CORONA II

Slovo vláda je od VLÁDNOUT!!!
Naše republika má vládu, tak ať vládne, to znamená ať vydává příkazy, ůkoly, ať řídí.
Nechápu proč už dávno nenařídila povinnost nosit vždy a všude roušky – ústenky a mít zakryrý nos a ůsta. Přehazovat horký brambor na hygienu je čirý alibismus, prorože víme všichni, že OHS se dosud zbývaly jen myšími hovínky v regálech, tím, zda se nekříží čisté a špinavé cesty, zda máte bezdotykové baterie, zda mají zaměstnanci pokrytou celou vlasovu část hlavy, zda máte nádobu na odmočení přepravek, atd., atd., …
O tom, co je to pandemie asi jen slyšeli.
A ministrem zdravotnictví je právník, který umí zpívat a hrát na klavír. Ale je hodný.
Navíc se provedly záhadně „rekorytace“.
Epidemiolog Rastislav Maďar na vlastní žádost skončil jako člen pracovní skupiny ministra zdravotnictví pro uvolňování karanténních opatření. „Jako epidemiolog se budu dál věnoval pandemii, ale ne cestou ministerstva zdravotnictví. Bral jsem to jako službu lidem, za kterou jsem nechtěl ani korunu. Byla to z mé strany v mnoha ohledech oběť, věc principu, ale abych musel čelit zákeřným pásovým útokům, to nemám zapotřebí,“.
Na svém jednání v noci z 15. na 16. března 2020 vláda změnou statutu umožnila a následně rozhodla o jmenování Romana Prymuly předsedou Ústředního krizového štábu v souvislosti s nouzovým stavem vyhlášeným kvůli epidemii koronavirového onemocnění covid-19. Funkci zastával do 30. března 2020
Premiér Andrej Babiš nabídl Prymulovi post vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví při Úřadu vlády ČR. Ten nabídku přijal a post zastává od června 2020.

Dokud bude pod lavičkami v parku, v podjezdech, v průjezdech, pod mosty a v lesích víc kondomů, než použitých roušek, tak pandemie nezkončí.

A jak nás má ochránit nejvyšší hygienička Jarmila Rážová před nákazou, když nedokáže ochránit ani sama sebe.

Ochrana chrání tebe, ty chráníš mne. Je to stejné jako u roušek.
Roušky likvidujte ekologicky, stejně jako „šprcky“. Pak nikdo nic nepozná.

Pochopil jsem úspěch fast foodů McDonald’s a KFC

Řekli jsme si: „Je poledne, kam si zajdeme na smažený sýr?“
Minule jsme si moc, moc pochutnali na Bobrovníku. Tak na něj padla volba, ale střelili jsme kozla. Odjížděli jsme tentokrát dost otráveni. Těšil jsem se, že si konečně dám uzená vepřová žebra, jenže venkovní terasa – deštníky zklopené a u stolů ani noha. Přitom aut, že nešlo kde zaparkovat. Mimo narvaný vnitřní prostor, byla venku taková ťurma, jakoby zahrádka, ale upunděná pod střechou. Číšník mi donesl točený Gambrinus 11 do kryglu s uchem, jak jsem si přál, ještě se omlouval, že má na sobě znak Pilsner Urquell, že jiný nemá. Pivo bylo vynikající, tím ta paráda ale skončila. Kuchaři nestíhali, tak honem, honem, – krokety byly nedosmažené – napůl syrové. Stejně tak manželčiny stejkové hranolky. Sýry jakbysmet a navíc jsme měli každý úplně jiný druh sýra. Takže z hranolků i z kroket „táhla“ mouka. Servírku znám, byla mojí žákyní, v učení nebyla žádná hvězda, ale slušně pozdravila, řekla „prosím“ a popřála „dobrou chuť“. Za kuchaře samozřejmě servírka nemůže, ale jestli je honila, a říkala „dělejte, dělejte, mám tam plno lidí, ať mi nenadávají, že musí dlouho čekat“. …
Už jsem o tom psal: V každé restauraci jsou minimálně dva kuchaři, kteří se střídají. Jeden je výnikající odborník a druhý je „lama“, nebili lůzr. To aby se člověk ptal jestli vaří Franta nebo Pavel a podle toho se rozhodl jestli má hlad nebo ne.

