Vendula Svobodová – Pizingerová je těhotná

Píše bulvár.

Takže kdoví jestli.
Jedna paní povídala. Ale na druhou stranu pokud to má reálný základ, tak je to věc dvou lidí, většinou muže a ženy a vznikne tak rodina – základ státu.
Věřím, že to s manželem dobře zvážili; vzhledem k jejímu věku; zeména když je její manžel lékař – gynekolog. Josef sportovec.
Porodníkem je gynekolog Pavel Calda, který v ničem nevidí problém. Pokud má žena jakž takž pravidelné menstruace a ovuluje, tak proč ne. Navíc, pokud je na tom fyzicky nadprůměrně. A koneckonců těhotenství není nemoc. Přehání se to, ale traduje se , že ženy kdysi jednotily řepu, porodily a dál okopávaly třeba brambory.
Samozřejmě ji přeji, aby byly obě v pořádku, zdravé a šťastné. Vůbec nechápu některé komentující, kteří jí podle jejích slov přejí, aby se ji narodilo postižené dítě.
Úplně chápu, že chce o 15 let mladšímu manželovi dopřát potomka.
Na druhou stranu, je rozdíl jestli těhulka žije ve městě nebo na vesnici. To jen za „komančů“ bylo idealistické heslo: „Setřeme rozdíly mezi vesnicí a městem.“ U nás v pohraničním městě (skoro vesnici) není ani Globus, ani Tesco a už vůbec ne Makro. Dokonce jsem, byl poučen, že nemáme hypermarket Albert, ale jen supermaret – což je veký rozdíl. Koupili jsme nedávno kumquat v domění doplnění vzácných vitamínů. Přesto, že je manželka vybírala kus po kuse a dokonale prohlížela, tak jsme jich za dva dny polovinu nahnilých museli vyhodit. Hrušky nemají žádnou chuť, o broskvích ani nemluvě. Jedna hruška na druhý den shnila. Kiwi není vůbec, pomelo jakbysmet.
Zato, když se nám zachce králíka, tak je bez hlavy a bez vnitřností. Brzy nastane doba, kdy si na vesnici nebudou moct zabít ani čuníka.

Glosa 16/2020

Ve Vojenské nemocnici v Olomouci mají údajně nenjnovější přístroj MR. Praktik mě tam chtěl poslat,, ale tehdy prý ještě neměli program na cévy. Tak by tam mohl teď poslat manžeku s páteří, která ji pořád bolí, a to tak, že dost.
Název Vojeská je už jen alias, protože armádu nemáme, máme jen Mírové sbory, které hlídají demokracii v Afghanistánu, Iráku, Iránu, Lybii, Číně, Mongolsku, Faerských ostrovech, a na Marschallových ostrovech.
V autoparcích stojí tanky T-34, auta Praga V3S a motorky JAWA 350.

Mnohomluvní politologové

Pehe Jiří – politolog se možná zbláznil?
Vyjádřil se totiž veřejně takto: „Pokud bude chtít občanská společnost donutit po auditu EK Babiše k odchodu, nebudou stačit demonstrace ve festivalovém duchu jednou za dva za tři měsíce. Bude zapotřebí scénář Hongkong, Chile, Libanon. Tedy demonstrace každý den, dokud AB neodejde.“
Nechápu, co dějají všechny ty rozvědky, výzvědné služby či špionážní služby („bis, fbi, fsb, úzsi, cia, svr, vz, gru“, atd… ), že nekonají proti podněcování k násilí. Ta nenávist z těch demonstrujících přímo stříká! To čekáme, až to přeroste v ozbrojený puč, nebo v občanskou válku?
Naštěstí policiii a armádu má pod „palcem“ vláda a to je AB.
Nemyslím si, že je případné nás srovnávat s Latinskou Amerikou, Asií, Středním východem, Ukrajinou, Krymem, atd…
Jak může někdo vykládat politickou moc, aniž by respektoval svobodné volby a presumpci neviny?
Samozřejmě oni to ti mluvčí lidu dovedou tak mistrně obkecat, že se v tom i vysoce inteligentní člověk ztrácí. Podobné je to i s advokáty, proto trvají některé kauzy i desítku let.

