Nevěřícně jsme kroutili hlavama

Nemohli jsme tomu uvěřit.
Za nějakou dobu po návratu z dovolené jsme dostali chuť na echt české jídlo.
Vzali jsme si účtenku, tak vám ji můžu ukázat.
Zajímal by mě váš názor, takže děkuji za komentáře.

Pro srovnání: Kolik stojí jídlo na Mallorce

Jen jsme byli tři dospělé osoby

1
1

Jak si kapitalisti mastí kapsy

Samozřejmě na náš úkor – nás spotřebitelů. Pěkně se to přelévá z naší kapsy do jejich.
Ty “finty” jsou obecně známe, jen si výrobci myslí, že na to nepřijdeme – že jsme tak blbí.
Kdysi se tomu říkalo šizení a hříšníci se namáčeli v koši do ledové Vltavy.
Teď to dělají korporace nenápadně a je to jako “plíživá kontrarevoluce”. Nejčastěji je to snížení gramáže a zvýšení ceny.
Jako například u tohoto křehkého chleba:

Rozdíl je na první pohled zřejmý.

Dále pozorujeme, že zubní pasty jsou řidčí, mýdlo se dříve omyje …
Kupujeme tělní tekutinu – CYTEAL, původně byl na předpis, byl hustý a pěkně pěnil. Teď ho dali na volno, zřídnul a téměř nepění.

Máte v mysli nějaké další příklady? Pokud ano doplňte mi je, prosím, do komentářů.
Děkuji.

0
0

Neskonalý hnus a blivajs

Omlouvám se, ale jinak se to vyjádřit nedá.
Kostelecké uzeniny byly vždy synonymem špičkové kvality a tradice. Koneckonců, když přijíždíte do Zábřehu, tak na zdi sila je stále obrovská reklama.
Zatoužil jsem po párcích, které nemůžou při ohřívání prasknout, protože jsou tzv. svlékací a v horké vodě jen nabobtnají. Mimochodem, manželka je nemohla nikde v našich pěti hyper-super-giga marketech sehnat. Všimněte si, že se dnes zase “shání”!!!
Nakonec donesla něco co se zatím párkům podobalo. Do doby než jsem je ohřál a ochutnali jsme je. Nevím jak to smyslově popsat, prostě se nedaly jíst. Normálně bych snědl 4 ks, dnes ráno jen dva a to mě napadlo smíchat hořčici s wasabi pastou.

Přiznávám se bez mučení, že jsem v minulosti volil ANO – čili kapitalistu Babiše. Letos k volbám s manželkou nepůjdeme.

0,680 g stálo 69,90 tzn. kilogramovou cenu 102,80!!!

0
0

V LIDLu měli týden chutí asijské kuchyně

Něco z letáku měli a něco už první den neměli.
To, co měli a sním to, tak vám pak podám reference, jaké to bylo. Zatím jsem měl ochucené nudle. Myslel jsem si, že je to polévka, ale omyl. Z krabičky se vyndají dva zavakuované pytlíčky – v jednom jsou nudle a ve druhém nějaká hustá omáčka. Obojí se má převést zpět do krabičky, krabičku uzavřít a ohřát asi 3 minuty v mikrovlnce na 170 W. V průběhu promíchat. Pak se to z té krabičky jí. Bytem se linula vůně/pach “azije”, manželůka kroutila nosem, ale mi to chutnalo. U Nich asi tekuté koření starého MAGI neznají, takže to musela být sojovka. Pálivé to bylo tak akorát.

Wasabi pastu vyzkouším brzy, protože se chystám dát si ji ke klobásce nebo k párkům.

0
0

1/100

Odhadem jeden ze sta, vlastně dva ze sta, protože my dva s manželkou jsme měli roušky i v autě. Dostal jsem se asi po roce a půl ven mezi lidi. Jel jsem se nechat naočkovat vakcínou Pfizer/BioNTech. Moje diabetoložka mi dala speciální kód pro chronicky nemocné – polymorbidní pacienty. Pak už to šlo ráz na ráz.
Jinak nechodím ani k lékařům, kontroly absolvuji distančně.😁
Všímal jsem si kolemjdoucích lidí a nestačil jsem se divit. Začal jsem si říkat, jastli snad tu povinnost nosit roušky vláda nezrušila. Jen z lékárny vycházeli s rouškama. A jeden pán vyšel z očkovacího centra s rouškou a hned si ji sundal.
Doposud jsem považoval nenošení roušek za bezohlednost. Ale nakonec jsem byl rád, že jsem si roušku mohl doma sundat.

