Verše
-
Ján Kollár – Slávy dcera
Aj zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,někdy kolébka, nyní národa mého rakev.Stůj noho! posvátná místa jsou kamkoli kráčíš,k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled,neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku,jež vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnouv těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil.Horši nežli divé války, hromu, ohně divější,zaslepenec na své když zlobu plémě kydá.Ó věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící,ó krajino, všeliké slávy i hanby obraz!Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné,od Dunaje k hltným Baltu celého pěnám:krásnohlasý zmužilých Slavjanů kde se někdy ozýval,aj oněmělť už, byv k ourazu zášti, jazyk.A kdo se loupeže…
-
MOR HO
Samo Chalupka Zleteli orly z Tatry, tiahnu na podolia, ponad vysoké hory, ponad rovné polia; preleteli cez Dunaj, cez tú šíru vodu, sadli tam za pomedzím slovenského rodu. Duní Dunaj a luna za lunou sa valí:nad ním svieti pevný hrad na vysokom bralí.Pod tým hradom Riman—cár zastal si táborom:belia sa rady šiatrov ďalekým priestorom.Pokraj táboru sedí cár na zlatom stolci;okol neho cárska stráž, tuhí to paholci;a pred cárom družina neveliká stojí:sú to cudzí víťazi, každý v jasnej zbroji.Pobelavé kaderie šije im obtáča,modré ich oči bystro v okolo si páča.Rastom sú ako jedle, pevní ako skala,zdalo by sa ti, že ich jedna mater mala.Krásna zem — jej končiny valný Dunaj vlaží,a…
-
Maryčka Magdonova
Maryčka Magdonova je jedna z nejznámějších básní ze sbírky Slezské písně od slezského autora Petra Bezruče. Vedou se diskuze o tom, zda Bezruče k jejímu napsání neinspiroval skutečný život stejnojmenné dívky. Šel starý Magdon z Ostravy domů,v bartovské harendě večer se stavil,s rozbitou lebkou do příkopy pad.Plakala Maryčka Magdonova. Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil.Pod vozem zhasla Magdonova vdova.Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot,nejstarší Maryčka Magdonova. Kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?Budeš jim otcem a budeš jim matkou?Myslíš, kdo doly má, má srdce takytak jak ty, Maryčko Magdonova? Bez konce jsou lesy markýze Gera.Otcové když v jeho robili dolech,smí si vzít sirotek do klínu drva,co pravíš, Maryčko Magdonova? Maryčko, mrzne a…
-
BARD SLEZSKÉHO LIDU
Petr BezručOstrava Sto roků v šachtě žil, mlčel jsemsto roků kopal jsem uhlí,za sto let v rameni bezmasémsvaly mi v železo ztuhly. Uhelný prach sed mi do očí,rubíny ze rtů mi uhly,ze vlasů, z vousů a z obočívisí mi rampouchy uhlí. Chléb s uhlím beru si do práce,z roboty jdu na robotu,při Dunaji strmí paláce,z krve mé a z mého potu. Sto roků v kopalně mlčel jsem,kdo mi těch sto roků vrátí?Když jsem jim pohrozil kladivem,kdekdo se začal mi smáti. Abych měl rozum, šel v kopalnu zas,pro pány dřel se jak prve –máchl jsem kladivem – teklo to v rázna Polské Ostravě krve! Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,nech…
-
Národní hrdost
Karel Jaromír Erben: POLEDNICE U lavice dítě stálo,z plna hrdla křičelo.„Bodejž jsi jen trochu málo,ty cikáně, mlčelo! Poledne v tom okamžení,táta přijde z roboty:a mně hasne u vařenípro tebe, ty zlobo, ty! Mlč! Hle husar a kočárek –hrej si! – tu máš kohouta!“ –Než kohout, vůz i husárekbouch, bác! letí do kouta. A zas do hrozného křiku –„I bodejž tě sršeň sám – !Že na tebe, nezvedníku,Polednici zavolám! Pojď si proň, ty Polednice,pojď, vem si ho, zlostníka!“ –A hle, tu kdos u světnicedvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divépod plachetkou osoba;o berličce, hnáty křivé,hlas – vichřice podoba! „Dej sem dítě!“ – „Kriste Pane,odpusť hříchy hříšnici!“Divže smrt ji neovane,Ejhle tuť – Polednici!…
-
VELIKONOCE
Nohy, nožky, nožičky,do sucha i do slané vodičky.Rostou pěkně z dupky,tak do života hupky, hupky. Do světa šlapou chodidla,ze severu na jih zpravidla.Hody, hody, do pohody,mají rády hodně vody. Vejce jsou sice keto,ale už aby bylo léto.Koleda...
-
Balada o noze
BALADA O NOZE Nožky, nohy, nožičky, chtějí trochu mastičky, anebo víc, do školy už fič. Vazelína flava, sílu nohám dává, pravidelnost zaručí, běhat nohy naučí. Je-li holt noha DIA, nic není platné jíst BIA. Moje, tvoje nebo mnoha, hojí se zle...
-
Vyznání
VYZNÁNÍ Zamiloval jsem se tragicky, do bílého sportu. Vidím to tak, že navždycky, do hráček, k čertu! Líbí se mi, že je to sport bílý a sukýnky jsou krátké. Je k němu zapotřebí hodně úsilí, ale štěstí je někdy vratké. Máme jednu hráčku...
-
12. dubna dvatisícejedenáct
Jsi jako prvosenka jarní, ze které míza citů prýští, a není to jen na pár dní, ani sníh ten tok neroztříští. Jsi jako léčivý kopinatý jitrocel, beraní jazyk proti kašli i žaludku, proto mám zdraví pevné jako ocel, a je to jen tvá zásluha...
-
17. listopad – báseň
0 0
