Ševcovský mls

Po Velikonocích je v mnoha domácnostech “přetlak” vařených vajec.
Minimálně prostě obarvených potravinářskými barvami, nebo nalepovacími obtisky, nebo takovými plastovými punčoškami, které se na vajíčko navlečou a ve vroucí vodě se pěkně smrsknou. Moje mamka je barvila ve slupkách z cibule – byly pak pěkně hnědé a ještě je vyleštila sádlem.
Mnohdy se udělá známý vajíčkový salát. Moje žena letos vymyslela ševcovský mls. I proto, že nám zůstala výborná česká “čabajka” z Krásna.

Takže:
1/2 ks Maďarka Krásno,
5 ks vejce vařená na tvrdo,
majonéza,
cibule,
pepř

2
0

Máte rádi čabajky?

ANO, my je rádi máme, ale ne každý den.

Ty pravé z Maďarska už naštěstí u nás k dostání jsou, tak nemusíme cestovat k našim jižním sousedům.
Naši domácí výrobci – řezníci se také pochlapili a mnohdy dokonce nám ty naše “napodobeniny” chutnají více.
Jako naposledy výrobek s tak nezvyklým názvem, že jsem si nemohl zanic vzpomenout, jak se jmenovaly. A jelikož jsem neuspěl ani v hledání na netu, tak jsem musel prohrabat účtenky. Naštěstí je manželka zakládá. Nevěděli jsme ani ve kterém z pěti supermarketů, které u nás máme, to bylo?
Našel jsem je v Albertu. Které to jsou vidíte v náhledovém obrázku.
Ty nám chutnaly nejvíce.

0
0

Kvasené uhorky

Miluji kvašáky.
Nepamatuji si, že bychom kdy dělali kvašáky. A když, tak je to hodně dávno. Přitom mám od kolegy uložen údajně vynikající recept. Ale on žije na vesnici a také pěstoval asparágus – chřest.
Kupovali jsme svého času kvašáky na tržišti od poláků (ale, kde je jim dnes konec?)
Výborné kvašáky dělaly naše babičky, protože pěstovaly okurky a ty, které přerostly, byly velké a žluté. To byly kvašáky! Do těch, když se člověk zakousl, tak z nich vystříkl litr kyselé vody a velké semena.

Dnes žena koupila sáček kyselých okurek vAlbertu. Hned jsem si jednu vyžebral a byl jsem unesen! Jsou tvrdé, nejsou přesolené a kyselé tak akorát. Hned mě zajímalo odkud jsou? Z Jižního Slovenska – z Komárna od jisté paní, která je uvedena na obalu, který přikládám.

0
0

Smích lehtá bránici

Což prospívá zdraví.
Vlastně smích obecně je velmi prospěšný – zvlášť v dnešní posrané době!
Naposledy jsem se zasmál nad příběhem o venčení psa, kalhotkách a roušce v článku Simonky-holky blonďaté.
Vyprávěl jsem to manželce ráno v posteli a uvažoval jsem koho bych ještě potěšil.
Volat to dceři která právě prodělává Coronavirus mi přišlo takové nepatřičné, i vzhledem k tomu, aby si nemyslela o svém otci, že je vilný stařík.
Můj celoživotní kamarád bydlí daleko a navíc si myslím, že také se přisprotlým vtipům moc nesměje.
Takže pak už zbývá jen má jediná nejlepší kamarádka. Když mě přivezli saniťáci z ARA a z LDN, pohodili mě na polohovací postel a já ležel stále ještě jako polomrtvola (na malou i velkou jsem “chodil” do plínek), tak přišla ochotně manželce pomáhat (všichni primáři, doktoři a sestry manželku varovali, ať si mě domů nebere, že to sama nezvládne).
Martička byla na mě přísná, cvičila se mnou – rehabilitovala a dávala mi příkazy. Nejen díky jí a mé ženě, ale asi i mou pevnou vůlí jsem postupně začal sám chodit na záchod, dnes se najím u stolu a v létě jezdím elektrickým vozíkem do města i na pivo.

S Martou se známe dlouho. Ještě z doby, kdy jsme se přistěhovali do Jeseníku. Nastoupila jako nová krev do Jesanu p.m.p. Všichni na ní mohli oči nechat, protože byla největší kočka na Jesenicku.

0
0

Poslední dobou se nám daří dobře vařit …

Trochu jsme se naštvali na stravovnu, která nám vozí jídla. Zdražili a zmenšili porce, a chuť také nic moc. Někdy je to vyloženě šlendrián, také asi podle toho, kdo zrovna stojí u plotny – nejsou lidi.

Tak aspoň pár fotek domácí sravy.

