Pátek – výcvaků je svátek

Konečně vylezl na celý den “oskar” a teploty tak ke dvaceti.
Tak chtě-nechtě vytáhlo mě to na malou proházku. Občas jsem se zastavil a blejsknul, co mě zaujalo. Bohužel mě varoval mobil, že mi končí baterie. Ve vozíčku už také nic moc, tak chtě nechtě šupky dupky domů!

Tohle jsem si přivezl, tak si dovoluji vám to přeložit.

Pro zvětšení obrázku stačí použít pravé myšítko

0
0

Květen 2022

Dostal jsem se zhruba po čtyřech měsících ven. A udělal jsem pár výcvaků. Také jsme vařili jídla, protože jíst se musí. Jednou jsme byli v restauraci a asi dvakrát jsme si dali něco z Kebab hause.

A něco z města:

0
0

Ostrava historická

Poslal mi kamarád vzpomínku na naše dětství.
Většinu starých fotografií poznávám. Některé domy ještě stojí, jiné byly zbourány a na jejich místech stojí nové.


Např. z hotelu Palace je kampus VŠB-technická univerzita (bohužel jsme přišli o Zimní zahradu). Hotel Imperial (dříve hotel Ostrava) stojí a vítá hosty. Na Nádražní třídě již pochopitelně nesídlí sekretariát KSČ. Je tam teď Česká národní banka. Trochu tristní vývoj má kavárna Elektra, kdy naposledy, co vím, tam nějaký šílený pronajímatel zřídil nějakou mexickou kýčovitou restauraci. Vzady bylo kino Elektra a naproti ČSA. Místo Státní spořiteny je Radnice. Na Masarykově nám. je stále kavárna Astoria. Místo Mléčného baru je KFC.
Ulice a náměstí jsou většinou na svých místech, ale jmenují se mnohdy jinak.
“Sýkorův” most na konci pěší zóny u Prioru přes řeku Ostravici samozřejmě stojí, naopak most Osvoboditelů vyletěl do povětří po výbuchu plynového potrubí.

“Sýkorák” neboli most Miloše Sýkory. Jeho název vznikl na počest hrdiny II. světové války, který přestřižením drátů od výbušnin zachránil most od jeho vyhozením do vzduchu a zaplatil za to svým životem.
Na rozdíl od mostu Osvoboditelů, který vyletěl do povětří mnohem později, protože prasklo plynové potrubí, které pod ním vedlo tak nešťastně, že se plyn nashromáždil v betonových kapsách a pak už stačila jen jiskra od sběrače trolejbusu.
Poté si ostravané dělali srandu, že Miloš Sýkora čichá, jestli neuniká plyn. 😉

Po provedené rekonstrukci

Na západním okraji Ostravy (od konce Svinova směrem na Opavu) vzniklo největší sídliště Poruba. Většina z 67 000 obyvatel žije v sídlištní zástavbě, která byla budována od počátku 50. let 20. století.

Sorela

První porubský stavební obvod byl postaven v 50. letech 20. století ve stylu socialistického realismu, tzv. Sorela. Řada architektonických prvků byla eklektická s historizujícími reminiscencemi.Typické stavby jsou budovy na Hlavní třídě, dále Oblouk a Věžičky

0
0

VELKÉ_NOCE

Kdysi dávno, když ještě byl svět normální, tak musely jít dívky o Velikonocích do vody, ať chtěly nebo ne. Naše a kamarádova zahrada sousedily se zahrádkami lidí z “obecňáku”. Oni tam měli vesměs takové kádě z betonových skruží s vodou na zalévání zeleniny. Když se nám klukům podařilo nějakou nebohou dívku dohnat, tak skončila v některé z těch “kádí”.