Genderové nesmysly

Genderové nesmysly
Reaguji na článek viz. odkaz.
http://flying-cloud.blog.cz/1901/kam-to-az-dopracujeme-s-genderovymi-audity-a-s-dalsimi-nesmysly
Cituji autorku článku: „Svět by už neměl dovoleno být barevným, protože modrá by diskriminovala ženy a růžová by diskriminovala muže. Propadli bychom se do nudné šedi, která by byla pod neustálou kontrolou auditorů a státem.
Nesouhlasím s neustálou snahou těchto pochybných organizací o ovlivňování podnikatelů – lidí, kteří měli nápad a neměli strach jej prosadit. A nejedná se jenom o genderovou problematiku. Jako příklad bych uvedla nedávný případ s majitelem restaurace, který byl zažalován, protože zakázal přístup dětí do své restaurace, jelikož jsou hlučné. Znovu – je to jeho podnik, jeho idea, a především ZA JEHO PENÍZE.
I kdyby do své zatracené restaurace nechal vstoupit pouze osobu narozenou v roce 1950 a vstupu by stáli nabušení vyhazovači požadující občanský průkaz, je to čistě problém majitele restaurace. Jeho. Problém. Když do svého podniku budu přijímat jenom ženy, bude to taky jenom můj problém. Nebudu chtít nikoho diskriminovat, bude to moje podnikatelksá idea.“ Konec citátu.
Je mi silně proti srsti, že bych měl chodit ve veřejných objektech na WC společné pro muže a ženy. Už dost na tom, že se z vedlejší kabinky ozývají zvuky neklamně svědčící o porno rychlovce heterosexuálního páru. Prostě je to lidský a není to vždycky a není nic horšího než rozdělat a nechat tak. Jako muž jsem schopen přimhouřit obě oči a závistivě se pousmát.
Už tak mi vadí, že jsou teď ty moderní kabinky dělané tak fórově (asi je vysoutěžila firma s nejnižší nabídkou) , že je k sousedovi vidět na nohy a na hlavu, o zvucích nemluvě. Je docela možné, že se najdou individua, které to vzrušuje. Ale třeba ve škole, kde je v řadě kabinek jedna vyhražena kantorovi, zamyká se a klíč visí ve sborovně, tak neutrpí náhodou autorita učitele, když vyjde z kabinky zároveň se žákem poté, co ho stihla hlučná ratibořská? V jednom nejmenovaném krajské městě čuměla s prominutím „hajzlbaba“ ve veřejných záchodcích na muže čurající ve stoje u žlábku s naasfaltovanou stěnou.
Pisatelka zmiňuje znamenalo by to, že i v dolech by bylo 50% horníků a 50% hornic“ – viděl už někdo z vás někdy hornici, takové slovo ani neexistuje. Můj děda byl havíř a kutal uhlí vleže ve sloji vysoké 50 cm se zbíječkou v ruce.
Učil jsem ve třídě kde bylo třicet děvčat oboru prodvač-ka a jeden chlapec, podobně tomu bylo u cukrářek. Vnučka chodi Také na střední pedagogickou školu a tam jsou ve třídě samé dívky. Viděl už někdy někdo učitele mateřské školy (leda tak jako tu jitrničku z pohádky Obušku z pytle ven…)?
Připadá mi, že tyhle nesmysly mají kořeny v západní společnosti a v přílišné, pokřivené demokracii. To v čem bychom si měli vzít z „velkého bratra“ příklad, to necháme ležet bez povšimnutí a kraviny přebíráme aniž bychom respektovali dějinné a společenské odlišnosti.
Americké dějiny jsou staré 200 let, kdežto ty naše dva tisíce let.

