Je to HOAX, NEBO NE?

Přišlo mi to e-mailem, takže možné je všechno.

Citace:
„Přijíždím do areálu jesenické nemocnice, kde mě čekají tři směny za sebou na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Naše oddělení je malé, a tak jej nebylo možné rozdělit na covidovou a necovidovou část. Nová jednotka intenzivní péče pro pacienty s covidem vznikla z části chirurgického oddělení. Do dneška disponovala dvěma lůžky s ventilátory, které se běžně používají na krátké převozy nemocných. S povděkem přijímám informaci, že nám konečně poslali i kvalitnější přístroj s možností více podpůrných režimů. Primář mi ale současně s ustaranou tváří sděluje, že tedy máme poslední provizorní ventilaci. Bude se nicméně snažit někoho přeložit do jiné nemocnice. Dlouhodobé a opakované obvolávání okolních větších špitálů je pěkně tvrdý chlebíček. I když je tato spolupráce formálně domluvena, v praxi jejich lékaři upřednostňují vlastní pacienty.

Běžnou pracovní dobu strávím na operačním sále při anestezii akutních výkonů. Všechny plánované operace jsou nyní odložené. Noční služba znamená přesun na ARO za pacienty, kteří vyžadují intenzivní péči. Bohužel se od rána nepodařilo žádného z nich přeložit jinam.

Večer zvoní telefon. Sloužící internista oznamuje, že odpoledne přijal starou paní s pozitivním testem, u které se prokázal těžký zápal plic, a žádá konzilium. V provizorním filtru před oddělením na sebe nasoukám overal a ostatní ochranné pomůcky a na pokoji mě lékař uvádí ke staré paní, která sotva lapá po dechu. Je jasné, že musím rychle konat. Se sestrou připravím a provádím zajištění dýchacích cest, napojení na ventilátor, zavedení katetrů do centrálního žilního řečiště a arterie.

Její stav je nyní stabilizovaný, ale obsadila poslední volné místo. Pokud bude nutné přijmout dalšího pacienta, budu muset jiného přeložit, a pokud to nebude možné, ukončit péči u toho nejméně perspektivního. Při tomto pomyšlení mě mrazí v zádech. Během svojí pětatřicetileté lékařské praxe jsem se do takové situace nikdy nedostal a nevěřil jsem, že by k ní mohlo někdy dojít. Až do pandemie byl vždycky dostatek kapacit na poskytnutí potřebné pomoci. Nezbývá než věřit, že nikdo, o kom vím, že je na hraně dechové nedostatečnosti, se během služby nezhorší a nepřivezou nikoho takového zvenčí.

Odcházím naskrz propocený a vím, že jsem nyní na řadě v telefonování. Zároveň myslím na sestru, která musí sama neustále kmitat mezi všemi pacienty v umělém spánku na ventilátorech a kontrolovat jejich stav. Jak jsem tušil, moje úsilí je marné, všude sloužící lékaři odmítají covid + pacienta na ventilační terapii, protože nemají místo. Jen ve Fakultní nemocnici Olomouc mi lékařka přislíbila, že jednoho vezme, ale až ráno. Zbytek noční služby je naštěstí klidný.

Druhý den dělím čas mezi operační sály a ARO. Primář přebírá službu v „call centru“. V Olomouci je do rána vše jinak a místo už pro nás nemají. Nakonec jednoho pacienta udáme ve Šternberku.

Odpoledne moje služba končí. Některé věci, jako včerejší hrozba Sofiiny volby, ve mně zůstávají jako jizva po zhojené ráně. Když čtu rozhovor s lékařem velké pražské nemocnice o tom, jak dobře zvládají pandemii, přeji mu, aby strávil alespoň jednu službu u nás. Možná by měl zítra primář poslat několik pacientů jemu. O pomatencích, kteří mluví o „chřipečce“, ani nemluvím. A když slyším holedbání politiků, jak zdravotnictví epidemii zvládá, ozve se ve mně hlas – ale za jakou cenu? Nemyslím jen vypětí zdravotníků, zbytečné přetěžování systému, ale taky těžké zanedbávání standardní péče, jehož následky jsou jasně patrné už teď a bezpochyby se budou ještě dlouho projevovat ve vyšší nemocnosti a úmrtnosti na „necovidové“ diagnózy. To vše se mi honí hlavou, dokud ji neovládne endorfin, jak na kolečkových lyžích prudce stoupám na Červenohorské sedlo.“ Konec citace.