Později na sídlišti jsme pronikli do bytu kde byla již připravená vaná plná studené vody. Sice pak bylo v koupelně trochu nacákáno, jak sebou oběť cukala.
A prakry-tatary jsme si pletli sami z proutí  z vrby bílé, které namočíme do vody. Mě někdo naučil plést mrskůt z bužírky. Mám ho dodnes – viz foto:

Z barevné bužírky

Co se týká vajíček, tak mamka je barvila v cibulových slupkách (a pak se potřely sádlem, aby se pěkně leskly). Manželka pak objevila geniální vynález. Byly to takové “nohavičky”, které byly barevně malované, jako kraslice a které se navlékly na vajíčko a v horké vodě se pěkně obtáhly kolem.
Samozřejmě byly také potravinářské barvy a pak mohly být vajíčka každé jinak barevné.

Adélka, když byla hodně malá, tak si hrála s omalovánkami.
Vtipné …
Naše Velikonoce
0
0

Oteplování planety_kardinální békovina

Naše milá zemička se údajně otepluje, ale přitom tekuté srdcer vychládá. o e stane, až vychladne náš dárce života – ta velká svítící hvězda. Mám ještě v čerstvé paměti, když bylo úlné zatmění slunce. Tehdy se najedno velmi ochladilo, a to to trvalo jen několik sekund.

Naše matička Země si stejně dělá co chce. A až do nás narazí nějaký obří asteroid, tak vymřeme jako Dinosauři nebo Mamuti.
Stejně nechápu, jak je to s tím zvyšováním hladiny oceánů, tu o několik centimetrů, onde o několik metrů. Zkuste dát do sklenice plné vody několik kostek letu. Plavou podobně jako kry. A když se úplně roztopí, tak se hladina vody ve sklenici ani nehne?

A zelená smlouva-dohoda-nebo úděl, ať tomu říká kdo chce jak chce, pořád je to blbovina. Jen tak přemýšlím o tom, jak nám budou topit a vyrábět teplou vodu ty sluneční kolektory na střechách, když třeba u nás již více než měsíc nevysvitlo snuníčko. Je stále zataženo, jak tomu říká “počasí-radar”.
Jak asi bude vypadat naše malé, krásné, severomoravské, pohraniční, podhůrské městečko, když všechny střechy bude hyzdit černota panelů.

zdroj: Josef Sekula-Město Jeseník

0
0

Nedráždi hada bosou nohou!

Chápu, že máme pocit, že když jsme malá země, tak se potřebujeme schovat pod něčí křídla.
Jak trefně napsal kdysi Ján Kollár – v lyricko-epické básni Slávy dcera: “k velikému přichyl tomu tam se dubisku,”, myšleno Rusko. Tak dnes jsme se museli přichýlit k USA.

Máme nízké sebevědomí, málo hrdosti – přitom k tomu není žádný důvod. Vzpomeňme např. ženský tenis – jsme tenisovou velmocí, dále děvčata na sněhu – olympijské vítězky Eva Samková a Ester Ledecká. Koneckonců i v hokeji jsme dost dobří! To je jen sport, nemluvě o stavbách, které si zaslouží světovou pozornost: Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně – jeden ze 7 divů Česka ( Karlův most, Pražský hrad, Karlštejn, vysílač s restaurací na Ještědu, zámek Hluboká a Český Krumlov).

Přečerpávací vodní elektrárna

Tak nevím, proč jsme si tak oblíbili anální speleologii. Pořád jsme ve stavu jakési podřízenosti a závislosti, tu onomu a pak někomu jinému.
Chápu, že došlo ke změně politické orientace a ke změně vlastnických poměrů. To, že to můj mozek má snahu pobírat ještě neznamná, že se mi to líbí.
Pořád jsme nadávali, že slyšíme jen: “Uvádí sovětský film”, teď zase nenajdu nikde jiný film než z produkce USA – výjimečně v nějaké koprodukci. Jen české filmy kupodivu rostou jako houby po dešti, ale náš specifický humor američané nechápou.