A proč se lidé neustále vrací do McDonalďs a spol.? Protože to chutná stále stejně, kdykoliv, bez ohledu na to, která směna právě slouží. Říká se tomu unifikace, to znamená „výroba“ potravin podle určitých norem. Je eliminován lidský faktor.

A jak je to s „kovidem“? V televizi vidíme nahranou reality šou, jak tam po každém zákazníkovi utírají a desinfikují stoly a židle (v té souvislosti mě napadá, jak se dezinfikují ty kovová, nebo nádherná barevná skleněná brčka).
My jsme přišli ke stolu a na něm byl ještě „bordel“ po předchozích hostech. Tak to žena dala na stranu. Servírka to odnesla, ale, že by aspoň utřela mastný, uťapaný stůl, nemluvě o desinfekci, to ji ani nanapadlo.

Zákaz kouření

Ještě v nedávné minulosti

jsme si vůbec nedovedli představit, že by se nesmělo kouřit ve vlaku, v letadle, v divadle o přestávce, na výsokých školách a samozřejmě v restauracích a už vůbec neřkuli ve vesnických putykách , šencích a nálevnách. Dnes je to všechno jinak – je jiná doba: „Host vyhazuje vrchního“ -hřímá známá hláška ze slavné komedie.
Jdeme ale, podle mě, zase od patníku k patníku. Nevím, proč by se nemělo smět kouřit na autobusové zastávce, když tam fičí severák. Pamatuji si svého času na komplex mnoha linek tramvajových a autobusových zastávek na Svinovských mostech. Stáli tam nějací pražáci, dívali se do kolejiště a já slyšel: „Helééé těch vajglůůů kolem!“ Kuřáci jsou vynalézaví.
Když jsem byl v lázních Teplice nad Bečvou, tak jsem objevil vzadu za domečkem jednoho z vřídel zajímavou skrýš.
***
Zátiší s placačkou s vajgly.

Natrhl jsem jí panenskou blánu

Napřed jsem odstranil kryt, který schovával a chránil tu štěrbinu.

Pak jsem jemně zatáhl, ale celá se nadzvedávala. Chtělo jich jít ven několik najednou.
Po zevrubném zkoumání jsem zjistil, v čem je problém. Tak jsem do štěrbiny strčil prst a zatáhl. Ozvalo se lupnutí, jako když se něco trhá. Pak už šlo vše hladce.

Koupili jsme ji v Uherském Brodě v LIDLU – tu krabičku s papírovými kapesníčky.

VODA ve správný čas

Spousta lidí říká, že nechtějí pít před ulehnutím do postele, aby nemuseli vstávat v noci. Zeptal jsem se doktora, proč lidé potřebují močit v noci?

Odpověď:
Gravitace zadržuje vodu v dolní části těla, když jste ve vzpřímené poloze (nohy otékají). Když ulehnete a dolní části těla (nohy, atd.) se dostanou do stejné úrovně s ledvinami, potom ledviny odtud snadněji odstraní vodu. Věděl jsem, že je třeba pít vodu, abychom vypláchli toxiny z
našeho těla, ale toto bylo pro mě novinka. Správný čas kdy pít vodu … velmi důležité. Od
srdečního specialisty!

Pitná voda v určitém čase maximalizuje svoji účinnost na organismus:
2 sklenice vody po probuzení – pomáhá aktivovat vnitřní orgány
1 sklenice vody 30 minut před jídlem – pomáhá trávení
1 sklenice vody, před koupáním – pomáhá snižovat krevní tlak
1 sklenice vody před spaním – pomáhá zabránit mrtvici nebo infarktu

Můj lékař mi řekl, že voda před spaním také pomůže předcházet noční křeči nohou. Kardiolog uvedl, že kdyby každý člověk po obdržení tohoto e-mailu, jej odeslal 10 lidem, mohlo by to pravděpodobně zachránil jeden život!