Autor pracuje jako anesteziolog.

odkaz: www.respekt.cz

Vrtá mi to hlavou

Je to ekoterorismus, nebo obyčejná lidská blbost?
Prý se nemají používat hůlky, bez kterých se japonec nenají. Že tím trpí deštné pralesy. Jenže ty hůlky se také vyrábějí z bambusu a to není strom, ale tráva.
A EU také zakáže umělohmotná brčka, bez kterého si také nedáte třeba frapé. Už jsme u nás v jedné kavárničce dvakrát zžili, že paní majitelka dává brčka skleněná. Jsou taková tlustší a moc dobře se s nimi pije. Včera na náměstí nám v Kavárničce dali brčka kovová (doufám že to nebyl titan). Jen by mě zajímalo, jak taková brčka sterilizují, zvlášť v době kovidové.
Proč někoho nenapadne vrátit se obět k slámkám. V některých státech se sláma na polích pálí…

Šetřte naše lesy 2

Inzulínové pero.

Podívejte se na to množství papíru.
Nešlo by to nějak jinak? Třeba v 21. století pomocí IT?

***
***

Víc než metr příbalové informace

Není zač děkovat.

Je to sice hezké, že nás chtějí výrobci kvalitně a úplně informovat, ale čeho je moc, toho je příliž.
Za prvé bych chtěl vidět nějakého hnidopycha, který to poctivě celé přečte až do konce.
Za druhé, co na to nejen naše lesy? Není to příliž vysoká daň za informovanost? Riskujeme poškození zdraví pro špatné užívání léku, nebo možná i vyhynutí celé generace vlivem nedostatku kyslíku?
Je to 56 x 15 centimetrů oboustranně potištěného papíru. Myslem jsem si; jak to bývá; že na druhé straně je to slovensky -NE.
Příliž mě nezajímá, kdo je držitelem rozhodnutí o registraci, kdo je výrobce, pod jakými názvy je léčivý přípravek registrován v členských státech EHP a kdy byla příbalová informace naposledy revidována.
Je to alibismus! Kdyby měl někdo z užívání „prdíky“ a dal by to k soudu, tak, aby byli chráněni.
Viz.. MATAMIZOL STADA 500 mg/ml perorální kapky, roztok (Metamizolum natricum monohydricum)

Šetřte naše lesy!

Lidi toho nakecaj.

Dithiaden je starý osvědčený lék na sennou rýmu (aspoň u mne jakžtakž zabíral).
V Chuchelné mi ho cpali dokonce třikrát denně po dvou tabletkách, což je nad normu, protože mě strašně svědila pokožka celého těla a zejména v noci jsem se drápal až dokrve.
Nechápu, proč je v jedné papírové krabičce jen jeden blistr, když já je tam dám, po vyhození příbalového letáku, tři.
Takže dvě prázdné krabičky a tři příbalové letáky jdou hned do koše.
???

***
***

Zaslouží si pochvalu

environmentální

Tajemné slovo znamená – týkající se životního prostředí.
Zpravidla půjde asi o jeho ochranu.
A v tomto smyslu je určitě přinosná separace odpadů.
Příkladem můžou být v poslední době se objevující kelímky od jogurtů, dezertů, sýrů a pod.
Po použití lze složený obal rozložit na dva. Jeden je papírový (s potiskem a údaji o výrobku) a druhý plastový. Když ještě drží pohromadě, tak je kelímek pevný. Po separci je kelímek velmi měkký, protože ten plast je velmi tenký.
Vlastně ještě je tam kovové (hliníkové) víčko. Takže celkem 3 části.
Dejme tomu, že si pohrajete s oddělením obou částí, aby jste například mohli papír narovnat a dát ho pod scanner.
Ale co pak?

Všechno skončí v koši a nakonec v popelnici. Co se s tím děje pak je mi utajeno. Možná, že v té separaci pokračuje pověřená, k tomu určená a zařízená firma. U běžícího pásu stojí dělníci a poctivě třídí co kam patří.
Nechápal jsem donedávna ty jejich myšlenkové pochody, když pod domem byly a jsou barevné kontejnery, zvláť na papír, sklo, kov, plast, ev. textil a spol. Je fakt, že se asi najde málo kdo, kdo by, když už se obtěžuje až na místo, že by to pak nehodil tam, kam to patří. A pak přijde to nejlepší. Přijede nákladák a pomocí jeřábu to všechno sesype na jednu korbu!MlčícíKřičícíZamračený
Jeden příklad takového obalu, který si určitě zaslouží pochvalu a poděkování.
***
***