Panelové domy

Panelové domy
Tyto doslova přehlížené stavby nám věrně slouží již přes půl století. Paneláky nejsou komunistický výmysl, nejsou všechny stejné a nejsou ani nekvalitní či podřadné bydlení.
V panelových domech bydlí čtvrtina obyvatel České republiky.
Tolik na úvod s použitím http://panelaky.info
Mám kamaráda od dětství. Byli jsme spolu u prvního svatého přijímání a pak jsme spolu vypili nejednu štamprličku, nejedno Cinzano, Martini a navštívili nejednou Zimní zahradu, kavárnu Fenix, bar Rubín, Violu, atd. Vyrůstali jsme vedle sebe a spolu v rodinných domcích v příměstské obci. Od šesté třídy jsme se trochu vzdálili, protože otec jako státní zaměstnanec dostal přidělen byt. Nový byt na novém sídlišti, které vyrostlo nedaleko na polích. Dlouho po tom začal pod vlivem rodiny a okolí nazývat paneláky, že jsou to králíkárny. Nejraději bych ho dnes za to nakopal do zadku, ale on už to neříká.
Já jsem ztrávil delší část života v panelácích a kratší v rodinném domku, on to měl a má právě naopak.
Mám pořád v živé paměti ty kontrasty a revoluční změny. Řezání a sekání dřeva, dělání třísek, skládání uhlí, neustálé zatápění, vynášení popela, nahřívání vody na koupání v kotli, koupání jednou týdně v prádelně. A najednou ústřední topení, vana, teplá a studená voda, kuchyňská linka s dřezem, plynový sporák, parkety, výtah, denní odvoz odpadků (na sídlišti nebyly žádné popelnice, ani kontejnery). Jediné malé, dočasné negativum bylo, že se do domů chodilo po prknech a v blátě, takže byly nutné gumáky a přezouvání se. Nebyly totiž ještě vybudované chodníky, osázená zeleň a budovala se až pak občanská vybavenost.
Dělám tady a teď takového amatérského kronikáře. Nová generace, naše vnoučata a jejich děti musí mít možnost si někde přečíst pravdu. K přihlédnutí k dnešní době a k tomu co se děje v politice, potažmo ve vzdělávání a v deformaci a kroucení historie, nemám důvěru už ani v historické prameny. Kdo ví, co všechno si tam kronikáři přibarvili a upravili k obrazu svému.
Koneckonců si možná také, v návalu nostalgie, minulé roky idealizuji.
Nedovedu si ale přestavit, že by současný režim a vláda dokázali postavit za tak krátký čas tolik bytů. V Ostravě – Porubě a jejich osmi obvodech žije 66 000 obyvatel.

KDE KONČÍ SVĚT

Kandidát na TT od 7.1.2019 – 13.1.2019 mi nevyšel.

Ale když už jsem ho měl předpřipravený, tak co už…
Svět nikde nekončí, napadlo mě jako první, když jsem si přečetl téma týdne. Pak jsem se ale hned opravil. Vesmír nikde nekončí, aspoň tak jsme se to učili ve škole. Přímka končí v nekonečnu. V matematice se používá znak nekonečno – ležatá osmička. Na klávesnici jsem ji nenašel, tak nevím, kde končí …
Věda a výzkum v oblasti vesmíru pokračuje a vyvíjí se takovým tempem, že se nějak to nekonečno smrskává. Pojmy jako sluneční soustava, mléčná dráha a galagie se začínají nějak lépe vměstnávat do našeho mozku. Nějaká sonda teď údajně opustila naši galaxii a letí někam dopryč.

