Zelňáky „pomojemu“

Ukázka zdravější varianty bramboráků.
Bramboráky se zelím, neboli zelňáky.

Tuto variantu bramboráků dělám jen vyjímečně i když obě suroviny mám rád, tedy kyselé zelí i pravé bramboráky.

Odkaz: https://www.toprecepty.cz/recept/20561-zelnaky-pomojemu/

Vtip je v tom, že se mi zdálo zelí příliž těžké, tak jsem chtěl těsto trochu odlehčit. Udělal jsem z pšeničné mouky a droždí omládek a ten pak vmíchal do zbytku surovin na bramborák. Při pečení se placky krásně zvedly i když po vychladnutí se trochu zplaskly.
Nicméně celkový dojem byl vynikající, chuť, vůně a přitom racionální strava.

Bramborák Bléééééééé

Na Dny piva, jsem nešel ani tak kvůli pivu,


protože žádný velký pivař nejsem, ale kvůli bramboráku. Ne, že bych si ho doma neuměl udělat, ale kdo má pak umývat ten sporák!
Takže napřed jsem si koupil jeden točený budvárek a hned jsem nedočkavě běžel k prvnímu nejbližšímu stánku. Jeden asi vůbec první kousek mu tam už ležel a než se usmažil druhý musel jsem počkat. Hrdě a vítězoslavně jsem k lavičkám nesl na tácku dva bramboráky bratru za pouhých 70 Kč. Už to mě málem omráčilo, ale co bych nedal za mou oblíbenou pochoutku. U stolu jsem hned všem nabízel, ať si berou také. A pak jsem si s chutí zalomil.

No to byl hnus!

Za prvé byl hořký asi jako když si myslíte, že jste v lese našli Hřib pravý a pak, když do něj kousnete, zjistíte, že to byl „hořčák“.
A za druhé měl pachuť a páchnul po nějakém divném tuku. Postupně, když vychladal, tak jsem měl rty jako namazané lojem. Uvažoval jsem na čem to mohli smažit. Nakonec jsem došel k předpokladu, že to musel být nějaký stužený pokrmový tuk obsahující hovězí nebo skopový lůj.

Každý, kdo ho ochutnal se ošklíbal

a nakonec se nedojedl a skončil v odpadkovém koši. V celém areálu byly asi ještě další tři stánky, kde bramboráky smažili, ale další nekřesťanské peníze jsem již vyhazovat nechtěl.
Při odchodu ze slavnosti piva jsem si chtěl spravit chuť nějakýk kusem masa. Tentokrát jsem poctivě obešel všechny stánky, abych si obravdu vybral to nejlepší a nenechal se už napálit. Zalíbil jsem si ten, který měl vedle sebe plechovou skříň s komínem – udírnu. Nechal jsem si nandat kousek uzeného kolena a k tomu plátek uzené krkovičky.

A zase blééééééé

Maso bylo z nepochopitelných důvodů studené jako psí čumák a tvrdé, že nešlo ani mými zdravými zuby ukousnout. Neměl jsem sílu ani teď a ani před tím jít si stěžovat. Tato porce masa (cca 25 dkg) přišla tentokrát na 98 Kč. Nas**ný jsem byl jako brygadýr a pokazilo nám to jinak vcelku hezký den.

Tady je ilustrační foto