AQUAPARK – III.pokračování

Na druhý vnitřní tobogán


se už s dítětem nesmí. Je to až od 12 let s důrazným upozorněním: Jen pro velmi dobré plavce! Málem jsem po dopadu polykal andělíčky.
Jestliže do té žluté roury proniká světlo a smýká to s vámi zleva doprava, tak to vidíte na vlastní oči. Je otázkou co je lepší. V tom druhém tobogánu je tma jako v ranci. Padáte někam do neznáma, jako do propasti. Nakonec to s vámi zatočí a švihne to s vámi pod vodu.

Ne nadarmo se mu říká TRYCHTÝŘ!

Když už na tobogány nemáte nervy, tak můžete hodit relax na perličkovém ležení, nebo se vecpat to některé ze dvou vířivek.
V ceně k volnému využití jsou i dvě „sauny“. Jedna se suchým vzduchem a druhá s párou. Tu první jsme vyzkoušeli, ale je to o ničem. Přesto, že má prosklené dveře, tak tam každý nakoukne tak, že otevře dveře strčí hlavu, nebo půlku těla a zase vycouvá. V lepším případě za sebou aspoň zavře dveře, v opačném nikoli. To se děje téměř permanentně, takže o nějakém horkém vduchu nemůže být ani řeči. Něco podobného platí, tentokrát z neznámého důvodu, o vodě v ochlazovacím bazénku. Zde není taková ta správná ledová voda, která vám kroutí s palci u nohou, ale spíš vlažná.

Venkovní prostory

jsme moc nevyužili. Bylo tam chladno. Jsou bohatě dimenzované na nával zákazníku v případě parného léta. Když jsme tam byli my, tak nebyla ani otevřená venkovní restaurace. Nebylo pro koho.

Na poslední pokračování si nechám to nejlepší – ceny.

Gallo listo para cocinar (con menudillos)

Ve volném překladu:


Kohout obratný pro vaří – zřejmě kohout obraný pro vaření (s drůbky).
Zaujal nás nápis na tabuli před prodejnou masa v Šumperku. Po kapounovi jsem dlouho toužil, je to francouzská specialita. Tento byl asi plemeníkem. Uvidím, jak dlouho se bude vařit.
Na trhu jsem kohouta v nabídce dlouho neviděl. Alespoň ne u nás v pohraničí. Většina lidí si ho asi vychová sama a pak také humánním způsobem usmrtí a sní.

Když jsem se prodavačky ptal,

proč je tak hmotný – vážil víc než 4 kila, tak mi slečna „nakupujte u odborníků“ řekla, že je to brojler.
To podle mne ještě nevysvětluje tu ohromnou hmotnost. Brojler podle mne znamená, že byl původně chápán jako kuře (mládě kura domácího) obojího pohlaví o hmotnosti 1,5 kg při porážce v rychlovýkrmu. V současnosti se tímto pojmem míní obecně zvířata produkovaná rychlovýkrmem (drůbež, králíci, ovce, prasata…). Takže možná měla pravdu.
Takže jsme pozbírali z obou peněženek co v nich zbylo, včetně drobných a učinili jsme směnu.
Dostali jsme zdarma takovou tu oranžovo červenou igelitku, do které se macek taktak vešel.

Pyšně jsme opouštěli obchod,

když těsně za dveřmi, na chodníku, igelitka nevydržela, prdlo jí jedno ucho a mílý brojler se válel na chodníku. (ona ta taška je myslím dimenzovaná právě na 4 kg).
Tak jsme si museli koupit novou takovou tu pevnější za 6 Kč. Když do ní žena kapounka rvala, tak jim v obchodě málem rozbila výkladec.

p.s.

Český překlad na etiketě uvádí, že je to Kohout A, drůbež celá hluboce zmrazená, určená k tepelné úpravě. Dovozcem z Francie je nějaká KOVÁŘ plus s.r.o. z Podolí.

V tom se ani prase nevyzná

No uznejte sami.


A cena 400 Kč za dva obědy (s pidi tringeltem) je taky ohromující.

Měli jsme jednou preso se dvěma mlíčky, Matonku, Gappy, česnečku, boršč (mimochodem vynikající a bylo ho kotel), žena měla řízek Ondráš s vepřovým masem, bez přílohy s okurkovým salátem se smetanou (smetanu to nevidělo ani z rychlíku, tak maximálně nějaké odtučněné mléko). Já jsem měl chuť na smažená játra. K nim jsem si objednal kroketky a tatarku.

