Zavřené dveře

1. Zavřené dveře do Turecka
2. Zavřené dveře na ostrov Kos
3. Zavřené dveře hypermarketů o víkendech a st. Svátcích,
4. Zavřené dveře užší než 80 cm
5. Zavřené dveře ke zdraví
6. Zavřené dveře k plnohodnotnému životu
7. Zavřené dveře – Nepovolaným vstup zakázán
8. Zavřené dveře – ze slušnosti
9. Zavřené dveře pro všechny
i. Když jsem se po návratu z Turecka podíval na mapu, překvapilo mě, jak velká země to je. Má obrovskou armádu a uplatňuje genocidu proti Kurdům. A vůči Rusku má možná i agresorské choutky. K obratu došlo po posledních prezidentských volbách, kdy došlo k zjevnému obratu k islamismu. A nám se tam tak líbilo. Alanya, Turecká riviéra, hotel Boulevard. Z mnoha číšníků za barem byl jen jeden, který když se z blízké mešity ozval hlas muezzina, tak vypínal magnetofon.
ii. Nejsem si jistý, zda bychom měli dnes odvahu jet na dovolenou na Řecký ostrov Kos. Možná je to jen připosranost a blbá nálada šířená masmédii a asi bychom během pobytu nepotkali žádného běžence.
iii. A co slévárny, vysoké pece, železárny, ocelárny, nemocnice, …, ty také necháme o nedělích a státních svátcích zavřené? To by mě zajímalo, jak by to šlo udělat. Z toho vyplývá, že jde o pozitivní diskriminaci prodavaček. Myslíte si, že byste si mohli zajít na Štědrovečerní večeři do restaurace? Zavolejte a žádejte o rezervaci, třeba na 7:00 hod.
iv. Tento případ je znám všem, kteří nechodí po svých, ale vozí se na „kryplkáře“(pardon omlouvám se, ale mám na to patent). Je na tu míru mezi futry vyhláška, ale znáte stavaře? Každý, kdo ví, o čem mluvím, tak se milionkrát setkal s tím, jak málo, staveb, veřejných budov, institucí, kulturních zařízení atd. je vlastně pro takto tělesně postižené vlastně ZAVŘENÝMI DVEŘMI.
v. Beru 50 léků, 60 mastiček a 70 bylinek a už mě to nebaví. Je to otravné a možná i doslova, to množství různých chemikálii (co jiného tabletky jsou a kortikoidy jsou také pěkné svinstvo). Kolikrát mám chuť to všechno vysadit, přestat se mazat, přestat pít ty protivné čaje. Jenže zase ten strach v nás, co to udělá?
vi. Na Šerák už se nepodívám. Nu což, všechny podstatné a nejhezčí túry Hrubého Jeseníku, Nízkého Jeseník, částečně Rychlebských hor jsem prošel nebo projel na kole.
vii. Určitě jste se už v životě setkali s tím, že jste došli ke dveřím, k plotu, ohradě na staveniště, kde byl nápis „Nepovolaným vstup zakázán“, „Zákaz vstupu“, „Pozor radioaktivita“, „Vstup jen na vlastní nebezpečí“. Většinou to asi moc neřešíme, a když jdeme, tak jdeme, že?
viii. Někdy nám elementární zásady slušného chování velí nevejít, byť jsou dveře jen přivřené a škvírkou bychom mohli nahlédnout, co se za nimi děje. Namátkou třeba ordinace u lékaře (o zubaři nemluvě), dveře do cizího bytu, branka nebo dvířka plotu nebo ohrady. Většinou je slušnost zazvonit, zaklepat, zavolat. V tomto směru obdivuji pošťačky, když zvonek na plotě nezvoní nebo chybí, takže vejde a teď trne, jestli se od zpoza rohu nevyhrne dobrman.
ix. Co by vás napadlo? Mě napadá anglický nápis „Keep aut“ – Zůstat venku. Kdo všichni, pro koho to platí? Také bychom mohli filozofovat nad tím, jak je to s bránou do nebe u které stojí Svatý Petr, klade otázky a pouští dál nebo ne. Do pekla je zřejmě brána stále dokořán.

