Čočkový salát speciál

Čočkový salát jsme už dělali. Tentokrát dostala žena koupit zajímavý polotovar.

Konvenience

Připravovala ji tentokrát podobně jako jsem už psal.
Navíc je tam jen jedna nožka dietnho párku a půlka klobásy. A pak to, co obsahuje ta čočková směs, t.j. především červená a žlutá čočka, sušená rajčata, cuketa, lilek, atd.

Nedají mi spát

V noci máme v ložnici celkem světlo, protože nám do okna svítí pouliční lampa a obrazovka velké televize. To všechno by mi tak nevadilo ale nad ránem slyším tři televizní pořady, které mi lezou dost na nervy.
Jsou to Popelky, Na plac a Ostříháno. Jsou to takové babince a ty „účinkující“ ječí těmi pronikavými hlásky jedna přes druhou a stejně jim není rozumět.
Usínáme u Honzy Musila a jeho Nebezpečných vztahů. Je to sice také realityšou, ale Honza aspoň klade inteligentní a promýšlené otíázky. Tak vždycky jen mrknu jedním okem koho volá jako dalšího a zase spím dál.
Pak nad ránem jde většinou Kačka Brožová a tu mám rád.
Tu mi ale zase vypne manželka, nebo slyším jen pískání. Tomu se kdysi říkalo monoskop.

Nádraží ČD

Ještě jedna výzamná část města mi zbývala, a to je vlakové nádraží.
Po několika špatných dnech se zase udělalo pěkně, tak mi žena nabila „vůz“ a mohl jsem vyrazit.
Fotek moc nemám, jelikož na perónech se nic nedělo – byly prázdné.
Zato před nádražím bylo nezvykle hodně autobusů.
Co se děje jsem pochopil až při hlášení z dopravní kanceláře a byly mi jasné informace ze světelné tabule.
Někde na trati je asi výluka, takže jezdí náhradní doprava.

OSSO BUCO

Předpokládám, že víte, nebo aspoň tušite o jaký druh masa se jedná. Je to vlastně kolmý řez lýtkem skotu, takže je tam morková kost.
Dostali jsme koupit dva krásné kusy. Žena je pěkne stáhla – omotala řeznickým provázkem a dala dusit.
Výsledek je pěkně vidět na fotce.

Dušené telecí osso buco, široké nudle

Nechci přímo říkat, že je to vrchol kuchařského umění, ale určité – možná i celoživotní zkušenosti to chce. Tentokrát se celé jídlo opravdu podařilo.

A ještě jedno dobré jídlo. Podařilo se nám koupit krásné křížové kosti. Z kvalitního vývaru byla výborná polévka. Uvařené kosti jsem si obral na večeři.

Vepřový vývar z křížových kosti. Obrané maso a nudle.

Pochopil jsem úspěch fast foodů McDonald’s a KFC

Řekli jsme si: „Je poledne, kam si zajdeme na smažený sýr?“
Minule jsme si moc, moc pochutnali na Bobrovníku. Tak na něj padla volba, ale střelili jsme kozla. Odjížděli jsme tentokrát dost otráveni. Těšil jsem se, že si konečně dám uzená vepřová žebra, jenže venkovní terasa – deštníky zklopené a u stolů ani noha. Přitom aut, že nešlo kde zaparkovat. Mimo narvaný vnitřní prostor, byla venku taková ťurma, jakoby zahrádka, ale upunděná pod střechou. Číšník mi donesl točený Gambrinus 11 do kryglu s uchem, jak jsem si přál, ještě se omlouval, že má na sobě znak Pilsner Urquell, že jiný nemá. Pivo bylo vynikající, tím ta paráda ale skončila. Kuchaři nestíhali, tak honem, honem, – krokety byly nedosmažené – napůl syrové. Stejně tak manželčiny stejkové hranolky. Sýry jakbysmet a navíc jsme měli každý úplně jiný druh sýra. Takže z hranolků i z kroket „táhla“ mouka. Servírku znám, byla mojí žákyní, v učení nebyla žádná hvězda, ale slušně pozdravila, řekla „prosím“ a popřála „dobrou chuť“. Za kuchaře samozřejmě servírka nemůže, ale jestli je honila, a říkala „dělejte, dělejte, mám tam plno lidí, ať mi nenadávají, že musí dlouho čekat“. …
Už jsem o tom psal: V každé restauraci jsou minimálně dva kuchaři, kteří se střídají. Jeden je výnikající odborník a druhý je „lama“, nebili lůzr. To aby se člověk ptal jestli vaří Franta nebo Pavel a podle toho se rozhodl jestli má hlad nebo ne.

