Jak se hraje PANÁK?

Nemyslím teď žádnou dospěláckou, hospodskou hru s panákem vodky, či jiného „šnapsu“.
Ale původní dětskou hru, ke které stačila křída a kamínek.

***
***
Takového jsem viděl nedávno poprvé v životě.
My jsme kreslívali jen takové čtverečky.
Pamatujete si, kolik jich bylo a jak se to vlastně hrálo?

Paternita

Paternita je určení otcovství nebo autorství

Já už v tomto smyslu nic určovat nepotřebuji, už je pozdě…Usmívající se
Jenže tady jde o úplně něco jiného.

Nevím, z jakého důvodu, ale toto slovo si dala do vínku španělská firma.
Paterna (Valencia).
***
***

Hroznové víno bylo vynikající. Sladké jako med, s chutí a vůní jak má být.

***
***
Zato blumy příšerné!
Nezralé, tvrdé, bez chuti, vůně a zápachu. Absolutně nejedlé.
Provedu výměnu bytu a přestěhuji se před brány Kauflandu, do přízemí, tak abych to měl pár kroků a mohl jim to vždy jít otlouct o hlavu.
Nebo budu fakt drze ochutnávat, než to dám na váhu a do vozíku, abych nekupoval zajíce v pytli.
p.s.: Všimli jste si, že většina ovoce a zeleniny je v marketech přinejlepším II. třídy jakosti?

Jak to dělali kdysi, když je neměli.

Komíny.

Nebyly v jeskyních, nebyly v típí, nejsou v jurtách, nejsou v iglů …
Aspoň nemuseli dělat revize, a od zazděného trámu na půdě jim nemohl shořet barák.

***
***

Teď mi došlo, že ani paneláky je nemají???Překvapený

To je nějaký pokažený

Říká blondýna Iva Pazderková v notoricky známé a vtipné reklamě.

Já jsem to nepřeklápěl, ale přendal jsem tu marmeládu do jogurtu pěkně způsobně lžičkou.


Můžu říct, že jsem si pochutnal a nepátral jsem při tom, čím a jak pan Müller dosáhl tak věrné chuti a vůně malin. Mrkající

Nová móda

Desky OSB jsou velmi oblíbeným a cenově dostupným stavebním materiálem. Jsou to plošně lisované dřevěné desky, které se vyrábějí z dřevního odpadu, především z dřevní štěpky, hoblin a pilin. Při jejich výrobě se využívají pouze 100% obnovitelné přírodní zdroje, které jsou součástí tuhé biomasy a neustále dorůstají všude kolem nás. Desky OSB se sestavují ze tří vrstev a pojí se umělou pryskyřicí. Lisují se při velmi vysoké teplotě a tlaku a získávají tak vysokou odolnost, tuhost a pevnost. Kvalitní OSB desky nemají žádné suky, trhliny ani jiná poškození, které by snižovaly jejich pevnost a jsou tak vhodné ke stavběnejrůznějších konstrukcí, nosníků i záklopů střech. Obecně mají desky OSB velmi dobré izolační vlastnosti, jsou velmi dobře odolné proti vlhkosti, nárazům i vibracím a jsou zcela zdravotně nezávadné. Specifická konstrukce OSB desky nabízí velmi jednoduché vrtání, řezání i natírání.
Tolik informace přístupné na internetu. 

Co jsem viděl, tak ta tuhost, pevnost a hlavně kompaktnost se všude neosvědčila.
Zřejmě nemá sloužit jako konečná pochůzná vrstva, ale má na ně ještě „něco“ přijít.
Viz:
***
Podpadky dámských lodiček asi biomase neslouží.

šopa

Možná zase „střelím kozla“, ale budu tvrdit, že ne všichni víte, co tím myslím.
Je to výraz z „ostravštiny“, ale v tomto případě nemyslím boudu, bajdu, chatrč, ani kůlničku na dříví.
Souvisí to s předmětem, kterému se říká štylek.
Ještě pořád nic?