Zuby

Zajímavý článek jsem teď četl u WENDY.
Napsal jsem k němu tento komentář:
Já už přestávám věřit všemu! Není ta propagace mytí zubů zase jenom dobře placená propagace loby výrobců zubních past? :-! To už bych víc věřil Doc. MUDr. Romanu Šmuclerovi, CSc., který kdysi uváděl Tabu, že stačí si půl hodiny u televize drhnout zuby suchým kartáčkem – pro odstranění plaku… Je zajímavé, že někdy mám po jídle hnusný pocit, že mám na sklovině takový povlak :-! a z toho jindy zase mám zuby hlaďoučké, i když jsem si je nekartáčoval zubní pastou. O_O
Také jsem se zasmál u komentáře Jezinky …Nejlepší zuby budou nandavací a zastamdací…Smějící se
A teď bych mohl ještě pokračovat a dodat – dopsat, co mně ještě v této souvislosti napadá.
Slyšel jsem kdysi názor, že bílé zyby znamenají tenkou sklovinu, přes kterou vlastně prosvítá ta dřeň. Kdežto žluté zuby znamenají naopak tlustou vrstvu skloviny a tudíž vysokou odolnost proti „provrtání“ zbním kazem.
Přiznávám, že jsem v tomto směru dosti velký bordelář. Zuby si myji – rozuměj drhnu kartáčkem se zubní pastou jen ráno, a to před jídlem (vlastně, když jdu ven – mezi lidi, tak ani nesnídám). Přitom se prý mají mýt po jídle. To si ale nedovedu dost dobře představit, že bych si skazil chuť paštiky, párků nebo hemenexu nějakou Aquafresh Fresh´ n Minty.

Nejen jídlem živ je člověk

Také má oči.

A těmi se musí dívat.
Zákony optiky hlásají, že je k tomu potřeba světlo. Nejsme kočky (nevím jak ty to dělají), takže víme co je to, když se řekne, že je tady tma jako v ranci – nebo ještě někde jinde, ale nechci být sprostý.
Onehdy mi prdla zářivka ve stolní lampičce.
Divil jsem se , že ji vůbec měli, protože lampičky máme dobrých dvacet let.
Co by jste řekli na cenu 55,0 Kč za kus? Má vydržet 10 000 hodin. Nevím, mám to nějak počítat? Smějící se
***
***
A jeden vtip na závěr, na který jsem si v této souvislosti vzpoměl:
Přijde pán do elektra a ptá se: „Máte ty žárovky Osram?“
„Ne nemáme, máme jen Tungsram.“
„Tak mi je dejte, já už si je oseru sám.“Smějící se

Ach jo

Přišlo mi e-mailem od kamaráda.

Bez komentáře…


Ach, jo…
To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti, jídlo v restauraci má stejnou gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze.
Ach, jo…
To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením jisté umístění a připravené pracovní zařazení hned po prožitých posledních prázdninách!
Ach jo….
Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu za to dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.
Ach, jo…
A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kčs
Ach, jo…
Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala…
Ach, jo….
Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní peněženky, abychom dopřáli svým blízkým předepsanou léčbu lékařem při pobytu v nemocnici!
Ach, jo…
A co teprve vnucování sociálních jistot, že si můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování 25 let v pracovním procesu měl člověk právo na odměnu a také při dosažení různých životních jubileí.
Ach, jo…
Ženský si vybrečely oči, když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli pracovat o 10 – 15 let déle.
Ach, jo….
Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí. A co teprve, když vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Ne přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu. Letci, horníci, policajti měli každoročně plně zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci organizmu.
Ach, jo…
Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět. Tak to má být!
Ach, jo…
Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, atd., atd. atd., která tenkrát panovala!!!
Konečně máme svobodu a nikdy se nevrátí ty špatné časy! Vždyť nám vůbec nevadí, že většina národa podvádí stát a okrádá nás všechny, jak se dá – své okolí, přátele, ba dokonce i rodiče! Vždyť my si rádi při léčbě v nemocnici zaplatíme léky a pobyt nebo také umřeme, když na nás nemá nikdo čas z ošetřujícího personálu! Vždyť my si rádi koupíme potraviny přesycené éčky nebo už prohnilé, aby se náš život maličko zpestřil! Vždyť my rádi vzděláváme děti za naše peníze už od školky, které neznají v dospělosti ani státní hymnu, natož pak český jazyk a matematiku, ale znají PARTIČKU a COMEBACK! Vždyť my rádi pijeme alkohol a mluvíme svobodně a vulgárně, nejen mezi sebou, ale také na prknech, co kdysi znamenaly svět. Také v TV, rádiu a divadle – tímto nás hned v cizině poznají, jsme přece nejlepší – jsme Češi! Vždyť my víme, jak mít situaci pod kontrolou a budeme vždy stát za naším parlamentem a vládou, protože jsme teď konečně spokojeni a vyhovuje nám tento život ve svobodné společnosti, která nám to vše umožňuje a plně nabízí z výdělku těch, kteří si ještě neuvědomili, že je směšné chodit denně do práce. Vždyť stačí zajít občas na sociálku nebo někoho přepadnout a zajet si na dovolenou, zajít s kamarády do herny nebo někde zapařit a ráno zalehnout a odpočívat celé dopoledne. Žijme přeci jenom jednou! Co bude – “ to neřeš!“ To je přece skvělé žití v té naší zemičce, kde je vše dovoleno!!!! Tak čtěte dál svůj bulvár a koukejte na seriály, v tom je naše budoucno! Vědět, kdo s kým spí, kdo má nejlepší sex a jak často atd. atd. atd.!!! Protože přesně tohle nás jedině zachrání!!!