Když mi to přinesli,

tak jsme začali napřed uzobávat jen tak kroketky s tatarkou.
Já jsme také předtím dostal pár soust ondráše, ale řeknu vám, nic moc. Vnitřek bramboráku téměř syrové brambory a vnější okraje spálené až hořké. Jakmile jsem zakrojil první sousto, bylo mi to nějak divné a pak jsme vyzkoumali, že je to obyčejný kuřecí řízek. Tak jsem rozkrojil druhou porci a ta byla pro změnu zase Gordon-blue, to je maso sýr a šunka.
Reklamoval jsem to tedy u obsluhujícího číšníka. Ten mi položil kontrolní otázku, jestli to chci nechat připravit znovu. Odvětil jsem Yes. Možná jsem si to měl raději nechat a v tichosti si pochutnat na možná dražším jídle. Jenže já měl takovou chuť na játra (na ostravsku jsme říkali na játru).

Vrchní utrousil: „No co ti tam zase dneska dělají?“

Myslel zřejmě kuchyň. Shodou okolností vedle u stolu seděl nějaký jeho kámoš – říkal mu brácho. Trochu podobný mu byl. Ten si objednal to samé co já. Když se ho „brácha“ ptal, jestli on to má v pořádku, řekl, že jedno ano a druhé ne, ale že mu to nevadí. Vrchní prchni pronesl tu samou památnou větu. Asi ji používá často: „Co ti dneska dělají!“ Podívali jsme se na sebe a s chutí jsme se zasmáli.
Než mi to udělali na druhý pokus, tak už jsem byl skoro po jídle, povrtal jsem se v tom a zbytek si nechal zabalit domů. Donesla mi to servírka v takovém tom pěkném uzavíratelném polystyrénovém pouzdru. Zda bylo v ceně, nebo právě proto jsme tolik platili, toť otázka, na kterou se mi již nikdy nedostane odpovědi.
Doma jsem si to přihřál v mikrovlnce k večeři a konečně jsem si to v klidu vychutnal. Kroketku už sice nekřupaly, ale nu což!

AQUAPARK – II.pokračování

Přečtěte si nejprve úvod a pak pokračování.


Pro začátek je pro děti vhodná kraťoučká, žlutá skluzavka. Kdyby se báli, tak je nejprve provezte vodním kolotočem.
Je to asi od povahy, ale dítě možná přemluvíte na první tobogán asi tak po dvou hodinách. Už jen ty schody vypadají hrozivě.

Tobogán vás „pozře“ a dole vyplivne jak žvýkačku.

Dítko přesvědčíte, že se nemusí bát. Že na vás se přece může spolehnout. Pojedete společně.
Pod zadek si můžete dát takový gumový kruh. Jestli to s ním jede rychleji nebo pomaleji, to jsem nezjistil.
To se týká té žluté potvory.

Pokračování v dalším dílu.

AQUAPARK – pokračování

Přečtěte si nejprve první díl.


Tak jsme konečbě dorazili na místo. Hned po vstupu můžete odložit děti.
Proč by jste to ale dělali, vždyť kvůli nich jste snad přijeli.
Pak vy odpovědní začnete nejprve studovat plánky, všechny instrukce a zejména ceník. Stojíte totiž před rozhodnutím na jak dlouhou dobu si zakoupit vstupenku. Dlužno dotak, že pokud „přetáhnete“, tak se nic neděje – prostě doplatíte. Pa si říkáte, že jste fakt asi s vesnice, protože se „perete“ s různými vymoženostmi doby, jako jsou např. čipové hodinky. Po nezbytných převlékacích a umývacích procedůrách jste konečně uvnitř.

Trvá vám chvilku než se „rozkoukáte“.

Začnete asi tou částí, která je nejblíže východům ze šaten. Je do ní pozvolný vstup, není hluboká a je v ní příjemně teplá voda.

himlhergotkrucajselementdonervetr

Vypůjčil jsem si tuto nadávku od Trautenberka.