0
0

NOSOHLTAN, RÝMA, ANGÍNA

Napadlo mě to v souvislosti s létajícím virem a s ochranou dýchacích cest rouškami – ústenkami. Četl jsem někde, že nejdůležitější je ochrana nosu, protože na jeho sliznici se zachycují kdejaké potvory. Má se prostříkávat a zvlhčovat nějakým sprejem. Já si každé ráno vyplachuji nos teplou vodou – tam je po noci ale bordelu.
Byl jsem včera až v Zábřeh u očního lékaře a ten měl roušku pod nosem.
Myslím si, že každý orgán má v těle své odůvodnění, proč by ho nám tam jinak Bůh dával?
Například červovitý přívěšek, neboli slepé střevo, nebo žlučník, nebo ledvina – vždyť je to prý párový orgán.

Ale teď k věci. Na mandlích se také zachycují věci, které by se neměly dostat dál do dýchacích cest. Když jsem byl malý, tak jsem trpěl na průdušky a byla obava, že to přejde v astma. Pamatuji si, že jsem byl s mamkou v Porubě ve věžičkách, a tam mi vytrhli nosní mandli. Výhoda byla, že jsem pak dostával nanuky a zmrzliny.
Později v pubertě a v předvojenském věku jsem trpěl na angíny a to tak, že fest. Například jsem seděl s našima u večeře a nemohl jsem polykat, tak jsem chodil plivat sliny do koupelny. Přitom jsem měl hlad a chuť, bylo mi to líto, až jsem brečel. Na mandlích jsem měl nějaké čepy a občas jsem vyplivoval takové kuličky hnisu.
Pak nás před vojnou nadopovali nějakýma injekcema a dva roky a ani po vojně už jsem nevěděl co je to angína. Jsem velmi rád, že mi tehdy mandle nevytrhli a mám je dodnes.

A přišla senný rýma a to tak, že jsem byl v podstatě společensky znemožněný. Na ni trpím stále, až do dnes. A to jsme se přestěhovali na vesnici a na zahradě bylo plno trávy. Tak jsem začal chovat králíky. Dobrý nápad je, se sennou rýmou sekat kosou kvetoucí trávy a sušit seno. 🤢🤢 Bohužel vnučka po mě sennou rýmu podědila, ale dnes jsou naštěstí k dispozici jiné léky …


Napadl mě v této souvislosti jeden vtip.
Volá otec synovi:
O: “Přijeď mi pomoct na stavbu domku.”
S: “Já nemůžu, ležím s angínou.”
O: “Tak tu děvku vem sebou, bude nám míchat maltu. “

0
0

Dušené vepřové maso z pomalého hrnce

Krkovice na houbách s bramborem

Krkovice a kotlety na houbách s červenou paprikou.
Nejprve jsme klasicky orestovali maso na cibulce, aby se zatáhlo a tmavá cibulka dala výpeku barvu. Pak jsme jej převedli do pomalého hrnce a dali pomalit. Když masíčko poměklo, tak jsme tam přidali čerstvé mražené houby a nakrájenou papriku. Nakonec jsme výpek zahustili hotovou jíškou (píši JSME, ale v kuchyni kraluje v zástěře moje drahá polovička, já jsem jen šedá eminence).

0
0

Máte s nimi nějakou zkušenost?

Myslím nerezové hrnce se sendvičovým (vícevrstvým) dnem.

My je máme asi 30 let a sloužily výborně – až donedávna. Zespod je vyražený nějaký nápis – něco ve smyslu echt gold a každá poklička má na sobě teploměr, který je “pozlacený”, stejně tak jako držadla. Kupodivu pozlacení drží dodnes. Jen když měl někdo volšový ruce a poklička mu spadla na zem, tak prasklo to krycí plexisklo teploměru a bylo po něm.

Tehdy k nám na dvůr pekárny přijelo auto s německou SPZ. Řidič otevřel kufr a tam měl ještě v kartonu celou sadu těchto hrnců a nabízel nám je údajně za velmi výhodnou cenu. Tvrdil, že jede z Polska, kde je neudal a potřebuje se jich zbavit. My jsme tehdy měli sadu smaltovaných hrnců, které jsme dostali jako svatební dar. Tak jsme si hrnce prohlédli, pokývali hlavami a po delším váháním a jeho přemlouvání kývli.

Teploměry se naštěstí daly koupit v Teskomě, jen už nejsou zlaté, ale černé, plastové. Mělo to fungovat tak, že když se hrnec (resp.jeho obsah) vyhřál na určitou teplotu, tak jsme mohli vypnout sporák a jídlo se dodělalo bez další potřeby enegie – tehdy jsme měli sporák na propan-butan. Stejně si myslím , že to bylo iluzorní a byl to zase jeden z marketingových tahů, aby mohli požadovat mnohem vyšší cenu.

Teď máme asi 4 roky sporák se sklokeramickou deskou a občas jsme slyšeli při vaření velkou ránu. Až, když jsem utíral nádobí, tak jsem si všiml zespod hrnce velké boule. Radil jsem se s kamarádkou a ta mi řekla, že to má také. Je to údajně tím, že se v myčce na nádobí dostane mezi vrstvy sendviče voda, ta se pak na sporáku přemění v páru a dojde k brizanci.

Máte někdo, prosím, stejnou nebo podobnou zkušenost?

Napiště mi do komentářů. Děkuji.

0
0