Moderna

Moderna je jedna z mnoha očkovacích vakcín proti Covid – 19.

Vakcína firmy Moderna proti onemocnění COVID-19 je určena k prevenci onemocnění způsobeného virem SARS-CoV-2 (onemocnění COVID-19) u osob ve věku 18 let a starších. Obsahuje molekulu označovanou jako mediátorová (messenger) ribonukleová kyselina (mRNA), která v sobě má instrukce k tvorbě proteinu ze SARS-CoV-2, tedy viru, jenž způsobuje onemocnění COVID-19. Neobsahuje samotný virus a nemůže způsobit onemocnění COVID-19.

Podává se ve dvou dávkách, obvykle do svalu v horní části paže, a to s odstupem minimálně 28 dní. Organizace dodávek vakcíny je odpovědností národních orgánů. Další informace k použití vakcíny najdete v příbalové informaci, poradit se také můžete se svým lékařem.

Vakcína organismus připraví na to, aby byl sám schopen bránit se proti onemocnění COVID-19. Vakcína obsahuje molekulu označovanou jako mRNA, která obsahuje instrukce k vytvoření spike proteinu. To je protein nacházející se na povrchu viru SARS-CoV-2, který virus potřebuje k tomu, aby mohl vstupovat do buněk organismu.

Když se vakcína podá člověku, některé z jeho buněk získají instrukce z mRNA a dočasně začnou vytvářet spike protein. Imunitní systém dané osoby poté rozpozná tento protein jako cizorodý, začne vytvářet protilátky a aktivuje T buňky (bílé krvinky) pro obranu organismu. Jestliže se daná osoba později setká s virem SARS-CoV-2, její imunitní systém jej rozpozná a organismus bude připraven se proti němu bránit. Molekula mRNA z vakcíny v těle nezůstane, nýbrž se krátce po vakcinaci rozloží.


Moje diabetoložka mě nemusela dloho přesvědčovat, protože tvrdí shodně s primářem ARO, že jestli se dostanu na JIP ještě jednou, tak to bude konečná. Dostal jsem od ní jedinečný kód. Proto jsem se právě zaregistroval jako chronicky nemocný pacient.

0
0

HEREČKY A HERCI V SOUČASNÉ DOBĚ

NE, ŽE BYCH PREFEROVAL UMĚLCE A OPOMÍJEL SPORTOVCE NEBO ŘEMESLNÍKY.
Ale chci psát hlavně o jedné herečce.
Také bych chtěl ale napřed vzpomenout třeba o těch hercích, kteří už možná mezi námi nejsou, ale mi se vryli nesmazatelně do paměti. Tak naříklad Ladislav Pešek, Jaroslav Marvan, Miloš Kopecký, Jaromír Hanzlík, Lukáš Vaculík, Josef Abrhám, Josef Bek, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák a další – to jen tak namátkou.
Mimořádné místo si u mě zaslouží Jana Preissová, František Němec, Tomáš Holý a to hlavně díky autorce, scénáristce a režisérce Marii Poledňákové.

Herců a herček je hodně a teď to možná nemají lehké – ostatně jako jiné další profese.
Relativně štěstí mají ti, kteří hrají v televizních seriálech.
Sledujeme Ulici (mimochodem jsem četl, že slaví 400 díl). Vstoupila do děje rozvádějící se stomatoložka, která se “udělala” pro sebe a má svou ordinaci. Jenže, jenže …
Kdo nesleduje, tak neví, ale holka propadla alkoholu.
Ale každý, kdo má doma – nedejbože – alkoholika, nebo někoho zná a zažil, tak ví o čem je řeč. Neviděl jsem možná za posledních třicet let tak excelentní a přesvědčivý výkon. Mluvím samozřejmě o Lindě Rybové.

Zdroj: Novinky.cz

Vůbec nechápu jek nejen ona, ele i další herci dokáží něco podobného.
Snad jen rovněž mimořádný výkon Vladimíra Menšíka ve filmu Dobří holubi se vracejí. Také jsem slyšel vyjádření jednoho režiséra, že Libuše Šafránková není herečka – ale přírodní úkaz.

0
0

Je to HOAX, NEBO NE?

Přišlo mi to e-mailem, takže možné je všechno.