A proč se lidé neustále vrací do McDonalďs a spol.? Protože to chutná stále stejně, kdykoliv, bez ohledu na to, která směna právě slouží. Říká se tomu unifikace, to znamená „výroba“ potravin podle určitých norem. Je eliminován lidský faktor.

A jak je to s „kovidem“? V televizi vidíme nahranou reality šou, jak tam po každém zákazníkovi utírají a desinfikují stoly a židle (v té souvislosti mě napadá, jak se dezinfikují ty kovová, nebo nádherná barevná skleněná brčka).
My jsme přišli ke stolu a na něm byl ještě „bordel“ po předchozích hostech. Tak to žena dala na stranu. Servírka to odnesla, ale, že by aspoň utřela mastný, uťapaný stůl, nemluvě o desinfekci, to ji ani nanapadlo.

Srpnová sobota

Tentokrát směrem na západ

Naše údolí je sevřené ze tří stran. Jen ta jedna směrem na Polsko – Otmuchov – Nysa je otevřená. Jinak na jih musíme přejet Červenohorské sedlo, na západ Ramzovské sedlo a na východ směr Krnov – Opava – Ostrava – Žilina.
Nejbližší obec ve směru Hradec Králové – Praha je Lipová Lázně. Lázně tam opravdu jsou a byly proslavené léčbou obezity. Pacientky údajně nesměly nic jíst jen, pily víno.😉😁😀

Za objekty a pozemky bývalých kasáren odkud Kocáb odsunul dočasně umistění Sovětské vojsko je všem známý „bobras“ neboli Bobrovník. Odtud se dá pěknou pěší tůrou dojít až k Chatě Jiřího ze Šeráku.

Jak co …

Smažené vepřové řízky z krkovice, smažený luncheon meat a svítek
Smažené řízky, zvláště z krkovice miluji. Manželka naopak (ta má ráda z kotlety), takže si nepochutnala, protože vyšprtávala všechny ty domělé žilky a tuk, ale i s kousky masa a házela mi to na talíř.  Za promo akci LIDLU, retro česko bych nejraději někoho pověsil za kule do průvanu. Splašení manažeři se zase vydováděli. Luncheon meat byl blivajs, že jsem horší nejedl. Udělali to asi schválně, aby se mohlo říkat, jak nás komunisti krmili svinstvem. Jenže tentoklrát to byl asi Agrofert. Nepomohlo ani jeho usmažení jako řízek.  Tak jsme se nakonec poprali o „svítek“ s chilli. 

Některá jídla se vydaří a jiná méně

Jedno z těch mimořádně vydařených

Říká se, že v jednoduchosti je síla a že některé geniální věci vznikají náhodou.
Nebo z nouze ctnost a nebo „co dům dal“. Tak jako v tomto případě.
Myslím si, že většina žen má stálou otázku: „Co mám dneska (nebo zase) uvařit?“

Na to mám jednoduchou odpověď. Zamyslím se, počkám až co si moje tělo řekne, na co mám chuť, a je to. Od doby, kdy už fotím jen „škrtacím“ telefonem, tak si dám záležet, aby jídlo na talíři pěkně vypadalo.