Není to veselé

Přišlo mi e-mailem.

Možná i vám. Ale chci, abych to měl někde uložené a mohl se k tomu vracet.
***
Slečna za pultem. Na stěně visí velká fotografie Jana Wericha a hned vedle Oldřich Nový.
Já: Slečno, kolik stojí ty fotografie?
Slečna: Těch dvou chlapů?
Já: Ano, těch dvou herců.
Slečna: Se musím zeptat. A to sou herci?
Já: Ano, to jsou, respektive za svého života herci byli. Vy opravdu nevíte, kdo na těch fotografiích je?
Slečna: Nééé ! Akorát toho s bradkou jsem viděla, jako malá, v nějaký pohádce.
Já: Vy jste studentka?
Slečna: Nóóó. Letos maturuju.
Já: Vzhledem k tomu, že letos maturujete, fakt nevíte, kdo je Jan Werich a Oldřich Nový? (Dobře, toho Nového bych jí odpustil)
Slečna: nééé !
Já: Hm. A chodíte například do kina nebo do divadla?
Slečna: To jako proč ? Samozřejmě že nechodím !
Já: A co vás teda baví, když máte volno?
Slečna: Nóóó, hlavně serfuju po internetu a poslouchám muziku.
Já. No? (S nadějí) A jakou muziku?
Slečna: Justina Biebera. Ten je prostě Boží.
Já: Hm. A budete dál studovat?
Slečna: Nó. Vejšku. Chtěla bych studovat ŽURNALISTIKU……..(!!!) A PSÁT O SLAVNEJCH LIDECH. TO BY MĚ BAVILO.
Já: Bez pozdravu, mizím v pražských ulicích a jen davy lidi kolem mi brání, abych nahlas neřval:
Ten Novotňák (Pavel Novotný) měl pravdu. Je to všechno pakáž nevzdělaná a nic jiného si nezaslouží, než abychom ji dnes a denně oblbovali bulvárem. Jejich mozkovna totiž již na nic jiného nestačí.
PS. Přesně takové blbce tento systém začal produkovat. Hlavně moc nepřemýšlet, neptat se, žít a jíst dle reklam a plnit rozkazy ještě větších blbů …

Zaměstnanec by měl

Zajímalo by mě, jestli se vám ty zásady líbí?

Mám obavy, protože pocházejí z doby před rokem 1989.
ZAMĚSTNANEC BY MĚL:
  • vždy vědět, co má dělat, co se od něho očekává, „vidět“ na cíl; dokázat se přiznat, že mu není vždy jasné, jak cíle dosáhnout a nebát se zesměšnění či ztráty prestiže
  • znát přesně rozsah své pravomoci, odpovědnosti a pracovní vztahy k ostatním
  • vědět, že jeho práce je užitečná, že si jeho práce i osoby nadřízený váží a nenechává o tom nikoho na pochybách
  • vědět o svých schopnostech, ale též nedostatcích a vědět co dělat k jejich odstranění
  • znát svoji perspektivu a vědět, že jej vedoucí podporuje v jeho růstu
  • vědět, že za dobrou a vynikající práci existuje spravedlivá odměna, a to vždy, když je zasloužená, a jen tehdy, když je zasloužená
  • považovat za přirozené a normální, že nic nepřichází zdarma, že dobré hodnocení, odměna, perspektiva a zejména vztahy k němu jsou dány jeho výkonem a jednáním

Nic se nemá přehánět

Zatím mi to nikdo nedokázal vysvětlit, a to pracuji téměř čtvrt století v potravinářství.
Možná až teď. Jaruška z Tábora, která vždy vtipně, chytře a moudře glosuje mé „prudící“ články.
V dnešní době je samozřejmostí, že již téměř na všech WC je mýdelník – zásobník tekutého mýdla a osušovač-fukar, nebo papírové ručníky, nebo obojí.

