Kde domov můj

  • Glosy,  Kde domov můj

    Jak ve vašem městě zacházíte s biologickým odpadem?

    Jde vyloženě o města, tedy sídliště s paneláky. O kterých Havel prohlásil, že jsou to králíkárny. Dnes stojí takový kotec 2+1 v Praze třeba 6 miliónů. Na vesnici, to totiž není problém. Tam se dají šlupky z brambor králíkům, skořápky z vajec a kosti roztlučené sekyrkou na špalku slepicím (můžou se o to poprat), to co se nehodí zvířatům se vyhodí na hnůj a zelený odpad na kompost. Babička dokonce pomeje vylévala ze škopku pod ovocné stromy. A kdo má “dobré prase, tak to všechno spase”. Amerika náš vzor – tam mají ve dřezu mixér na odpad, ten to všechno rozšmelcuje a pošle do čističky odpadních vod. U nás se…

  • Diabetes Mellitus,  Glosy,  Ich,  Kde domov můj

    Murphyo zákony u nás

    Máme před domem vyhrazené parkovací místo pro vozíčkáře. Jsme ale poslední v řadě a je to dost do kopce. Tak nám TS udělaly níže u výjezdu ze sklepa snížený sjezd. Jenže v tom místě je cesta široká tak na jedno auto. Docela dlouho trvá než mi vyjede z auta sedačka a než mě zase zasune zpět na nísto pro spolujezdce. Pak musí manželka ještě nafolovat vozíček dozadu do auta. Oba – já i vozíček nejsme zrovna nejlehčí. Žena má trauma z toho, když zrovna v tu chvíli odjíždí jiné auto z parkoviště, nebo přijíždí jiné po hlavní a bliká vpravo. Já jí márně opakuji, ať je v klidu, že oni…

  • Kde domov můj,  Verše

    BARD SLEZSKÉHO LIDU

    Petr BezručOstrava Sto roků v šachtě žil, mlčel jsemsto roků kopal jsem uhlí,za sto let v rameni bezmasémsvaly mi v železo ztuhly. Uhelný prach sed mi do očí,rubíny ze rtů mi uhly,ze vlasů, z vousů a z obočívisí mi rampouchy uhlí. Chléb s uhlím beru si do práce,z roboty jdu na robotu,při Dunaji strmí paláce,z krve mé a z mého potu. Sto roků v kopalně mlčel jsem,kdo mi těch sto roků vrátí?Když jsem jim pohrozil kladivem,kdekdo se začal mi smáti. Abych měl rozum, šel v kopalnu zas,pro pány dřel se jak prve –máchl jsem kladivem – teklo to v rázna Polské Ostravě krve! Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,nech…

  • Dovolená,  Glosy,  Kde domov můj

    Restaurace Na hvězdě

    Udělali jsme si výlet za vnučkou, která tam s ještě jednou kamarádkou brigádničí.Restaurace a penzion je na nejvyšším bodě mezi Karlovou Studánkou a Malou Morávkou. Je to vlastně nástupiště na Paděd. Autobusy nebo i auta dojedou jen na parkoviště u Ovčárny, dále už jen peškobusem. Pokud se týká jídla, tak vřele doporučuji borůvkové kynuté knedlíky (jaké svět neviděl🤔😉😍) – krom srandy, porci dvou kusů se zakysanou smetanou a šlehačkou nesní ani mistr světa v pojídaní čehokoliv. A oblizovat se budete až za ušima. Jsou tam dvě parkoviště. To vepředu u silnice je obecní, ale perzonál restaurace ve žlutých vestách vás bude navigovat dozadu na jejich parkoviště. Míst tam bylo celkem…

