Jedna tvrdá pravda

Povídá černoch bělochovi:

černý se my už narodíme,
černý jsme – ať je nám zima nebo horko,
černý jsme – i když je nám špatně a černý i umřeme.

Kdežto vy se narodíte růžový,
když je vám zima jste fialový,
když je vám blbě jste zelený,
když jste nemocný, jste žlutý,
když nemůžete dejchat, jste modrý,
když se vztekáte zrudnete,

a teprve až mrtví máte barvu bílou.

Tak kdo je tu, kurva, barevnej !!! ??? !!!

Hypnóza léčí

Žena přijde domů a povídá svému manželovi: „Pamatuješ jak mě pořád bolela hlava celé ty roky? Tak je to pryč!“
„Žádné bolesti hlavy?“ ptá se manžel. „Jak se to stalo?“
Jeho žena odpovi: „Margie mě doporučila k jednomu hypnotistovi a ten mi poradil si stoupnout před zrcadlo, divat se soustředěně na sebe a opakovat:
Nebolí mě hlava!
Nebolí mě hlava!
Nebolí mě hlava!
No a ono to funguje! Veškerá bolest hlavy je pryč!“
„No to je skvělý!“ nadšeně přitakává manžel.
Jeho žena pak říká:
„Víš, ty taky nejsi bůhvíco v posteli posledních pár let, proč za ním taky nezajdeš, třeba ti něco poradi?“ Manžel souhlasi, že to udělá.
Po jeho první návstěvě u hypnotisty se manžel vrátí domů, strhá ze sebe šaty, popadne manželku do náruče a odnaší ji do ložnice.
Položí ji na postel a povida:“ Nehýbej se, hned jsem zpátky!“
Odejde do koupelny, vrátí se za pár minut a skočí do postele. Pomiluje vašnivě manželku, jako nikdy předtím.
Jeho žena celá omámená zvolá – „No tak to bylo teda úžasné!!“
Manžel odpovi: „Nehýbej se, hned jsem zpátky!“
Odejde znovu do koupelny, vrátí se zpátky a druhé kolo je ještě užasnější než poprvé.
Manželka se posadi na posteli, hlava jí jde do závratě a jenom slastně vzdychá „Pane Bože, pane Bože…“
Manžel opět řekne: „Nehýbej se, hned jsem zpátky,“ a odejde do koupelny.
Tentokrát ho ale manželka potichu následuje, a tam, v koupelne, ho uvidi zírat na sebe do zrcadla a řikat:
„To není moje manželka, to není moje manželka, to není moje manželka, to není moje manželka!“

Poslední rozloučeni se zesnulým se koná přiští sobotu….

Co to kouříš?

Žába se ptá vlka: „Co to kouříš?“
Vlk: Trávu.
Žába: „A jak se to kouří?“
Vlk: „Hele žábo, to si musíš dát toho největšího práska přímo do plic a dlouho to udržet.“
Žába: A jak dlouho to mám v sobě podržet?
Vlk odpoví: Tak dlouho, jako bys plavala pod vodou, na druhou stranu řeky a zpátky.“
Žába si dá práska a skočí do vody. Nevydrží to a na druhém břehu se vynoří a vyfoukne. Tam na ni kouká hroch a hned se ptá:
„Žábo, co to tady provádíš??“
Žába: „Ale… učím se kouřit trávu.“
Hroch: Já chci taky.
Žába: „Tak to musíš plavat na druhý břeh, tam je vlk a on tě to naučí. Hroch plave, plave, vynoří se na druhým břehu. Tam na něj vejrá zhulenej vlk s vypoulenýma očima a křičí:
„TY VOLE ŽÁÁÁBO!!!! UŽ VYFOUKNI!!!!“