Co mi ale hodně vadí, že se vměšujeme do vnitřních záležitosti cizích států. Mám na mysli Ukrajinu a současnou vládu.
My starší máme ještě v dobré paměti “pomoc” spojeneckých armád v roce 1968. “Mlaďoši” neví, která bije. Naši rodiče zažili 2. světovou válku. Otec byl jako student gymnázia totálně nasazen a čistil v rajchu výhybky. Mamka byla před nálety ukrytá ve sklepě činžáku a byla svědkem jak jim do domu dopadla bomba. Děda byl hasit vzniklý požár a polovina baráku byla rozbitá.

Teď opět rachotí zbraně, je tady nová studená válka a staví se železná opona.
Jen proboha doufám, že nedojde k opravdovému ozbrojenému konfliktu a že se mocní bojí o své zadky. Protože nějakou další válku – tentokráte jadernou by nikdo z nás nepřežil (možná jen švábi).

Slovy Jiřího Kodeta – parafráze: “Dávám této vládě rok – maximálně dva.”

Bitva v Ardenách
0
0

Nevěřícně jsme kroutili hlavama

Nemohli jsme tomu uvěřit.
Za nějakou dobu po návratu z dovolené jsme dostali chuť na echt české jídlo.
Vzali jsme si účtenku, tak vám ji můžu ukázat.
Zajímal by mě váš názor, takže děkuji za komentáře.

Pro srovnání: Kolik stojí jídlo na Mallorce

Jen jsme byli tři dospělé osoby

1
1

*** JARO – už je tady ***

I když už je vlastně meteorologické léto.
Před několika dny rozkvetly šeříky. Karel Hála by si tak mohl zaspívat svou písničku …
Dokud bude ve Velké kotlině ležet sníh, tak bude dole ve městě stále zima.

Velká kotlina

Na jihu republiky se teď šplhají denní teploty až ke třícítce, zatímco u nás v severním pohraničí a podhůří je tak slabých 18°C.
Příroda se však zlomit nenechá, i když podle známé hlášky ze známé komedie: ” …sveřepí šakali zavyle vyjí na bílý měsíc …”, tak zima byla také sveřepá.😀
V zimě jsme si stěžovali, že se někam schovali ptáčkové, kteří se mají přikrmovat. Měli jsme rozvěšené lojové koule a svíce a do krmítka jsme sypali loupané slunečnice – a nic. Jen hlučely straky a pod okny se nám občas prošla hrdlička zahradní.
Zato teď – ráno ve 04:15 to začne. Je to hluk jako v džungli nebo v deštném pralese, snad chybí jen křik paviánů. Probouzím se každý den o půl páté – to mám po svém otci, ten ješte dvacet let v důchodu, i když nechodil do práce, tak vstával ve stejnou hodinu a denně se holil.
Před několika týdny byla první letošní bouřka. Po ní se krásně dýchalo. Od té doby vlastně neustále prší. Sleduji každé ráno ještě v psteli apku počasí&radar – mohli to mít nahrané na měsíc dopředu – stále stejná písnička.
Včera se konečně oskar snažil tak, že mě to i přes svetr pálilo a hlava se mi asi bude loupat.

Šeříky modré u cesty
0
0

Zima, zima, zima – zdechl pes, zdechl pes, zdechl pes

Lépe to nedokážu vyjádřit.
Podle aplikace radar mělo být teplo a slunečno. Jen co jsem vystrčil “nos” z baráku, tak mě střepla zima. Naštěstí se manželka dívala z balkonu a přišla mi s mikynou.
Takže celý rozezlený jsem se vydal po cyklistické stezce směr Bobrovník.
Cestou jsem udělal pár výcvaků. Na “konečné” nebyla ani noha, kromě majitelů a nějakého perzonálu.
Tak jsem ještě dojel dolů do kempu, celý jsem ho objel a mohl jsem si vybrat kterékoliv z volných stání pro karavany a místa na stany. Ale napřed bych si musel posekat trávu. Chatky neprodyšně uzamčené. Restaurace byla zřejmě otevřená, ale kdo by v té zimě pil pivo a navíc jako první z trubek , kdoví od kdy naposledy.

0
0