Bílovecká nemocnice

„Všude žijí lidé.“
Uvedli by nebo zakončily cestopisné filmy, reportáže, seriály.
Já říkám: „Všude jsou jen lidé.“
Vesměs jsou lidé dobří a vzdělaní, čili jak se říká na svém místě. Jen podmínky k práci se mohou, a ve většině také liší. Zvlášť v současné době, kdy vládne neviditelná ruka trhu.
Kolik se toho už nakecalo o zdravotnictví, o nemocnicích, o praktických lékařích, o dentistech,… Jak v té pohádce o červené pančošce. Ještě jsem neslyšel, že by někde bylo něčeho nadbytek, všude něco chybí.
Z tohoto pohledu je Bílovecká nemocnice do dáli viditelně zářící hvězdou.
Byl jsem na základě referencí hospitalizován na Oddělení následné péče, za účelem zhojení mé nehojící se rány.
Kvůli rekonstrukci a modernizace „domovské scény“ je v současné době oddělení rozstrkané na několika místech a ty podmínky jsou mnohdy až tristní. Přesto, nebo možná právě proto, navzdory této nelehké situace pracoval personál v čele s primářkou MUDr. Dagmar Palasovou na plné obrátky.
Udělali mi tam to, co u nás v Jesenické nemocnici nebyli schopni udělat za osm měsíců po operaci.
  1. rentgen stehenní kosti
  2. fistulografii
  3. chirurgické konsilium
  4. 2x komplexní rozbor krve
  5. aplikace chlorofylu
Nechci to zakřiknout, ale píštěl je uzavřena a pahýl je v klidu.
Jen tak na okraj. Když mi paní primářka vysvětlovala, kde je najdu, tak řekla, že oni jsou taková malá nemocnice.
Není malá, co do rozlehlosti areálu a už vůbec ne svým věhlasem.

Mohu jen vřele doporučit!!!

IC

Nechápu…

Informační centrum už nebude tam, kde bylo, a kde na něj byli všichni zvyklí.
Protože se nenašlo jiné využití pro už poněkolikáté rekonstruovaný svazácký klub – tzv. Katovnu.
Jsem zvědav, jak budou turisté bloudit městem a hledat žádané informace. Nejprve se budou muset informovat u kolemjdoucích, kde vlastně ta krásná chaloupka se šindelovou střechou stojí.

***
***

Kolikrát jsem si to už řekl

že nepůjdu už nikdy do hospody, kde jsem se jednou zklamal.

Nějak to nefunguje. Vždy po čase mě to nějak přejde, nebo jim to odpustím, nebo to čas smaže, nebo doufám, že se příště polepší.
Bohužel.
Hospoda stojí a padá s tím, jakého má v kuchyni kuchaře. Někdy je to jen otázka toho, na kterého z těch dvou natrefíte. Vždy je jeden lepší a jeden horší. A jelikož funguje zákon rovnováhy, tak pokud je jeden kuchař špičkový, tak ten druhý je katastrofa.
Někdy to špatné hospodské období trvá jen krátce, protože dost často se zaměstnanci střídají jako ponožky. A pak je možnost, že ten nový kuchař bude lepší než jeho předchůdce. Zpravidla je tomu ale právě naopak.
Mám to teď složitější, protože musím vybírat hospody jednak s bezbariérovým přístupem a za druhé s WC, kam vjede a otočí se invalidní vozík. Zatím jsem našel tak tři.
Jednu z nich jsme včera večer navštívili. Je tam zpravidla dost parkovacích míst, do předzahrádky pár kroků (otáček kol), a perfektní, přesně podle potřeb vozíčkářů udělaný záchod. A jako bonus – třešnička na dortu – perfektně tam vařili. Sice to bylo původně deklarováno jako picérie, ale postupně přibyly řecké speciality a nakonec i denní meníčka.
Jenže, jenže.
Přiznávám bez mučení, že ujíždím na bramborácích (cmunda). Takže včera padla jasná volba na kuřecí směs se žampióny v bramborové placce.
Zakázal bych v restauracích a hospodách mikrovlnné trouby, pod trestem smrti.
Je to NEŠVAR!
Vytáhnou zmražené hotové jídlo a rozpustí a ovlaží ho v mikrovlnce.
Z toho přeloženého bramboráku vytekla na bílý talíř nějaká hnědá voda. Kdyby to aspoň mistr šéfkuchař hodil chvilku na pánev a vydusil tu vodu na tuk. Cmunda byla černá, jak podrážka od bagančat. Celkově bylo jídlo přesolené, až hořké, jak živica.
Zdarma poskytnutý digestiv jsem nechal poslat kuchaři s poznámkou, že mám v puse jak dělník z Wieliczky.
Tak jsem zvědav, za jak dlouho mě zase ten vztek přejde.

Hurá, sláva

Máme NÁŠ jogurt.

Z našeho regionu.
Možná dokonce i z ekologického chovu neboli BIO. A ve skle!
Zajásali jsme, když jsme ho spatřili za vitrínou „železné krávy“.

Nadšení trochu opadlo při zjištění kolik stojí a pak doma při jeho ochutnání. Čekali jsme spíš pravý jogurt řeckého typu, takový, jaký si pamatujeme z dětství. Kyselý, až to kroutilo pusou a takový, že se dal krájet lžičkou a držel tvar.
Tendo moderní se táhne jako med, a je plný zahušťovadel a konzervantů.
Mám zatím jen fotku víčka. Příště se k němu ještě vrátím. Uděláme určitě ještě jeden pokus, abychom byli trochu objektivní.
***
***