S tím souvisí otázka mimozemských civilizací, ale to už je jiné téma.
Jen někdo bystrý jednou prohlásil, že: „Kdybychom byli ve vesmíru sami, tak by to bylo plýtvání prostorem.“ Svět je zřejmě mnohem uzší pojem. Může to být jako svět – myšleno naše modrá planeta, zeměkoule. V tomto smyslu se hovoří o konci světa. Jestli nastane a kdy. Naši rodnou planetu si asi za existence tolika zbrojního arzenálu jsme schopni zničit vlastním přičiněním, asi jako podřezání větve na které sedíme.
Pravděpodobnost, že náš svět zanikne např. tím, že vyhasne ta naše žárovka – slunce, které nám tu svítí a hřeje, je podle mě málo očekávatelná.
A pak je tady ten náš malý, vnitřní svět, chápáno v tom nejužším slova smyslu. Ten skončí tam a tehdy, jakmile zanikneme my. Myslím tvora, člověka, ve fyzikálním pojetí.
Do problematiky duše se pouštět nechci, protože to bychom tady byli do příštích vánoc. Dobrá myšlenka totiž může putovat a přetrvávat možná napříč tím zmiňovaným vesmírem. Svého času byl v televizi redaktor, který uváděl počasí a ten vždy na konci řekl: „Slunce v duši.“
Mějme tedy jen ty pozitivní, dobré, kladné, věky přetrvávající myšlenky.

Genderové nesmysly

Reaguji na článek viz. odkaz.

http://flying-cloud.blog.cz/1901/kam-to-az-dopracujeme-s-genderovymi-audity-a-s-dalsimi-nesmysly Cituji autorku článku: „Svět by už neměl dovoleno být barevným, protože modrá by diskriminovala ženy a růžová by diskriminovala muže. Propadli bychom se do nudné šedi, která by byla pod neustálou kontrolou auditorů a státem. Nesouhlasím s neustálou snahou těchto pochybných organizací o ovlivňování podnikatelů – lidí, kteří měli nápad a neměli strach jej prosadit.

A nejedná se jenom o genderovou problematiku.
Jako příklad bych uvedla nedávný případ s majitelem restaurace, který byl zažalován, protože zakázal přístup dětí do své restaurace, jelikož jsou hlučné. Znovu – je to jeho podnik, jeho idea, a především ZA JEHO PENÍZE. I kdyby do své zatracené restaurace nechal vstoupit pouze osobu narozenou v roce 1950 a vstupu by stáli nabušení vyhazovači požadující občanský průkaz, je to čistě problém majitele restaurace. Jeho. Problém.
Když do svého podniku budu přijímat jenom ženy, bude to taky jenom můj problém. Nebudu chtít nikoho diskriminovat, bude to moje podnikatelksá idea.“ Konec citátu.
***
Je mi silně proti srsti, že bych měl chodit ve veřejných objektech na WC společné pro muže a ženy. Už dost na tom, že se z vedlejší kabinky ozývají zvuky neklamně svědčící o porno rychlovce heterosexuálního páru. Prostě je to lidský a není to vždycky a není nic horšího než rozdělat a nechat tak. Jako muž jsem schopen přimhouřit obě oči a závistivě se pousmát.
Už tak mi vadí, že jsou teď ty moderní kabinky dělané tak fórově (asi je vysoutěžila firma s nejnižší nabídkou) , že je k sousedovi vidět na nohy a na hlavu, o zvucích nemluvě. Je docela možné, že se najdou individua, které to vzrušuje.
Ale třeba ve škole, kde je v řadě kabinek jedna vyhražena kantorovi, zamyká se a klíč visí ve sborovně, tak neutrpí náhodou autorita učitele, když vyjde z kabinky zároveň se žákem poté, co ho stihla hlučná ratibořská?
V jednom nejmenovaném krajské městě čuměla s prominutím „hajzlbaba“ ve veřejných záchodcích na muže čurající ve stoje u žlábku s naasfaltovanou stěnou.
Pisatelka zmiňuje „znamenalo by to, že i v dolech by bylo 50% horníků a 50% hornic“ – viděl už někdo z vás někdy hornici, takové slovo ani neexistuje. Můj děda byl havíř a kutal uhlí vleže ve sloji vysoké 50 cm se zbíječkou v ruce.
Učil jsem ve třídě kde bylo třicet děvčat oboru prodvač-ka a jeden chlapec, podobně tomu bylo u cukrářek. Vnučka chodi na střední pedagogickou školu a tam jsou ve třídě samé dívky. Viděl už někdy někdo učitele mateřské školy (leda tak jako tu jitrničku z pohádky Obušku z pytle ven…)?
Připadá mi, že tyhle nesmysly mají kořeny v západní společnosti a v přílišné, pokřivené demokracii. To v čem bychom si měli vzít z „velkého bratra“ příklad, to necháme ležet bez povšimnutí a kraviny přebíráme aniž bychom respektovali dějinné a společenské odlišnosti.
Americké dějiny jsou staré 200 let, kdežto ty naše dva tisíce let.