Tam se řidiči mají!

Když to šlo (to znamená, že foukal vítr),

tak jsme seděli na verandě, která je v podstatě přímo na chodníku (taková předzahrádka). Znamenalo to někdy třikrát denně, u snídaně, na oběd a při večeři. Pak je čtyřproudá silnice (dva pruhy v jednom směru oddělené travnatým pásem), a za ní náš protilehlý hotel, který ale v podstatě stál již na pláži u moře.

Takže jsem měl nesčetnou příležitost pozorovat co se na silnici děje a jak se místní řidiči chovají. Musím předeslat, že jsem mnohdy nechápavě a nevěřícně kroutil hlavou. Něco z těch podivností jsem pochopil později, některé mi zřejmě zůstanou utajeny na vždy.
Poměrně dosti tam jezdí takové ty skútry, jaké známe i od nás. Nikdo z řidičů neměl helmu, což jsem jim hodně záviděl. Narazit si v létě v tom horku na hlavu ještě helmu nebude asi nic příjemného. Na umytou, vyfoukanou, natupírovanou dívčí blond hlavu nemluvě. Dvakrát jsem viděl, že měl řidič dětského spolujezdce, ten seděl před řidičem a přilbu měl.
Dosud mi zůstalo tajemstvím, proč téměř všichni šoféři na křižovatkách troubí. Jestli to mají nařízeno, nebo je to jejich zábava či národní sport, nebo jestli hrozí nějaké nebezpečí? V každém případě se jezdí jednostopými motorovými i nemotorovými vozidla běžně po chodníku (mimochodem na naše poměry nezvykle širokém). Z komunikace se dvěma jízdními pruhy v jednom směru se rázem stává tříproudá.
Červená barva semaforu tam znamená asi totéž, co u nás zelená, neboli volno – jeď. Možná, že právě na ty, kteří vteřinku váhají a nechtějí jet, ti ostatní troubí, aby sebou pohnuli. Ty okamžiky, kdy už naskočí červená a naopak, kdy bude zelená, jako kdyby vytušili nějakou intuicí. Tento hlavolam jsem vyluštit během dvouapůlhodinové cesty autobusem na letiště. Oni mají čtyři světla (nebo pět), takové časomíry. Odpočítává to čas ve vteřinách, kdy skončí ta která právě svítící barva. Takže řidiči mohou zařadit rychlost, tůrovat plyn a odstartovat jako na formuli 1, nebo naopak se mohou rozhodnou, jestli ještě projedou, nebo mají začít hamovat.
Po chodnících jezdí takové tříkolky na elektrický pohon, na kterých se stojí podobně jako na takových těch dvoukolkách Segway. Princip bude asi v tom, že po trase jsou rozmístěny stanice, kde si tříkolku půjčíte a kdekoliv ji můžete vrátit.
Řeč je o ulici Ahmet Tokuş Bulvarı.
***
***
Jo, a mimochodem, Taxi je TAKSI. Usmívající se

Jablko nebo jiné ovoce?

