schopnější ho mají pejsci. Jak jinak by byli schpni odhalit na letišti drogy v kufru, nebo stopovat prchajícího zloděje. Ale vůbec i jiné smysly mají jiné, jak jinak by mohli plnit roli vodících psů.
Ale i kočky a vůbec šelmy vidí ve tmě, což je nám lidem bez pomoci techniky odepřeno.
Napadají mě i schopnosti rostlin. Na sídlištích se svého času dělaly na chodnících asfaltové, lité povrchy. Nebylo zcela neobvyklé, že se udělala boule a ejhle uprostřed chodníku rozkvetla pampeliška.
Nebo od škarpy ke škarpě, či ode zdi ke zdi.
Tak nějak se mi jeví naše národní (ne)hrdost. Vždycky se musíme schovat pod něčí křídla, jako kuřátka, kachnátka, housátka nebo labuťátka.
Když jdou chlapi na vesnici z hospody, nebo z kultůráku z pohřbívání basy, tak si někteří zpívají. A jelikož se tam pije rum a zapíjí se pivem, tak mnozí jdou po té úzké silničce od příkopy k příkopě.
Josef II. zavedl němčinu jako úřední jazyk a vyučovací jazyk. Pak se moje generace učila povinně ruštinu, někdy i 9 let a naše vnučka se zdokonaluje v roční škole v angličtině, aby získala mezinárodní certifikát.
Angličtinu do nás nenápadně hustí i v reklamách, upoutávkach, nebo na etiketách zboží.
Brzy se možná budeme učit povinně ukrajinsky.
Otevřená encyklopedie uvádí:
Severoatlantická aliance (anglicky North Atlantic Treaty Organization – NATO, francouzsky Organisation du Traité de l’Atlantique Nord – OTAN; doslova Organizace Severoatlantické smlouvy) je euroatlantický mezinárodní vojenský pakt.
Byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Aliance sídlí v Bruselu v Belgii. Reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující v roce 1954 vstup NSR do NATO bylo v roce 1955 založení tzv. východního bloku nazývaného Varšavská smlouva. Ta byla po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR v roce 1991 rozpuštěna.
Opravdu nechápu, a ať mi to někdo vysvětlí, proč, když byla zrušena Varšavská smlouva, proč nebyla zrušena Severoatlantická smlouva?
Varšavská smlouva (oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) byl vojenský pakt osmi evropských zemí východního bloku, existující v letech 1955 až 1991.
To všechno je důsledek současné situace v Rusku a na Ukrajině. Bývalí přátelé z Varšavské smlouvy zradili a přeběhli k bývalému nepříteli.
Padla železná opona a byla zbouraná berlínská zeď. Do té doby si nedovedl nikdo představit, že se NDR spojí se Západním Německem.
Kdo za to může? Michail Sergejevič Gorbačov, nebo Lech Wałęsa, nebo Zbigniew Kazimierz Brzeziński a Václav Havel, nebo se přežil socialistický společenský řád usilující o komunismus?
Jakákoliv perzonifikace je velká chyba! Je Vladimir Vladimirovič Putin totéž co Adolf Hitler? Položil jsem v diskuze k aktuální situaci na Ukrajině tuto otázku. Nějaký Davídek Vacenovský mi odpověděl: “Úplně bez pardonu. Prolhanost (napr. “Nikdy nenapadnu ukrajinu”), mocenské az diktatorake prakticky, vytvoreni valky v evrope, anexe (styl anslusu rakouska ve 38) krymu. Dejte mi sudety stahneteceska vojskaz prihranici), nabude valka (dombas, krym, demilitarizace ukrajiny). Takze nemam s tim problém.” – konec citátu.
Žádný z diktátorů minulých i budoucích a představitelů autokratických režimů by sám o sobě byl úplná nula, kdyby nebyl obklopen svými věrnými, análními speleology, “kamarády”, spolustraníky a oportunisty. Mají kolem sebe členy vlády, polytbyra a věrné disciplinované spolustraníky.
Za válečnými konflikty stojí hlavně zbrojní průmysl a defense contractors.
“Každá zbraň, která byla vyrobena se musí jednou použít”.
Západní demokracie je zřejmě v předsmrtné křeči, tak kolem sebe kope.
Je to píseň, možná případná pro dnešní dobu.
Tichá, klidná, oduševnělá píseň, úžasné hlasy. Oceňujte lásku. V tomto světě nás pouze čistá, jasná láska inspiruje k nádhernému životu.
Pojď ke mě ve snu
– Jste velmi daleko
– Dobře, ano,
– A mezi námi, co?
– Roku!
– Omlouvám se za všechno.
– Zapomeň
– Pláčeš v noci?
– Trochu …
– Chceš abych přišel?
– Chci!
– Jdi spát, letím
– Vezměte si sebou trochu lásky
– Vezmu to, jen musíš počkat!
Refrén:
Je mě přijď navštívit ve snu,
Budeme jen sedět sami se smutkem.
Jen pojď dál, budu na tebe čekat, věříš mi?
Věřím a vejdu dovnitř jen ty otevři dveře
– Řekneš mi to?
-O čem?
– O tom, že jsme spolu ve snu
O tom, že jsme jen tady,
A naše dny loučení se nedají spočítat
A bojím se probudit
Ale stejně se ráno probudím
A zůstal jsi tam ve snu
A ty jsi pro mě jen sen
Refrén:
Jen mě přijď navštívit ve snu,
Budeme sedět jen sedět sami se smutkem.
Jen pojď dál, budu na tebe čekat, věříš mi?
Věřím a vejdu dovnitř jen ty otevři dveře