Nový rok 2019

Nejen ten s velkým N na začátku slova

Tedy 1.1. daného roku, což je v kalendáři červeně, tudíž je to státní svátek.
Ale s malým n, tudíž celých 365 dnů toho, co je před námi, a kdy budeme psát letopočet 2019. Na rádiu Impulz jsem slyšel, jak ho nazývají rokem dvadevatenáct.
Samostatnou kapitolou jsou novoroční předsevzetí a novoroční přání.
Je všeobecně známo, že novoroční předsevzetí mají „jepičí“ život a že tudíž nemá velký význam si je vůbec dávat. Přesto v duchu nějakého plánu do budoucna nějaký smysl by mít měly, život přeci není tržní hospodářství.
Zcela jinak je tomu u novoročních přání. Tam si vřele, co nejsilněji svíráme ruce, poplácáváme se , objímáme a pokud jsem to za svůj život dobře vypozoroval, tak na prvním místě je přání pevného zdraví. Tak moc si ho ceníme. A tady se zřejmě shodneme napříč generacemi. Pak následuje, štěstí, láska, hodně peněz, spokojenost, klid a mír (mnozí možná myslíme i na ten celosvětový, nejen ten v duši).

V této souvislosti mi zůstalo dědictví po otci, který studoval reálné gymnásium a měli latinu. Předal mi jedno starolatinské blahoformulepřání, kde je jaksi obsaženo vše a dá se použít nejen jako novoročenka.
Uvádí se pak takto: Q.B.F.F.F.S. 2019
Je to zkratka Quod bonum felix faustum fortunatumque sit a znamená: Kéž je to v roce 2019 dobré, šťastné, příznivé a zdárné.
Budiž ten rok barevný, zářící a provoněný.

Zbytečná cesta do Gmündu

V neděli 23.prosince 2018.

Podle informací od rodilé mluvčí měly být obchody v neděli otevřené. Internet hlásal něco jiného. V Rakousku mají být v neděli striktně všechny obchody zavařené, bez výjimky. Ale věřte internetu.
Už když jsme projížděli rakouským územím, tak bylo divné , že nikde ani živáčka.
To, že jste v jiné zemi – státě, nijak zvlášť nepoznáte. Míjíte ceduli s upozorněním, že se blíží státní hranice. Pro nás, členy EU to nic neznamená, protože ke vstupu nás opravňuje a plně postačuje občanský průkaz. Pasy ale stejně sebou vozíme, nějak ze zvyku. Závory, nejen ty reálné zmizely, zůstaly jen opuštěné budovy bývalých strážnic.

Vždycky jsem slýchali, že jak přejedeme hranice, no to uvidíte tu změnu, to je úplně jiný svět. Byly to populistické, propagandistické kecy. Je tomu naopak. V Jindřichohradecku a jeho okolí jsou silnice jedna báseň, žádné výtluky, žádné vysprávky, krásný černý asfalt. Ne tak v Rakousku, aspoň tedy v té příhraniční oblasti. Už to začalo drncat a nebylo to takové, jako na letišti. Fakt je, že zase zdaleka ne tak špatné jako u nás na Jesenicku. Tady, zejména ve městě je to katastrofa. Po celé trase šumperk – Zábřeh – Mohelnice – Moravská Třebová – Svitavy – Polička – Hlinsko – Havlíčkův Brod – Humpolec – Pelhřimov – Rodvínov jsme nikde neviděli ty vyfrézované a zaflikované obdélníky, za které bych někomu dal anti Nobelovu cenu. To je jen u nás na severu v pohraničí, jako by tu byl ještě duch krajského tajemníka KV KSČ Mamuly.
To jsem ale odbočil. Kudy jsme projížděli, tak mi všude chyběla jakákoliv vánoční výzdoba, ničehož nic. Když jsme v Gmündu našli Spar, tak parkoviště prázdné a dveře zavřené. Tedy ne tak docela, přilehlé parkoviště bylo narvané, ale ti všichni lidé byli na mši v kostele. Stejně tak mrtvo bylo i na marktplatze u nádraží, obdoba našich CityMarketů.
Tak jsme se otočili a jeli zpět. Najeli jsme 60 km tam a 60 kilometrů zpět. Na zpáteční cestě jsme ještě stihli nakoupit chléb, pečivo a pár základních potravin v LIDLu v Jindřichově Hradci.