Přečetl jsem si včera dlouhý rozhovor s MUDr. Lukášem Pollertem z nemocnice Motol. Trochu mě jeho názory nahlodaly v mém přesvědčení, že vláda koná dobře, protože jí přece jde o blaho občanů. Článek se jmenuje: Lukáš Pollert: Boj proti covidu? Vzniká cosi jako „obecní blaho“ a konkrétní člověk začíná vadit. Je hodně, hodně dlouhý, ale rozhodně stojí za to si ho pozorně přečíst až do konce.

0
0

Je to HOAX, NEBO NE?

Přišlo mi to e-mailem, takže možné je všechno.

Citace:
“Přijíždím do areálu jesenické nemocnice, kde mě čekají tři směny za sebou na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Naše oddělení je malé, a tak jej nebylo možné rozdělit na covidovou a necovidovou část. Nová jednotka intenzivní péče pro pacienty s covidem vznikla z části chirurgického oddělení. Do dneška disponovala dvěma lůžky s ventilátory, které se běžně používají na krátké převozy nemocných. S povděkem přijímám informaci, že nám konečně poslali i kvalitnější přístroj s možností více podpůrných režimů. Primář mi ale současně s ustaranou tváří sděluje, že tedy máme poslední provizorní ventilaci. Bude se nicméně snažit někoho přeložit do jiné nemocnice. Dlouhodobé a opakované obvolávání okolních větších špitálů je pěkně tvrdý chlebíček. I když je tato spolupráce formálně domluvena, v praxi jejich lékaři upřednostňují vlastní pacienty.

Běžnou pracovní dobu strávím na operačním sále při anestezii akutních výkonů. Všechny plánované operace jsou nyní odložené. Noční služba znamená přesun na ARO za pacienty, kteří vyžadují intenzivní péči. Bohužel se od rána nepodařilo žádného z nich přeložit jinam.

Večer zvoní telefon. Sloužící internista oznamuje, že odpoledne přijal starou paní s pozitivním testem, u které se prokázal těžký zápal plic, a žádá konzilium. V provizorním filtru před oddělením na sebe nasoukám overal a ostatní ochranné pomůcky a na pokoji mě lékař uvádí ke staré paní, která sotva lapá po dechu. Je jasné, že musím rychle konat. Se sestrou připravím a provádím zajištění dýchacích cest, napojení na ventilátor, zavedení katetrů do centrálního žilního řečiště a arterie.

Její stav je nyní stabilizovaný, ale obsadila poslední volné místo. Pokud bude nutné přijmout dalšího pacienta, budu muset jiného přeložit, a pokud to nebude možné, ukončit péči u toho nejméně perspektivního. Při tomto pomyšlení mě mrazí v zádech. Během svojí pětatřicetileté lékařské praxe jsem se do takové situace nikdy nedostal a nevěřil jsem, že by k ní mohlo někdy dojít. Až do pandemie byl vždycky dostatek kapacit na poskytnutí potřebné pomoci. Nezbývá než věřit, že nikdo, o kom vím, že je na hraně dechové nedostatečnosti, se během služby nezhorší a nepřivezou nikoho takového zvenčí.

Odcházím naskrz propocený a vím, že jsem nyní na řadě v telefonování. Zároveň myslím na sestru, která musí sama neustále kmitat mezi všemi pacienty v umělém spánku na ventilátorech a kontrolovat jejich stav. Jak jsem tušil, moje úsilí je marné, všude sloužící lékaři odmítají covid + pacienta na ventilační terapii, protože nemají místo. Jen ve Fakultní nemocnici Olomouc mi lékařka přislíbila, že jednoho vezme, ale až ráno. Zbytek noční služby je naštěstí klidný.

