Ukázka oběda z jídlonosiče

Jsme dost nespokojeni s tím, co nám dováží za obědy, mnohdy až nadáváme a teď jsme už začli v jídelníčku některé dny vynechávat – na odlehčení.
Mám rád boršč a i dušenou mrkev. Po dnešku jsem si tato jídla zošklivil. Podle mne se dělá boršč úplně jinak. Oni tam neměli žádnou červenou řepu, naopak tam asi byly veškeré zbytky, jako salám, kuřecí maso, vepřové maso a hlavně samá velká kolečka mrkve a další neidentifikovatelná zelenina.

Zakysanou smetanu jsme tam přidali naši

Kvalita jídel je také dost proměnlivá, asi podle toho, který kuchař vařil.
Na výběr moc nemáme, nevíme o nikom dalším, kdo by rozvážel obědy. Vaří hodně hospod a restaurací, ale to znamená obléct se a za každého počasí sednout do auta a pro jídlo si dojet. Vlastně je ještě možnost jíst denně pizzu, tady je výběr velký, ale …

Ta krkovice ještě jakž takž, brambory dobré, ale ta hnědá mrkev …

Jak ohřát jídlo

Jsem typ „dobré prase všechno spase“ a tzv. „domácí popelnice“.
Mám to od dětství. Babička mě učila, že zbytky se nenechávají a nejlépe ještě talíř vytřít chlebem, nebo vylízat. Ještě před několika lety jsem to dělal a dojídal jsem všechny porce, které někdo nedojedl.
Také mi nevadí, když je stejné jídlo na oběd a stejné na večeři. Nebo třeba několik dnů v týdnu, až se dojí.

Teď už mám utrum, protože moje diabetička mi předepsala nějaké drahé injekce, které si píchám jednou týdně ve stejný den a hodinu (tuším, že se to jmenuje OZEMPIC). Po nich trpím nechutenstvím a jdou na mě nauzea, hlavně pokud toho sním víc a v žaludku mám tlak. Takže nechávám zbytky.

Manžeka přišla na metodu, jak ohřát smažené řízky, aby byly jako čerstvé. Dá je znovu na pánev s máslem. Já jsem tu metodu vylepšil o nakrájení na kostičky. K tomu vařené brambory a kompot.

Jsem omáčkový

Ale můžu i bůček pečený, ale i vařený.
Houbovou omáčku si nedopřáváme tak často, jak bych strávil.
Různých hub a hřibů jsem si jako kluk užil o prázdninách u strejdy a tety v Jižních Čechách. Bratránek odskočil na hodinku do lesa a už byl oběd, večeře, nebo minimálně smaženice z lišek.
Omáčka je lepší ze směsi hub, tak aby tam kromě praváků byly také nějaké babky, podborováky a lišky, klouzky, pýchavky, …
Omáčku děláme jen ze smetany a kefíru. Trochu soli a octu.

Houbová omáčka

Mám rád „bílé maso“, tj bůček, přesněji vepřový bok ať už uzený, pečený nebo vařený – to je jedno. Od kamaráda mám recept na bůček s křenexem. Má být správně rozklepaný velký plát, potřený křenexem, srolovaný a nakrájený na kolečka. Šneci se pak rozprostřou na plech a upečou v troubě. My jsme to tentokrát dělali ze zbytků (odřezků), tak vznikly jen roládky – závitky.

Vaječná omeleta nikdy neurazí

A zároveň je to LC (Low carb dieta).
Většinou se dá zpracovat to co je v ledničce a zbylo to z předchozí doby. Zejména uzeniny, jako v tomto případě dietní párky a klobása alias čabajka. Dále cibule, ta je základ české kuchyně, červená ( nebo i jiné barvy) paprika, samozřejmě vejce a nahoru parmezán.

Vaječná omeleta

Čočkový salát speciál

Čočkový salát jsme už dělali. Tentokrát dostala žena koupit zajímavý polotovar.

Konvenience

Připravovala ji tentokrát podobně jako jsem už psal.
Navíc je tam jen jedna nožka dietnho párku a půlka klobásy. A pak to, co obsahuje ta čočková směs, t.j. především červená a žlutá čočka, sušená rajčata, cuketa, lilek, atd.