Tak na přelomu šedesátých a sedmdesátých let bylo nemyslitelné, aby šla slečna do tanečních a neměla na hlavě šopu.
Trávila proto hodinu i déle v koupelně před zrcadlem, v ruce štylek – speciální hřeben s hrotem na jednom konci a tupírovala si vlasy.
Tím hrotem se natupírované vlasy zvedaly do výšky – popostrkovaly nahoru, stále výš a výš, až vznikla ta „bouda“. Překvapený

Z karbonových vláken onen tupírovací hřeben určitě nebyl, byl to nějaký obyčejný prachsprostý plast (asi PVC – termoplast, nebo bakelit – termoset). Varianta s kovovým hrotem tehdy také k mání nebyla.
Děsná frajeřina byla, když ho chlapci nosili v zadní kapse „ryflí“ a ta špice vyčuhovala.

Jak dokládá ilustrační snímek, móda se stále vrací.

Odhalení

Nevěřil jsem vlastním očím

Když jsem po měsíci spatřil pod okny „svůj“ park

Tipovali jste nádherné varianty. Cokoli z toho, co jste uváděli bych si docela dobře dovedl představit.
Ale to, co tam doopravdy je by mně nenapadlo ani ve snu, ani v té nejbujnější fantazii.
Kdo jiný si to může dovolit, než ten, kdo má zeleň ve městě na starosti, tj. Technické služby, a.s.
Bez peněz z Evropské unie bychom ai v Jeseníkách žádnou zeleň neměli. Kdyby se raději ty miliardy „vrazily“ do postavení fabriky, která by dala těm zástupům nezaměstnaných jakoukoliv práci. Takhle budou v té revitalizované zeleni v oranžových vestách sbírat psí exkrementy.

Takže tipla to HANKA.

„Hlava pomazaná“

Nevěřil jsem vlastním očím

Když jsem po měsíci spatřil pod okny „svůj“ park

Počkal jsem si jen na příznivé světelné podmínky a hned jsem TO vyfotil.
MONSTRUM!!!
Kdo to mohl povolit?
A co na to ekologové a ochránci přírody?!
Nenapadlo mě nic jiného, jen že to musí být výplod nějakého chorobného mozku.
Včera jsem to obešel a už se na původně holé desce objevil obří plakát.
Pochopil jsem.
Vás budu ještě chvíli napínat a nechám vás hádat. Kdo tam má reklamu?

Jako noty na buben

Doslova tak, mi připadá jízdní řád místní MHD.

Jednou za hodinu, to mi opravdu nepřipadá jako Orion expres.
A jsou tam nějaké záhadné vysvětlivky, ve kterých aby se čert vyznal.
Takže když máte k zastávce pět kroků, a vidíte levou směrovkou blikající a rozjíždějící se

autobus, tak máte smůlu. (To není jako v Brně, kdy za ujíždějícím spojem běží důchodce – držitel průkazky ZTP a berlí bouchá do tramvaje a kříčí zastavte!)Smějící se
Sedím tedy na zastávce, takto postižený a vejrám kolem sebe. Naproti, přes cestu vidím poutač s Gambrinusem. Aha, hospoda, dám si pivo, říkám si v duchu. Zvedl jsem tudíž své staré kosti a jdu tam. Jenže ouha, to byly potraviny. Kupodivu pultovka s ochotnou a milou prodavačkou. Zaujala mě reklama na točené víno. Dal jsem se do hovoru a byl jsem ujištěn, že nemusím mít žádnou prázdnou plastovou láhev od Mattoni nebo Poděbradky, ale, že ji dostanu grátis.
Veltlínské zelené můžu.
Litr a půl za 72 Kč, no nekupte to.
A tak sedím na lavičce moderní zastávkové budky a popíjím.
Cestu z prudkého kopce a po příkrých schodech bez zábradlí od Janáčka k Bečvě, jsem jakž-takž zvládl (polovina „plastovky“ byla v tu dobu prázdná).
Příští den jsem koupil dalšího půl litru. Je opravdu dobré – vřele doporučuji.
Obchůdek je mezi mostem přes řeku Bečvu a světelnou křižovatkou pod náměstím (možná jedinou v Hranicích, ale nechci jim křivdit, to my u nás nemáme ještě ani jednu).

Aby si Jaruška mohla zavzpomínat

Možná už tyto obrázky – koláže jí více přiblíží její dětství a návštěvy u babičky.

Ostaní, kteří nepoznají ze kterého města je toto náměstí, mají smůlu. Úžasný


Jiná varianta

A ještě jedna