Citace:
“Přijíždím do areálu jesenické nemocnice, kde mě čekají tři směny za sebou na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Naše oddělení je malé, a tak jej nebylo možné rozdělit na covidovou a necovidovou část. Nová jednotka intenzivní péče pro pacienty s covidem vznikla z části chirurgického oddělení. Do dneška disponovala dvěma lůžky s ventilátory, které se běžně používají na krátké převozy nemocných. S povděkem přijímám informaci, že nám konečně poslali i kvalitnější přístroj s možností více podpůrných režimů. Primář mi ale současně s ustaranou tváří sděluje, že tedy máme poslední provizorní ventilaci. Bude se nicméně snažit někoho přeložit do jiné nemocnice. Dlouhodobé a opakované obvolávání okolních větších špitálů je pěkně tvrdý chlebíček. I když je tato spolupráce formálně domluvena, v praxi jejich lékaři upřednostňují vlastní pacienty.

Běžnou pracovní dobu strávím na operačním sále při anestezii akutních výkonů. Všechny plánované operace jsou nyní odložené. Noční služba znamená přesun na ARO za pacienty, kteří vyžadují intenzivní péči. Bohužel se od rána nepodařilo žádného z nich přeložit jinam.

Večer zvoní telefon. Sloužící internista oznamuje, že odpoledne přijal starou paní s pozitivním testem, u které se prokázal těžký zápal plic, a žádá konzilium. V provizorním filtru před oddělením na sebe nasoukám overal a ostatní ochranné pomůcky a na pokoji mě lékař uvádí ke staré paní, která sotva lapá po dechu. Je jasné, že musím rychle konat. Se sestrou připravím a provádím zajištění dýchacích cest, napojení na ventilátor, zavedení katetrů do centrálního žilního řečiště a arterie.

Její stav je nyní stabilizovaný, ale obsadila poslední volné místo. Pokud bude nutné přijmout dalšího pacienta, budu muset jiného přeložit, a pokud to nebude možné, ukončit péči u toho nejméně perspektivního. Při tomto pomyšlení mě mrazí v zádech. Během svojí pětatřicetileté lékařské praxe jsem se do takové situace nikdy nedostal a nevěřil jsem, že by k ní mohlo někdy dojít. Až do pandemie byl vždycky dostatek kapacit na poskytnutí potřebné pomoci. Nezbývá než věřit, že nikdo, o kom vím, že je na hraně dechové nedostatečnosti, se během služby nezhorší a nepřivezou nikoho takového zvenčí.

Odcházím naskrz propocený a vím, že jsem nyní na řadě v telefonování. Zároveň myslím na sestru, která musí sama neustále kmitat mezi všemi pacienty v umělém spánku na ventilátorech a kontrolovat jejich stav. Jak jsem tušil, moje úsilí je marné, všude sloužící lékaři odmítají covid + pacienta na ventilační terapii, protože nemají místo. Jen ve Fakultní nemocnici Olomouc mi lékařka přislíbila, že jednoho vezme, ale až ráno. Zbytek noční služby je naštěstí klidný.

Druhý den dělím čas mezi operační sály a ARO. Primář přebírá službu v „call centru“. V Olomouci je do rána vše jinak a místo už pro nás nemají. Nakonec jednoho pacienta udáme ve Šternberku.

Odpoledne moje služba končí. Některé věci, jako včerejší hrozba Sofiiny volby, ve mně zůstávají jako jizva po zhojené ráně. Když čtu rozhovor s lékařem velké pražské nemocnice o tom, jak dobře zvládají pandemii, přeji mu, aby strávil alespoň jednu službu u nás. Možná by měl zítra primář poslat několik pacientů jemu. O pomatencích, kteří mluví o „chřipečce“, ani nemluvím. A když slyším holedbání politiků, jak zdravotnictví epidemii zvládá, ozve se ve mně hlas – ale za jakou cenu? Nemyslím jen vypětí zdravotníků, zbytečné přetěžování systému, ale taky těžké zanedbávání standardní péče, jehož následky jsou jasně patrné už teď a bezpochyby se budou ještě dlouho projevovat ve vyšší nemocnosti a úmrtnosti na „necovidové“ diagnózy. To vše se mi honí hlavou, dokud ji neovládne endorfin, jak na kolečkových lyžích prudce stoupám na Červenohorské sedlo.” Konec citace.

Autor pracuje jako anesteziolog.

odkaz: www.respekt.cz

0
0