Mimochodem vědci zkoumali při kterém ze způsobů osušování rukou, po jejich umytí (předpokládá se teplou vodou a mýdlem) zůstane na rukou nejmenší počet mikroorganismů.
Došli k závěru, že při kombinaci – současném použití osušování horkým vzduchem a papírovými ručníky. V jakém pořadí, to už si nepamatuji. Na rukou pak byl počet nula, nebo jedna choroboplodná bakterie.
A teď to přijde.
Já si ruce takto zbavím všeho ošklivého a pak musím šáhnout na kliku, na kterou přede mnou šahalo nějak „prase“, které si s očistou a nějakou hygienou vůbec neláme hlavu.
A mám je tam!
To mi hlava nebere.
A pak.
Proč bych si potom, kdy jdu na malou a dělám to ve stoje, měl umývat ruce.
„Já ho mám čistého!“
p.s. Dnes jsem musel k pisoáru v Kauflandu. Někdo tam ten mýdelník vyrval ze zdi a ukradl. Ze zdi tam na mě tupě zíral jen držák.

Střet generací v Česku

Článek, který vám chci nabídnout, mi přišel emailovou poštou. Na moji otázku, z jakého časopisu byl převzat, neznal odesílající odpověď. Není uveden autor, ale domnívám se, že byla použita zahraniční studie např. na téma:
“ Jaké jsou rozdíly jednotlivých generací, současně žijících vedle sebe a příčiny těchto rozdílů“.
Soudím tak i vzhledem k často používaným pojmům v angličtině a některým popisům, které neodrážejí přesně české prostředí.