Nedají mi spát

V noci máme v ložnici celkem světlo, protože nám do okna svítí pouliční lampa a obrazovka velké televize. To všechno by mi tak nevadilo ale nad ránem slyším tři televizní pořady, které mi lezou dost na nervy.
Jsou to Popelky, Na plac a Ostříháno. Jsou to takové babince a ty „účinkující“ ječí těmi pronikavými hlásky jedna přes druhou a stejně jim není rozumět.
Usínáme u Honzy Musila a jeho Nebezpečných vztahů. Je to sice také realityšou, ale Honza aspoň klade inteligentní a promýšlené otíázky. Tak vždycky jen mrknu jedním okem koho volá jako dalšího a zase spím dál.
Pak nad ránem jde většinou Kačka Brožová a tu mám rád.
Tu mi ale zase vypne manželka, nebo slyším jen pískání. Tomu se kdysi říkalo monoskop.

Nádraží ČD

Ještě jedna výzamná část města mi zbývala, a to je vlakové nádraží.
Po několika špatných dnech se zase udělalo pěkně, tak mi žena nabila „vůz“ a mohl jsem vyrazit.
Fotek moc nemám, jelikož na perónech se nic nedělo – byly prázdné.
Zato před nádražím bylo nezvykle hodně autobusů.
Co se děje jsem pochopil až při hlášení z dopravní kanceláře a byly mi jasné informace ze světelné tabule.
Někde na trati je asi výluka, takže jezdí náhradní doprava.

OSSO BUCO

Předpokládám, že víte, nebo aspoň tušite o jaký druh masa se jedná. Je to vlastně kolmý řez lýtkem skotu, takže je tam morková kost.
Dostali jsme koupit dva krásné kusy. Žena je pěkne stáhla – omotala řeznickým provázkem a dala dusit.
Výsledek je pěkně vidět na fotce.

Dušené telecí osso buco, široké nudle

Nechci přímo říkat, že je to vrchol kuchařského umění, ale určité – možná i celoživotní zkušenosti to chce. Tentokrát se celé jídlo opravdu podařilo.

A ještě jedno dobré jídlo. Podařilo se nám koupit krásné křížové kosti. Z kvalitního vývaru byla výborná polévka. Uvařené kosti jsem si obral na večeři.

Vepřový vývar z křížových kosti. Obrané maso a nudle.

Pochopil jsem úspěch fast foodů McDonald’s a KFC

Řekli jsme si: „Je poledne, kam si zajdeme na smažený sýr?“
Minule jsme si moc, moc pochutnali na Bobrovníku. Tak na něj padla volba, ale střelili jsme kozla. Odjížděli jsme tentokrát dost otráveni. Těšil jsem se, že si konečně dám uzená vepřová žebra, jenže venkovní terasa – deštníky zklopené a u stolů ani noha. Přitom aut, že nešlo kde zaparkovat. Mimo narvaný vnitřní prostor, byla venku taková ťurma, jakoby zahrádka, ale upunděná pod střechou. Číšník mi donesl točený Gambrinus 11 do kryglu s uchem, jak jsem si přál, ještě se omlouval, že má na sobě znak Pilsner Urquell, že jiný nemá. Pivo bylo vynikající, tím ta paráda ale skončila. Kuchaři nestíhali, tak honem, honem, – krokety byly nedosmažené – napůl syrové. Stejně tak manželčiny stejkové hranolky. Sýry jakbysmet a navíc jsme měli každý úplně jiný druh sýra. Takže z hranolků i z kroket „táhla“ mouka. Servírku znám, byla mojí žákyní, v učení nebyla žádná hvězda, ale slušně pozdravila, řekla „prosím“ a popřála „dobrou chuť“. Za kuchaře samozřejmě servírka nemůže, ale jestli je honila, a říkala „dělejte, dělejte, mám tam plno lidí, ať mi nenadávají, že musí dlouho čekat“. …
Už jsem o tom psal: V každé restauraci jsou minimálně dva kuchaři, kteří se střídají. Jeden je výnikající odborník a druhý je „lama“, nebili lůzr. To aby se člověk ptal jestli vaří Franta nebo Pavel a podle toho se rozhodl jestli má hlad nebo ne.

A proč se lidé neustále vrací do McDonalďs a spol.? Protože to chutná stále stejně, kdykoliv, bez ohledu na to, která směna právě slouží. Říká se tomu unifikace, to znamená „výroba“ potravin podle určitých norem. Je eliminován lidský faktor.

A jak je to s „kovidem“? V televizi vidíme nahranou reality šou, jak tam po každém zákazníkovi utírají a desinfikují stoly a židle (v té souvislosti mě napadá, jak se dezinfikují ty kovová, nebo nádherná barevná skleněná brčka).
My jsme přišli ke stolu a na něm byl ještě „bordel“ po předchozích hostech. Tak to žena dala na stranu. Servírka to odnesla, ale, že by aspoň utřela mastný, uťapaný stůl, nemluvě o desinfekci, to ji ani nanapadlo.