Nadával jsem ještě hůře, ale to je nezveřejnitelné. Byly tam i slova z názvu slavné komedie s Bolkem Polívkou, režisérky Věry Chytilové.
A to, když jsem nemohl v Olomouci najít Aquapark.
Ale pěkně popořádku.
Rozhodli jsme se, že se podíváme co to ty aquaparky vlastně jsou. Největší v česku je prý v Liberci a ti co tam byli si to chválili. To je pro nás na jednodenní výlet příliž daleko. Chytli jsme se reklamy a pro nás nejblíže je ten nově otevřený v našem krajském městě.
Pro dokreslení budu používat fotografie paní nebo slečny Blanky Martinovské
Vyžádal jsem si písemně její svolení.
Takovou budovu jsme hledali. Jenže soudruzi manažeři udělali někde chybu. Nikde ani jeden poutač, ani jeden směrník.
Věděljsem přesně kde to mám hledat. U obchodního centra HANÁ, že olomoučáci. Jezdil jsem tudy do brna snad stokrát. Jenže kámen úrazu byl v tom, že jsem se dvakrát ptal místních (shodou okolností žen – tím nechci vůbec nic naznačovat). Dokonce jsme jednou tím areálem obchodů, nákupních středisek a giga-mega projeli, ale zase jsem skončil na nájezdu na dálnici do Brna. A nakonec místo abych sjel ve Slavoníně před nebo za benzínkou OMV vpravo, tak jsem pokračoval po Brněnské, (a to holky volaly už ho vidíme už ho vidíme), až nešlo sjet jinde než na nejbližším sjezdu směr na Křelov-Břuchotín a skončil jsem na „kruháči“ a otamtud už jsem se dostal zpět do obchodního centra.
Začal jsem trochu pesimisticky.
Hezké věci popíšu v dalším článku.

Hádanka – co to je???

Léčivé látky:
Gentamicinum 3,0 mg, Betamethasoni natrii phospas 1,316 mg (odp. Betamethasonum 1,0 mg) v 1 ml
Pomocné látky:
monohydrát dihydrogenfosforečnanu sodného, heptahydrát hydrogenfosforečnanu sodného, dihydrát citronanu sodného, dekahydrát tetraboritanu sodného, dihydrát edetanu disodného, chlorid sodný, benzalkonium-chlorid, čistěná voda.
To je síla, co. A to má léčit. Zkuste si typnout co?

Bramborák Bléééééééé

Na Dny piva, jsem nešel ani tak kvůli pivu,


protože žádný velký pivař nejsem, ale kvůli bramboráku. Ne, že bych si ho doma neuměl udělat, ale kdo má pak umývat ten sporák!
Takže napřed jsem si koupil jeden točený budvárek a hned jsem nedočkavě běžel k prvnímu nejbližšímu stánku. Jeden asi vůbec první kousek mu tam už ležel a než se usmažil druhý musel jsem počkat. Hrdě a vítězoslavně jsem k lavičkám nesl na tácku dva bramboráky bratru za pouhých 70 Kč. Už to mě málem omráčilo, ale co bych nedal za mou oblíbenou pochoutku. U stolu jsem hned všem nabízel, ať si berou také. A pak jsem si s chutí zalomil.

No to byl hnus!

Za prvé byl hořký asi jako když si myslíte, že jste v lese našli Hřib pravý a pak, když do něj kousnete, zjistíte, že to byl „hořčák“.
A za druhé měl pachuť a páchnul po nějakém divném tuku. Postupně, když vychladal, tak jsem měl rty jako namazané lojem. Uvažoval jsem na čem to mohli smažit. Nakonec jsem došel k předpokladu, že to musel být nějaký stužený pokrmový tuk obsahující hovězí nebo skopový lůj.

Každý, kdo ho ochutnal se ošklíbal

a nakonec se nedojedl a skončil v odpadkovém koši. V celém areálu byly asi ještě další tři stánky, kde bramboráky smažili, ale další nekřesťanské peníze jsem již vyhazovat nechtěl.
Při odchodu ze slavnosti piva jsem si chtěl spravit chuť nějakýk kusem masa. Tentokrát jsem poctivě obešel všechny stánky, abych si obravdu vybral to nejlepší a nenechal se už napálit. Zalíbil jsem si ten, který měl vedle sebe plechovou skříň s komínem – udírnu. Nechal jsem si nandat kousek uzeného kolena a k tomu plátek uzené krkovičky.

A zase blééééééé

Maso bylo z nepochopitelných důvodů studené jako psí čumák a tvrdé, že nešlo ani mými zdravými zuby ukousnout. Neměl jsem sílu ani teď a ani před tím jít si stěžovat. Tato porce masa (cca 25 dkg) přišla tentokrát na 98 Kč. Nas**ný jsem byl jako brygadýr a pokazilo nám to jinak vcelku hezký den.

Tady je ilustrační foto