Zakázané ovoce

Zřejmě nejznámějším zakázaným ovocem je ono pověstné jablko z ráje. Nevím, jak to biblický příběh vypráví, tedy zda ono prokleté ovoce utrhl Adam nebo Eva. Jen vím, že tam hrál roli ještě někdo třetí, a to had. Možná od té doby se používá lehká nadávka: „Ty hade!“ Kdybych to popisoval já, tak by za „viníka“ označil Evu, tudíž „plemeno hadí“. Protože my muži, proč bychom se chrtili na nějaké ovoce, notabene jablko? Jó, kdyby tam tak visely jitrnice, nebo kdyby nás chtěl ďábel na něco nalákat, tak by to mělo být nejspíš pivo.Usmívající se

„Jablkem sváru“ stejně nebylo jakékoliv ovoce, nebo potažmo jakákoliv poživatina, ale spáchání hříchu. Kterého z oněch sedmi?

  1. Pýcha (superbia)
  2. Lakomství (avaritia)
  3. Závist (invidia)
  4. Hněv (ira)
  5. Smilstvo (luxuria)
  6. Nestřídmost (gula)
  7. Lenost (acedia)
Co si matně vzpomínám z předmětu Náboženství, tak asi šlo o pětku. Jenže pak bychom tu asi jaksi nebyli. Kdybych se měl pustit do polemiky o mnohdy uváděné zásadě, že k pohlavnímu styku mezi manželi může dojít jen za účelem zplození potomka, tak rovnou říkám, že s tím nesouhlasím. To by ti chudáci pravověrní měli sex třeba jen jednou za život??? Anebo by měli třeba padesát dětí? Tomu fakt nerozumím.
Slyšel jsem Jaromíra Jágra, jak popisuje, že se k pravoslavné církvi dostal jaksi přirozeným vývojem. Že by ve svých čtyřiceti ještě nesouložil? Tomu se dá těžko uvěřit? Nebo ty své potomky tutlá.
Chápal bych, že je asi rozumná zásada nezasahovat do chodu přírody, a nesnažit se jakkoli přerušit nebo ukončit jednou započatý proces spojení spermie s vajíčkem, nebo bránit početí jakýmkoli nepřirozeným způsobem, např. mechanicky (DANA). A chemickým způsobem už vůbec ne!!! Kde se na této cestě nebo mezi různými způsoby nachází kondom, to netuším, je to někde uprostřed?
Sdělovací prostředky nás nyní, v aktuálním čase dovolených, koupání a slunění, informují o tom, ve kterých státech se zakazuje ženám chodit tzv. „nahoře bez“, kde je to naopak s chutí dovoleno, nebo tolerováno. Eva v zahradě Eden chodila s odhaleným poprsím, aspoň podle představy Albrechta Dürera.

Důchodce, důchodci

Chápání první:

Důchodce je někdo, kdo pobírá důchod. V současnosti se hodně hovoří o tom, jestli se vůbec důchodu dožijeme (dosáhneme-li věku, kdy nebudeme muset chodit do zaměstnání a přesto budeme pobírat měsíčně určitou finanční částku) a jak vysoká tato částka bude, reálně, co si za ni budeme moci koupit. Politikové nám vyhrožují, že na důchody nebude. Ubývá práce schopného obyvatelstva, respektive těch, kteří pracují (jde o to, jestli ten kdo pracovat chce, také pracovat může) a zvyšuje se počet těch, kteří mají nárok na důchod. Také existuje nemalá skupina lidí, kteří nepracují, protože nechtějí a nikdy pracovat nebudou (a nikdo je k tomu nedonutí) a ti pobírají také něco jako důchod – stálou platbu – sociální dávky.
V ekonomii je důchod jiný příjem pravidelné povahy (např. výnos z majetku). Nebo také národní důchod. Příjmy a výdaje státního rozpočtu by měly být v rovnováze, jenže doposud se deficit státního rozpočtu prohluboval a vznikal schodek – dluh.
Chápání druhé:

Důchodce je věková kategorie.
Junior versus senior.
Stojí tyto dvě kategorie proti sobě? Stejně tak bychom se mohli ptát, stojí-li proti sobě kojenci nebo batolata a pubescenti nebo adolescenti? Je to jen rozdíl ve věku? Nebo propastný interval v době, kdy jsme na tomto světě? Novorozenec nemá o existenci nějaké postpubescenta ani potuchy, takže mu nemůže vadit, ani proti němu nemůže mít jakékoliv výhrady.
Faktem však zůstává, že pro patnáctiletého mladíka nebo slečnu je třiatřicetiletý strejda staříkem. Muž v kristových letech si myslí, že je neodolatelným mladíkem a ženy dosahují plných erotických prožitků až mezi třicátým a čtyřicátým rokem (cca). Je naopak až takovou výjimkou potvrzující pravidlo, že muž v sedmdesáti se chlubí plnou mužnou silou a plodí potomky?

