Nejsme to co jíme, ale to, na co máme chuť
Je otázka: “Co mám zase vařit?” trvale vyřešena? – těžko …
Tak tady je pár tipů:
Dobrou chuť!
I když už je vlastně meteorologické léto.
Před několika dny rozkvetly šeříky. Karel Hála by si tak mohl zaspívat svou písničku …
Dokud bude ve Velké kotlině ležet sníh, tak bude dole ve městě stále zima.
Na jihu republiky se teď šplhají denní teploty až ke třícítce, zatímco u nás v severním pohraničí a podhůří je tak slabých 18°C.
Příroda se však zlomit nenechá, i když podle známé hlášky ze známé komedie: ” …sveřepí šakali zavyle vyjí na bílý měsíc …”, tak zima byla také sveřepá.😀
V zimě jsme si stěžovali, že se někam schovali ptáčkové, kteří se mají přikrmovat. Měli jsme rozvěšené lojové koule a svíce a do krmítka jsme sypali loupané slunečnice – a nic. Jen hlučely straky a pod okny se nám občas prošla hrdlička zahradní.
Zato teď – ráno ve 04:15 to začne. Je to hluk jako v džungli nebo v deštném pralese, snad chybí jen křik paviánů. Probouzím se každý den o půl páté – to mám po svém otci, ten ješte dvacet let v důchodu, i když nechodil do práce, tak vstával ve stejnou hodinu a denně se holil.
Před několika týdny byla první letošní bouřka. Po ní se krásně dýchalo. Od té doby vlastně neustále prší. Sleduji každé ráno ještě v psteli apku počasí&radar – mohli to mít nahrané na měsíc dopředu – stále stejná písnička.
Včera se konečně oskar snažil tak, že mě to i přes svetr pálilo a hlava se mi asi bude loupat.
Lépe to nedokážu vyjádřit.
Podle aplikace radar mělo být teplo a slunečno. Jen co jsem vystrčil “nos” z baráku, tak mě střepla zima. Naštěstí se manželka dívala z balkonu a přišla mi s mikynou.
Takže celý rozezlený jsem se vydal po cyklistické stezce směr Bobrovník.
Cestou jsem udělal pár výcvaků. Na “konečné” nebyla ani noha, kromě majitelů a nějakého perzonálu.
Tak jsem ještě dojel dolů do kempu, celý jsem ho objel a mohl jsem si vybrat kterékoliv z volných stání pro karavany a místa na stany. Ale napřed bych si musel posekat trávu. Chatky neprodyšně uzamčené. Restaurace byla zřejmě otevřená, ale kdo by v té zimě pil pivo a navíc jako první z trubek , kdoví od kdy naposledy.
V posledních dvou letech si školní lavice moc neužila, tím pádem ani spolužaček-kamarádek a ani internátu, koneckonců jako ani ostatní žáci na jiných školách, protože mají distanční vzdělávání.
Je ve 4. ročníku Střední pedagogické školy a Střední zdravotnické školy, Krnov.
Nedávno byla u přijímacího pohovoru na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Uchazeči se měli prezentovat svou uměleckou tvorbou.
Druhá část pohovoru byla ústní. Uchazeči odpovídali na otázky z teorie umění.
Celkový počet bodů za obě části bylo 100.
Vnučka dosáhla téměř 80 bodů a bylo jí řečeno, že má velkou naději na přijetí.
Něco z letáku měli a něco už první den neměli.
To, co měli a sním to, tak vám pak podám reference, jaké to bylo. Zatím jsem měl ochucené nudle. Myslel jsem si, že je to polévka, ale omyl. Z krabičky se vyndají dva zavakuované pytlíčky – v jednom jsou nudle a ve druhém nějaká hustá omáčka. Obojí se má převést zpět do krabičky, krabičku uzavřít a ohřát asi 3 minuty v mikrovlnce na 170 W. V průběhu promíchat. Pak se to z té krabičky jí. Bytem se linula vůně/pach “azije”, manželůka kroutila nosem, ale mi to chutnalo. U Nich asi tekuté koření starého MAGI neznají, takže to musela být sojovka. Pálivé to bylo tak akorát.
Wasabi pastu vyzkouším brzy, protože se chystám dát si ji ke klobásce nebo k párkům.
Ale stejně mi to nedalo a zase jsem s tím začal (i přes značný odpor manželky,která zjevně chce, abych ještě chvilku požil). Je fakt, že to umějí (přesto, že neobsahují téměř žádné tuky), obsahujínějaké zvýrazňovače chuti. Přesolené také nejsou; pokud výtah z nutričních hodnot nelže…
V Lidlu byl týden – Vůně Asijské kuchyně, tak to jsem měl zase eldorádo! Jenže ty potvory toho mají v letáku hafol a hned první den toho je ofik jen polovina. Například jsem toužil ochutnat originál Kimchi. Zato žena donesla mimo nákupní seznam vasabi pastu, tak to jsem zvědav.
