VELIKONOCE

Nohy, nožky, nožičky,
do sucha i do slané vodičky.
Rostou pěkně z dupky,
tak do života hupky, hupky.
 
Do světa šlapou chodidla,
ze severu na jih zpravidla.
Hody, hody, do pohody,
mají rády hodně vody.
 
Vejce jsou sice keto,
ale už aby bylo léto.
Koleda, koleda Miri,
kéž bychom se tam ještě vrátili.
 
Ó kolena, kolena tvé,
obě dvě, pravé i levé.
Bužírková žíla pletená,
takovou jen tak každý nemá.
 
Velikonoce budou za rok zase,
podle víry ve stejném čase.
Takže Vás ženy opět vyšupem,
úplně stejným postupem.
 
Ať Vám nohy běhají,
a to co mají nechť dělají.
My dostaneme vejce i slivovičku,
a zazpíváme Vám písničku.

Balada o noze

Balada o noze

Nožky, nohy, nožičky,
chtějí trochu mastičky,
anebo víc,
do školy už fič.

Vazelína flava,
sílu nohám dává,
pravidelnost zaručí,
běhat nohy naučí.

Je-li holt noha DIA,
nic není platné jíst BIA.
Moje, tvoje nebo mnoha,
hojí se zle - ani zaboha.

První prst jmenuje se palec,
je to potvora - zhýralec.
Děti říkají mu paleček
a tatínkovi jejich maminky dědeček.

Tak opatrujte se trošičku,
ať nemusíte volat sestřičku.
V hodině duchů jen "malá" svačina,
pak nepomohou ani doktorů tria.

Vyznání

Vyznání

Zamiloval jsem se tragicky,
do bílého sportu.
Vidím to tak, že navždycky,
do hráček, k čertu!
Líbí se mi, že je to sport bílý
a sukýnky jsou krátké.
Je k němu zapotřebí hodně úsilí,
ale štěstí je někdy vratké.
Máme jednu hráčku,
která má vůli nezměrnou.
Rád bych jí říkal miláčku,
ale vím, že nikdy nebude mou.
Tak čumím s nosem na monitor,
až mě z toho pálí oči.
Jak běhají za míčkem přes celý prostor,
nemohu si pomoci.
Když hraje s Sie Šu-wej i bez
je to na prestižní cenu.
I po vyhraném Wimbledonu je čurbes,
a je to k obrazu mému.
Děkuji Ti Báro,
promiň tu žoviálnost.
Nevím, jak se to stalo,
mám z Tebe velkou radost.
Známe se důvěrně tak napůl,
Ty mě ne, já Tebe ano.
Opatruj si zdraví, ať nejsi vejpůl,
a šťastné každé nové ráno.

12. dubna dvatisícejedenáct

Jsi jako prvosenka jarní,
ze které míza citů prýští,
a není to jen na pár dní,
ani sníh ten tok neroztříští.
Jsi jako léčivý kopinatý jitrocel,
beraní jazyk proti kašli i žaludku,
proto mám zdraví pevné jako ocel,
a je to jen tvá zásluha vskutku.
Jsi jako stálice nebeských planet
která krouží kolem mého ich,
i výfuku zvuk, skútru Manet,
dva na něm jedeme – má pořádný zdvih.
Jsi jako cytoplasma buněčná,
jako kapitálu nadhodnota,
jsi z nás dvou ta věčná,
jako lásky prokaryota.

Nádherná báseň od Vendy

Chtěla bych ti být vděčná za to, že

Chtěla bych ti být vděčná
za to že dýchám
nádech výdech
chtěla bych ti být vděčná
za to že očima vnímám všechny barvy světa
Sedm barev duhy a nespočet jejích odstínů
Černou a bílou
protiklady se přitahují

Chtěla bych ti být vděčná
za to, že slyším
vzdálený zvuk motoru,
štěkot neurotického psa
mňoukání rozmazlené kočky
plechovou hudbu z rozhlasu
a vymazlenou hudbu ze sluchátek.

Chtěla bych ti být vděčná
za hořkost kyselost
za sladkost
za tisíce chutí
pistáciovou zmrzlinu
pralinky a slané mandle
fernetovou hořkost
melounové opojení.

Chtěla bych ti být vděčná
za sametové pohlazení
ledový dotyk hedvábí
měkkost mohérové vlny
jemnost  peříčka
tvrdost oblázků
hrubou strukturu stromové kůry
a plyšové zachumlání.

A taky za vůně růží a fialek
omamnou vůni jasmínových květů
Ale taky citronů a jablek
grilované ryby
koření všední i nevšední
(badyán skořice hřebíček)
vůně čerstvě upečeného chleba
vůně vody léta a jehličí

Chtěla bych ti být vděčná
za to že
vidím
slyším
chutnám
čichám
dotýkám se

A někdy jsem nevděčnej spratek
plný bolesti
a je mi všechno fuk.

Ale přesto
přesto jsem ti vděčná.