Chápání třetí:
Důchodci je množné číslo, takže je to nějaká sociální skupina.
Je to vůbec tak, že jsou mladí proti starým a naopak, nebo je to jen umělé vyvoláváno. Jestliže se dole prostý lid mezi sebou hádá a nevraží jeden na druhého, nemá spodina čas obracet oči k mocipánům a kritizovat je. To může určitě někomu vyhovovat.
Nostalgie se dostaví vždy. A pořád se bude říkat: „Jo za starých časů deset deka salámu, to bylo salámu!“ Takže samozřejmě budou ti „dříve narození“ tvrdit, že když byli mladí, tak měli mnohem větší úctu k autoritám, ke stáří.
Jenže uvažte, každý mladý nebo mladá mají svého dědečka a svou babičku, a vsadím se, že je milují nade vše na světě (pokud zrovna nevaří rajskou). Tak, kde je problém? Nevytváří opravdu tu „blbou náladu“ tzv. třetí velmoc? Protože nemají masmédia o čem psát, tak si vymýšlejí kraviny, nafukují uměle bubliny, které potom splasknou? Není těch novin, časopisů, deníků, občasníků a televizních kanálů přiliž. Jak to, že zde nezasáhne neviditelná ruka trhu a polovina jich nezkrachuje – když je ta krize?
Chápu, že někomu mladému, zdravému, vitálnímu a rtuťovitému může připadat, že se mu důchodce s hůlkou motá v hypermarketu pod nohama, když právě strašně spěchá a chce si přece koupit jen deset deka salámu a dva rohlíky ke svačině. A důchodce jezdí s obřím vozíkem, za kterým ho ani není vidět a kouká, ohlíží, přehrabuje a neví, co by. Jenže on musí velmi, velmi zvažovat, co může koupi a co ne, aby vyšel s důchodem. Ať tedy chodí pro ty drobné rychlonákupy do malých obchůdků, jenže do kterých, když žádné nejsou, všechny zanikly v konkurenci obřích řetězců.

Svačinu sebou!

Včera jsme se rozhodli, že kamkoli pojedeme, tak si bereme sebou svačinu.
Mysleli jsme si doposud, že když si dáme v hospodě „smažák“, tak se na tom nedá nic zkazit a navíc je to za lidovou cenu. Včera nás v Hotelu PRAHA v Broumově přesvědčili o opaku. Za 130 korun!!! Protože údajně s oblohou??? (na

jednom listu ledového salátu dvě kolečka okurky a dvě osminky rajčete) a tatarka – bez ní si nedovedu smažený sýr představit (100 Kč byl holý sýr s hranolkama + 30 Kč tatarka). Pití: Radegast Birell polotmavý 0,5 za 40,00, Kofola 0,4 l za 28,00. Celkem za dvě osoby 328,00 korun českých. HRŮZA (ne Michal).
Kdyby to aspoň za ty peníze bylo jedlé! Sýr i hranolky nedosmažené, vlažné (neřkuli, studené), tatarka nějaká divná s bylinkami, strašně kyselá.
A opět nešvar – ta obsluha! U vedlejšího stolu si dvě zákaznice napřed musely říct, aby jim utřel stůl. Když se za hodnou chvíli vracel s hadrou, tak si ještě předtím po cestě musel poslat esemesku. Restaurace hotelu na náměstí v pravé poledne téměř prázdná, jen u jednoho stolu se neustále halasně bavili a smáli, s dvěma dívkami, asi kamarádkami.
Takže jsem se zařekli. Do hospody už na jídlo nejdeme.
Pěkně doma namazat dva krajíce máslem a poklást plátky natvrdo uvařeného vejce, posolit, popepřit a k tomu do termosky horkou bílou kávu.
***
***