Miroslava Němcová

Politická nula.

Kde jsou ty časy, kdy nám posílala krásná novoroční přání s vlastnoručním podpisem.
Pak jsme ji žádali o intervenci v zásadní a velmi vážné životní situaci a ona nás odpálkovala a já mám podezření, že ty mnohostránkové podklady ani nečetla.
Svět se otočil a dnes mám z jejích projevů dojem, že ji postihla stařecká demence.
A nejsem sám:

Člen ODS Josef Provazník své stranické kolegyni poslal jako reakci svůj dopis. „Neberu Vám Vaše právo pozvání odmítnout a do jisté míry Vašim postojům rozumím. Chtěl bych však vyjádřit nesouhlas se způsobem, jakým tak činíte. Především proto, že se mi protiví plané moralizování, politický kýč a prázdné fráze,“ vzkázal Němcové.
Občanský demokrat, který sám sebe označuje za „člena toho „méně slušnějšího“ křídla ODS“ jí také vyčítá její dřívější vystupování. „Musím bohužel konstatovat, že to je to hlavní, co se mi v posledních letech vybaví při vyslovení Vašeho jména. Při minulých parlamentních volbách jste, coby volení manažerka, dovedla ODS k ponižujícím 7,5% a to byl poslední politický „akt“, kterým jste se zapsala do historie naši pravice a celé země vůbec. Poté již následovala jen aktivistická politika, kterou jste kdysi pravicovou konzervativní ODS posunula do středu k TOP 09, STAN a KDU-ČSL a sama sebe na úroveň levicových aktivistů, pseudonovinářů z Respektu a neziskovkářů z Člověka v tísni apod.,“ zlobí se Provazník.
Tvrdí také, že Němcová nemá žádné své názory. „V posledních letech si ve Vašem podání pamatuji opravdu jen plané moralizování, aktivistickou hysterii, pokrytectví, teatrálnost a podléhání emocím, které by slušelo spíš hlavní postavě jihoamerické telenovele. Obávám se, že jste se vydala po cestě Jiřího Drahoše a Vaším jediným politickým programem se stala „okázalá slušnost“. Nezlobte se na mě, moje milá stranická kolegyně, ale je pro mě příliš málo,“ píše občanský demokrat.
V kauze „kalašnikov“ podle jeho mínění ukázala, že nerozumí nadsázce. V kauze „syrští sirotci“ zase prý ukázala, jak snadno podléhá emocím a není schopna uvažovat reálně. „Postávat na jednom pódiu se strýčkem Bradym nebo kandidáty Pirátů považuji za akt politické nevědomosti a naivity. To není to, co čekám od prezidenta této země.Prezidenta si představuji jako svébytnou osobnost, která se nebojí nastolovat témata a hájit své názory třeba i „proti všem“. Vy jste v posledních letech mnohokrát prokázala, že toho nejste schopna. Zpronevěřila jste se poslání politika i poslání politika, který by mě reprezentovat pravicovou konzervativní stranu. Pokud je tento Váš dopis, plný planého moralizování a kýče, úvodním výkopem k prezidentské kandidatuře, s moji podporou nepočítejte,“ dodává ostře Provazník.

Zdroj: https://eurozpravy.cz/domaci/politika/238465-nemcova-vratila-pozvanku-na-hrad-a-pridala-ostry-dopis-zemanovi-hned-to-schytala-z-vlastnich-rad/