Přesto se mi ten pohled na současně žijící a dokonce i budoucí generace zdá zajímavý, rozhodl jsem se přepsat jej pro vás, neboť si myslím, že k němu přidáte i vlastní postřehy.
Díky prodlužujícímu se věku dnes žije vedle sebe v Česku ihned šest generací, alespoň podle sociologického členění. Jaké jsou jejich obecné charakteristiky a v čem se liší?
TICHÁ GENERACE (NAROZENA 1925 – 1945)
Charakteristika:
Narodili se v období mezi dvěma světovými válkami. Velmi přizpůsobivá generace, která hrála často druhé housle. Říkalo se jim také „Děti velké deprese“.
Rodina: Vyznávali „tradiční“ konzervativní model – muž vydělává peníze a rozhoduje, žena se stará o domácnost a děti ty musejí na slovo poslouchat. Tahle generace brzy uzavírala sňatky, brzy měla děti. A málo se rozváděla. I proto, že rozvod jako jediná možnost zániku manželství za života manželů byl v Československu uzákoněn až v roce 1950, do té doby existovaly alternativy dvě – rozvod od stolu a lože (manželé spolu nežili, manželství ale trvalo i nadále) a rozluka (v podstatě rozvod, ale podmínkou bylo naplnění některého z důvodů jako např. cizoložství, odsouzení do vězení na 3 a více let, duševní choroba atd.)… Děti vychovávali autoritativně. Nyní se podobně starají o vnoučata, což u nich vyvolává stavy úzkosti, neboť dnešní rodiče mají z jejich pohledu málo odpovědnosti a vnoučata zase málo discipliny a pravidel.
Práce: Jejich přáním bylo strávit celý život v jednom zaměstnání. A celý život měli většinou i stejné bydlení.
Životní heslo: Loajalita
Technologie v jejich dětství: Rádio
Dnes: Je jim 71 až 91 let
GENERACE BABY BOOMERS (NAROZENA 1946 – 1964)
Charakteristika: V překladu Generační populační exploze, také se jí říkalo Šťastná generace. Zčásti idealistická, zčásti tvrdě materialistická a generace narozená po II. světové válce. Její život ovlivňovalo mocenské rozdělení Evropy na Východ (komunismus, nedostatkové zboží) a Západ (ekonomický růst, éra hippies).
Rodina: Vliv západní sexuální revoluce a rebelie proti tradičnímu pojetí rodiny a autoritě otců se projevily i u nás. Především v zaměstnanosti žen.
Práce: Byli zvyklí pracovat i v sobotu (k zavedení pětidenního pracovního týdne došlo až v roce 1968, byť pracovní soboty byly občas i potom, až do roku 1989), měli dokonalé pracovní návyky a dnes jsou frustrováni z toho, že jejich děti a vnoučata je nesdílejí s nimi.
Heslo: „Buduj vlast, posílíš mír“, ale i „Kdo nekrade, okrádá rodinu“.
Technologie v jejich dětství: televize, tranzistorové rádio, gramofon, posléze kotoučový magnetofon.
Dnes je jim 52 až 70 let.
Poválečná generace Baby Boomers věřila v tvrdou práci. A přesně takový byl i běžec Emil Zátopek. Čtyřnásobný olympijský vítěz z her 1948 a 1952 trénoval ve vojenských bagančatech, protože razil heslo „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“.
GENERACE X (NAROZENA 1965 – 1980)
Charakteristika: Cynická a pesimistická generace, sázející na pragmatismus, individualismus a postrádající společný cíl. Mají rádi své jistoty, vadí jim změny. Někdy se jim říká ztracená generace (kvůli touze být zároveň rebelem i boháčem).
Rodina: Jde o potomky z často rozvedených rodin a pracujících matek. V dětství byli kvůli pracovnímu zaneprázdnění rodičů často doma sami až do večera. Sami jsou pak v rolích rodičů velmi úzkostliví. Zároveň ale mnohdy – především kvůli možnosti podnikat po listopadu 1989 – odkládají sňatek i plození dětí na pozdější dobu.
Práce: Vydělávání peněz je pro ně nejdůležitější položka žebříčku hodnot, v roli zaměstnanců si snaží udržet dobré místo, přesčasy loajálně berou jako „normální“, často se potýkají se syndromem vyhoření a pocitem viny, že nemají čas na své děti.
Heslo: „Nevěř nikomu nad třicet, najdi si vlastní cestu a drž se jí“ a „Tvrdě pracovat i hrát“.
Technologie v jejich dětství:
Kazetový magnetofon, hudební videoklipy, první počítače a počítačové hry), walkmany.
Dnes je jim 36 až 51 let.
GENERACE Y (NAROZENA 1981 – 1999)