Druhý den dělím čas mezi operační sály a ARO. Primář přebírá službu v „call centru“. V Olomouci je do rána vše jinak a místo už pro nás nemají. Nakonec jednoho pacienta udáme ve Šternberku.

Odpoledne moje služba končí. Některé věci, jako včerejší hrozba Sofiiny volby, ve mně zůstávají jako jizva po zhojené ráně. Když čtu rozhovor s lékařem velké pražské nemocnice o tom, jak dobře zvládají pandemii, přeji mu, aby strávil alespoň jednu službu u nás. Možná by měl zítra primář poslat několik pacientů jemu. O pomatencích, kteří mluví o „chřipečce“, ani nemluvím. A když slyším holedbání politiků, jak zdravotnictví epidemii zvládá, ozve se ve mně hlas – ale za jakou cenu? Nemyslím jen vypětí zdravotníků, zbytečné přetěžování systému, ale taky těžké zanedbávání standardní péče, jehož následky jsou jasně patrné už teď a bezpochyby se budou ještě dlouho projevovat ve vyšší nemocnosti a úmrtnosti na „necovidové“ diagnózy. To vše se mi honí hlavou, dokud ji neovládne endorfin, jak na kolečkových lyžích prudce stoupám na Červenohorské sedlo.” Konec citace.

Autor pracuje jako anesteziolog.

odkaz: www.respekt.cz

0
0

Vrtá mi to hlavou

Je to ekoterorismus, nebo obyčejná lidská blbost?
Prý se nemají používat hůlky, bez kterých se japonec nenají. Že tím trpí deštné pralesy. Jenže ty hůlky se také vyrábějí z bambusu a to není strom, ale tráva.
A EU také zakáže umělohmotná brčka, bez kterého si také nedáte třeba frapé. Už jsme u nás v jedné kavárničce dvakrát zžili, že paní majitelka dává brčka skleněná. Jsou taková tlustší a moc dobře se s nimi pije. Včera na náměstí nám v Kavárničce dali brčka kovová (doufám že to nebyl titan). Jen by mě zajímalo, jak taková brčka sterilizují, zvlášť v době kovidové.
Proč někoho nenapadne vrátit se obět k slámkám. V některých státech se sláma na polích pálí…

0
0

Víc než metr příbalové informace

Není zač děkovat.

Je to sice hezké, že nás chtějí výrobci kvalitně a úplně informovat, ale čeho je moc, toho je příliž.
Za prvé bych chtěl vidět nějakého hnidopycha, který to poctivě celé přečte až do konce.
Za druhé, co na to nejen naše lesy? Není to příliž vysoká daň za informovanost? Riskujeme poškození zdraví pro špatné užívání léku, nebo možná i vyhynutí celé generace vlivem nedostatku kyslíku?
Je to 56 x 15 centimetrů oboustranně potištěného papíru. Myslem jsem si; jak to bývá; že na druhé straně je to slovensky -NE.
Příliž mě nezajímá, kdo je držitelem rozhodnutí o registraci, kdo je výrobce, pod jakými názvy je léčivý přípravek registrován v členských státech EHP a kdy byla příbalová informace naposledy revidována.
Je to alibismus! Kdyby měl někdo z užívání “prdíky” a dal by to k soudu, tak, aby byli chráněni.
Viz.. MATAMIZOL STADA 500 mg/ml perorální kapky, roztok (Metamizolum natricum monohydricum)
0
0

Šetřte naše lesy!

Lidi toho nakecaj.

Dithiaden je starý osvědčený lék na sennou rýmu (aspoň u mne jakžtakž zabíral).
V Chuchelné mi ho cpali dokonce třikrát denně po dvou tabletkách, což je nad normu, protože mě strašně svědila pokožka celého těla a zejména v noci jsem se drápal až dokrve.
Nechápu, proč je v jedné papírové krabičce jen jeden blistr, když já je tam dám, po vyhození příbalového letáku, tři.
Takže dvě prázdné krabičky a tři příbalové letáky jdou hned do koše.
???

***
***
0
0