Složení:
Nutriční hodnoty:
Měli ještě další varianty:
Pomalý (multifunkční)hrnec.
Kupovali jsme ho původně jako pomalý hrnec, protože jsem se inspiroval asijskými rýžovary. Fascinovalo mě jak utevřeli víko a nabírali krásně lepivou hotovou rýži. Až později jsem zjistil, že to je složitější, a že na trhu je tolik různých hrnců od různých výrobců, že jsou vlastně pomalé hrnce, samostatné rýžovary a multifunkčí hrce (a ještě jsou Sous-Vide hrnce). Ten náš hrnec umí uvařit rýži, má program pomalého vaření (trvající 5 hodin a teplota nepřesahuje 100 °C) a dále má programy pečení, vaření v páře a udržování teploty.
První co jsme uvařili, byl hovězí vývar z hovězích žeber, boku, krku, ev. přední kližky a morkových kostí s kořenovou zeleninou na program pomalé vření.
Vynikající je vepřové koleno přední nebo zadní, buď uzené nebo ne. Po pěti hodinách se rozpadá a jde krásně od kostí. Z obojího je krásný čirý vývar, do kterého jde dát jakákoliv zavářka. Tak trochu sváteční jsou játrové knedlíčky, nebo nudle Ramen, či vlasové, rýžové skleněnky. Do vepřové polévky dávala mamka nějaké jiné knedlíčky – byly takové světlé (kvasnicové, krupicové).
Trochu složitější je dušené maso u kterého chceme mít zasmaženou omáčku. Nádoba našeho hrnce je hliníková s nepřilnavou povrchovou úpravou. Do trouby může přijít, ale zda se v ní může restovat na sporáku to nepíšou – ale neriskoval bych to. Takže manželka napřed orestuje cibulka na pánvi, zatáhne na ní maso a pak to převede do nádoby hrnce. Na závěr zapráší moukou nebo přidá hotovou jíšku. Dělali jsme najednou tři druhy masa, vepřový bůček, kotletu a krkovici.
Četl jsem, že některé hospodinky založí jídlo večer do hrnce, jdou klidně spát a ráno mají hotový oběd.
Po Velikonocích je v mnoha domácnostech “přetlak” vařených vajec.
Minimálně prostě obarvených potravinářskými barvami, nebo nalepovacími obtisky, nebo takovými plastovými punčoškami, které se na vajíčko navlečou a ve vroucí vodě se pěkně smrsknou. Moje mamka je barvila ve slupkách z cibule – byly pak pěkně hnědé a ještě je vyleštila sádlem.
Mnohdy se udělá známý vajíčkový salát. Moje žena letos vymyslela ševcovský mls. I proto, že nám zůstala výborná česká “čabajka” z Krásna.
Takže:
1/2 ks Maďarka Krásno,
5 ks vejce vařená na tvrdo,
majonéza,
cibule,
pepř
ANO, my je rádi máme, ale ne každý den.
Ty pravé z Maďarska už naštěstí u nás k dostání jsou, tak nemusíme cestovat k našim jižním sousedům.
Naši domácí výrobci – řezníci se také pochlapili a mnohdy dokonce nám ty naše “napodobeniny” chutnají více.
Jako naposledy výrobek s tak nezvyklým názvem, že jsem si nemohl zanic vzpomenout, jak se jmenovaly. A jelikož jsem neuspěl ani v hledání na netu, tak jsem musel prohrabat účtenky. Naštěstí je manželka zakládá. Nevěděli jsme ani ve kterém z pěti supermarketů, které u nás máme, to bylo?
Našel jsem je v Albertu. Které to jsou vidíte v náhledovém obrázku.
Ty nám chutnaly nejvíce.
Miluji kvašáky.
Nepamatuji si, že bychom kdy dělali kvašáky. A když, tak je to hodně dávno. Přitom mám od kolegy uložen údajně vynikající recept. Ale on žije na vesnici a také pěstoval asparágus – chřest.
Kupovali jsme svého času kvašáky na tržišti od poláků (ale, kde je jim dnes konec?)
Výborné kvašáky dělaly naše babičky, protože pěstovaly okurky a ty, které přerostly, byly velké a žluté. To byly kvašáky! Do těch, když se člověk zakousl, tak z nich vystříkl litr kyselé vody a velké semena.
Dnes žena koupila sáček kyselých okurek vAlbertu. Hned jsem si jednu vyžebral a byl jsem unesen! Jsou tvrdé, nejsou přesolené a kyselé tak akorát. Hned mě zajímalo odkud jsou? Z Jižního Slovenska – z Komárna od jisté paní, která je uvedena na obalu, který přikládám.