Charakteristika: Vyrůstali v prostředí permanentní chvály a ujišťování od rodičů, jak jsou výjimeční. Díky tomu jsou hodně narcističtí, mají spoustu optimismu a mnohdy přehnané sebevědomí. Proto se jim také přezdívá „jájinkové“ (Me ME ME Generation). Vyrostli zároveň v kultuře změn (pád socialismu, nástup internetových technologií), a tak se jich sami nebojí, jsou velmi flexibilní. Žijí rychle, věnují se politickému aktivismu (hnutí jako Anonymous nebo Occupy), nemají rádi klasické hierarchické uspořádání společnosti. Ale pozor, nechtějí měnit svět, jen se chtějí mít dobře. Jde o první generaci s mobilem v ruce, která ráda cestuje, pro kterou je zábava mnohem důležitější než práce a která žije podle seriálu „Přátelé“. Někdy je označována i za generaci peciválů. Zároveň je to první generace – ať jsou z Česka, USA, Austrálie či Japonska, poslouchají stejnou hudbu, sledují stejné filmy, chodí stejně oblíkaní, jedí ve stejných fastfoodech a zajímají se o stejné věci.
Rodina: Často i v dospělosti bydlí u rodičů či v pronajatém bytě. Neradi se vážou, většinou žijí „na hromádce“ (44 % z nich považuje manželství za překonanou instituci) a jejich druhou (často ovšem hlavní) „rodinnou“ jsou kamarádi, s nimiž udržují vztah i prostřednictvím moderních technologií (mobily, internet, komunikátory). Semkli se k sobě, nevěří ani rodině, ani vzdělání, ani kariéře, ani státu – na vše mají ale názor a rádi ho sdělují druhým.
Práce: O práci se nebojí a klidně si řeknou o zvýšení platu. Peníze ale považují nikoliv za cíl, ale jen za prostředek, jak si užívat života – klidně se zadlužují (nechtějí dlouhodobě šetřit, ale užívat si právě teď). Podle průzkumu mezinárodní poradenské firmy PWC byla ještě v roce 2010 pro mladé absolventy univerzit při hledání platu na pátém místě žebříčku preferencí, nyní se propadla až na osmé místo. Na rozdíl od svých rodičů z generace X ochotně mění místa a chtějí a chtějí v práci měnit zažité postupy. Odmítají pracovat na úkor svých koníčků nebo vztahů s přáteli, odmítají přesčasy i nést v práci riziko. Vyžadují „humanitu“ zaměstnavatelů – zkrácené úvazky, flexibilní pracovní dobu, práci z domova a v zaměstnání „relaxační zóny“ (posilovnu, herní místnosti s playstationy atd.). Vytrvalost a trpělivost pro ně nejsou hodnotou, jediné, co opravdu chtějí, je být za slušné peníze v pohodě.
Hesla:
„Jaký má život smysl!, Dá se to najít na Googlu? Kde mám telefon?“ …“Život začíná po práci“… „Nenech si nic líbit a užívej života“.
Technologie v jejich dětství: Mobilní telefony, discmany a především internet (1992: první www. stránka). Méně se dívají na televizi, více času tráví u počítače a esemeskováním. Pro nezanedbatelné procento z nich je podle průzkumů smartphone s připojením na internet důležitější věcí než auto – při cestě hromadnou dopravou se dá totiž pohodlně surfovat na internetu. Zatímco jejich rodiče při rozhodnutích o nákupech hodně ovlivňuje reklama, generace Y spoléhá spíše na doporučení kamarádů na své sociální síti (podle průzkumu Planet Retail na to jako hlavní zdroj informací spoléhá 39 procent lidí z generace Y). Drtivá většina z nich navíc nakupuje část zboží přes internet.
Dnes je jim17 až 35 let.
GENERACE Z (NAROZENA 2000 – 2013)
Charakteristika:
Narodili se v digitálním světě, odmalička jsou na Facebooku (i když museli při registraci zalhat o svém věku), do první třídy jdou s mobilem v kapse a s tabletem v tašce. Všechno si fotí, natáčejí a sdílejí na sociálních sítích. Jejich biblí je kanál Youtube, různé blogy a jejich idoly -youtubeři. Jejich hlavní (a mnohdy jedinou) zábavou je internet. Jsou zvyklí projevovat „natvrdo“ svůj názor, díky diskusím na sociálních sítích jsou od malička hodně otrlí a ničeho a nikoho se nebojí. To, stejně jako malá zkušenost v navazování skutečných sociálních vazeb, vede i k tomu, že genarce Z je zároveň mnohem vzteklejší než její předchůdci.
Rodina:
Vyrůstají většinou s jedním sourozencem či jako jedináčci. Rodiče se o ně bojí, a tudíž jim (i z vlastní pohodlnosti) nevadí, že potomci tráví veškerý volný čas u počítače. Kamarády mají proto z velké části ve virtuálním světě, některé z nich nikdy osobně ani neuviděli (maximálně přes Skype). I proto se téhle generaci přezdívá někdy „kukly“. Jsou ještě větší individualisté než generace Y a vypadá to, že na společnost zanevřou zcela. Státní instituce považují za zbytečné, stejně jako jsou jim cizí pojmy „tradice“ a „národ“. Od generace X zdědili nechuť k rasismu, od generace Y nechuť k sexismu a za sebe přidávají nechuť k nacionalismu.
Práce:
Dokážou se rychle adaptovat na nové situace, nezvládají se nedlouho soustředit. On-line generace, která bude pracovat z domova. Na internetu už coby školáci zvládají vše lépe než většina dospělých. Odmalička se učí anglicky, mnohem rychleji dospívají a rychle se i „specializují“ ve svém oboru budou vynikat, všeobecný rozhled ale považují za ztrátu času. Koneckonců – všechno se přece dá najít na Googlu. Mimochodem – to, že rychleji dospívají, není jen záležitostí chování, ale i biologického vývoje. Puberta u nich přichází dřív. Podle studie Americké akademie pediatrie dokonce o půl až dva roky dříve než před deseti lety… Generaci Z vůbec neláká zaměstnanecký poměr – více jak 70 % z nich plánuje rozjet vlastní byznys. Na rozdíl od generace Y je jejich touhou změnit svět a více než třetina z nich velmi usiluje ve své práci o úspěch. Koneckonců – ještě nezletilí youtubeři, kteří už mají na svém kanálu stovky tisíc odběratelů a vydělávají tak mnohdy násobky toho, co jejich rodiče, jsou jasný důkaz.
Heslo: „Žijeme jen na síti“… „Kdo není on-line, je mimo“.
Technologie v jejich dětství: Málo se dívají na televizi, protože ta je „pro starý“. Mimochodem – i mna Facebook je u nejmladší generace stále méně oblíbený. Na popularitě naopak získávají jiné sociální sítě. WhatsApp, Snapchat, Instagram či Whisper. Důvod? Facebook jim nezaručuje dostatečné soukromí a anonymitu, navíc je otravují stále přísnější pravidla, regulace, stále více reklamy a také to, že vše, co na Facebook dají, tam i navždy zůstane (i když si smažou celý profil, jejich sdílená data a fotografie žijí dál vlastním životem)… Od médií neočekávají zpravodajské informace, ale zábavu. „Když se nudím, jdu na některou z internetových diskusí a provokuju lidi,“ říká typický zástupce generace Z. Na počítači, tabletech a smarthphonech stále častěji dávají před vlastním hraním přednost tomu, že pouze sledují, jak počítačovou hru hraje někdo jiný a komentuje to. Budou méně cestovat po světě – také proto, že éra relativního blahobytu západní společnosti končí a ve světě přibývá přírodních katastrof, válečných konfliktů a terorismu… Ani do přírody moc nechodí. I proto, že ji neznají. Podle zprávy OSN World Urbanisation Prospects žije dnes 73 % Evropanů ve městech, v Severní Americe dokonce přes 80 %.
Dnes: Mladší 16 let.
GENERACE ALFA (NAROZENA 2014 – ???)
Charakteristika: Pokud jejich rodiče, především ti budoucí z generace Z, odmítají školu jako ztrátu času, protože vše najdou na internetu, budou zřejmě podobně vychovávat i své děti. Přichází tedy generace bez základních všeobecných znalostí a vlastního názoru, zato absolutně ovládající technologie?
Jistý předobraz příští generace nabízí Japonsko a tamní fenomén Hikimori (Odtržení) – jde o již téměř 1,5 milionů jedinců (přes 1 % japonské populace), kteří se zcela vyhýbají lidské společnosti, třeba i několik let již nevyšli z domu, ba často ani ze svého pokoje v domě rodičů. Ve dne spí a noci prosedí u počítače. Odmítají pracovat, nechávají se rodiči živit a z pokoje vycházejí jen v době, kdy zbytek rodiny spí. Osmdesát procent těchto samotářů tvoří chlapci.

Bez práce

Za pár vteřin

A to doslova. Stačí jen navléknout „košilku“ a ponořit do vroucí vody.
Kraslice v pláštěnce nebo v montgomeráku?
To je jedno, ale jsou nádherné!
A je to téměř bez práce, jen je potřeba sehnat nejlépe vajíčka s bílou skořápkou. Ta prý snášejí jen slepičky , které mají bílé peří. Na poslední chvíli se objevily v Kauflandu (co bychom dělali, kdyby neexistovaly ty maxi giga hyper markety?)
Jediné mínus je trochu obtížnější loupání, nejlépe je vzít nůžky nebo nůž.
***
***