  • Glosy,  Kde domov můj

    Ďubalisté ďubají a sekáči foukají

    Nemám nic proti technickému pokroku, ale letos pod našim balkónem už potřetí sečou trávu. Jenže, kdyby kosili kosou, tak by to jen tak hezky šustilo. Jenže napřed jezdí dva až tři traktůrky a sekáči si vozí zadky, málem s nohama na volantu. Počase přijdou tři s vyžínačkama a dodělávají to kolem stromků, sloupů a tak. To je teprve rachot!! Sedím u počítače zády k otevřenému balkónu a něco ťuká. Říkám to manželce, že se mi zdá, jestli jim od strunovek neodlétavají kamínky. Šla se podívat na balkón. Teď poprvé, letos, aby už se jó nemuseli shýbat, tak jim dali ďábelský nástroj _ FUKAR! A lítá vše, co má i nemá…

  • Glosy,  Kde domov můj,  Verše

    Národní hrdost

    Karel Jaromír Erben: POLEDNICE U lavice dítě stálo,z plna hrdla křičelo.„Bodejž jsi jen trochu málo,ty cikáně, mlčelo! Poledne v tom okamžení,táta přijde z roboty:a mně hasne u vařenípro tebe, ty zlobo, ty! Mlč! Hle husar a kočárek –hrej si! – tu máš kohouta!“ –Než kohout, vůz i husárekbouch, bác! letí do kouta. A zas do hrozného křiku –„I bodejž tě sršeň sám – !Že na tebe, nezvedníku,Polednici zavolám! Pojď si proň, ty Polednice,pojď, vem si ho, zlostníka!“ –A hle, tu kdos u světnicedvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divépod plachetkou osoba;o berličce, hnáty křivé,hlas – vichřice podoba! „Dej sem dítě!“ – „Kriste Pane,odpusť hříchy hříšnici!“Divže smrt ji neovane,Ejhle tuť – Polednici!…

  • Glosy,  Kde domov můj

    Jeden bůžek z Radhoště

    Dal jsem si na bobrasu jednoho Radegasta (kdysi v Bulharsku se jmenoval Radhost) – desítku, bratru za 44 ká. Bylo notné vedro, takže bych mohl říct, že ve mě jen zasyčelo, ale nejsem žádný pivař a půl litru je půl litru. Ale žízeň jsem zahnal spolehlivě. Na to, že bylo pondělí odpoledne, tak není divo, že tam nebylo narváno. Původně jsem měl v úmyslu koupit nějaké teplé uzené žebro a dovezt domů. Ale bohužel z komínka se nekouřilo. 0 0

  • Glosy,  Kde domov můj

    Jesenické trhy

    V pátek 15. července 2022, na náměstí, až do 18.00 hod.Tak jsem tam “vyhnal” manželku, protože jsem masožravec a čekal jsem, že tam bude řezník. A byl. Jenže to se nemělo stát, protože žena už ve dveřích začala lamentovat, že utratila všechny peníze na příští měsíc. A to, ještě neměl jitrničky a jelítka.Takže jen “pár” klobás, uzený bok a tlačenka. Jenže on také říkal: “Mladá paní mohu nechat o 30 deka víc?” (spíš kilečko). Klobásy byly tři dryhy, jedny tzv. čabajského typu, ty byly nejdražší, asi 330 Kč á kg. Možná se vám bude zdát, že toho byla nějaká horda. Opak je však pravdou. Vešlo se to všechno do takové…

  • Glosy,  Kde domov můj,  Poděkování, i ne

    Zážitky z posledních dnů

    Byl jsem rád, když žena koupila šunku od kosti – tak se jmenovala. Vždy jsme se o ni spravedlivě rozdělili.- Já jsem snědl ten tučný okraj a trochu, a žena si dala ten zbytek. Už tehdy nepatřila k nejlevnějším, ale jak kdysi prohlásil nějaký člověk rozumný: “Nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci.” A navíc takové ty toustové šunky se skoro netají jíst a kuřecí nemusím vůbec. Teď vymysleli splašení manažeři, že se bude lépe skrývat zvýšení ceny, když změní název.Takže už máme pražskou šunku a nově šunka Vocílka v BILLA. (příště bude možná šunka Křesílko, nebo šunka Vacátko, samozřejmě s řádným zvýšení ceny, tak dlouho, až mě naštvou a…